esej

Povánoční období je časem slev. Zboží, které jste ještě před pár dny kupovali kvůli lásce k bližnímu, nyní můžete dostat za třetinu či polovic, důvody k nákupům tedy vypadají racionálně. Že to zboží vlastně vůbec nepotřebujete, je věc jiná, ale nekupte to, když je to tak levný. Až se sklady...

Stál jsem v adventní čas na náměstí Bratří Synků. Onom podivném místě, které žije v mezičase a mezi styly. Expatské Vinohrady jsou za Botičem, stále se lepšící Vršovice za viaduktem, Nusle, které znám jen ze Švejka, za křižovatkou, a Michle, kde jsem 12 let žil, je se svou předměstskou atmosférou...

Přiznejte se: Kdo z vás zná jméno starostky či starosty své městské části? A víte, z jaké je strany? Myslím, že v pražských Řeporyjích vědí. A jméno jejich starosty už neznají jen tam.

Tak nám policajti chtějí otevírat diskusi. Prý pilotní projekt, dávkují po kapkách sladkou medicínu. Ještě Hašlerky by nám k tomu mohly zahrát, třeba tuhle: „Večer za Strahovskou brannou, vždy když vyjdou hvězdičky, potají se v šeru schází pan Franc s hezkou pannou Stází z Kapucínský uličky...“...

V létě by byla Praha příjemné místo, kdyby se do ní nenahrnuli turisté. „Co bychom pro turisti neudělali,“ říkal už inspektor Ledvina, před nímž prý Praha neměla tajemství, ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Doba se změnila a "turisti" nám spíš lezou na nervy.

Má nebo nemá smysl řešit, co bude za třicet let? Má nebo nemá cenu přemýšlet nad tím, jak bude vypadat město v době, kdy sex bude zřejmě pro mě nejasná vzpomínka a do rauše mě dostane malý panák griotky? Jistěže má, ale samozřejmě s vědomím, že život vše změní. Jaká tedy může být Praha v roce 2050?

Velikonoce jsem neměl nikdy moc rád, protože bývá ještě zima. Všichni se tváří, jako že už je jaro, i ta příroda rozkvetla, ale ve vzduchu ještě pořád cítím chlad. Jsou ale příjemné pro svůj superdlouhý víkend. Ve čtvrtek může jeden zapařit víc než obvykle, protože nejenže v pátek nikam nemusí,...

Je málo podobných jevů, na kterých se shodnou domácí i hosté, jako je dlouhodobě bídný stav pražské taxislužby. Nechávám taxikářům (a hospodským) dost peněz a popravdě moje zkušenost není tak úplně zlá. Jen volám na stále stejný prověřený dispečink. Vzpomínám, jak jsem jednou zašel na štafl před...

V Řecku jsem byl poprvé se svou první velkou láskou Iris v roce 1984. Tenkrát bylo nahaté koupání ještě všude oficiálně zakázáno, a tak jsme tak činili pouze na odlehlých plážích nebo za svitu hvězd. Možná, že to byl právě ten úžasný pocit plavat v teplém, v noci někdy světélkujícím Egejském moři...

Najednou je všude: v politických projevech, v supermarketech... Je těžší najít věci a melodie, které nejsou retro, než ty, které jsou. Proč se do módy vracejí jména, která sto let nikdo neslyšel? Proč má najednou tolik mladých příznivců hnutí, o kterém jsme soudili, že jsme mu odzvonili v roce...