Dvaačtyřicetiletá Jana (na její přání jsme jméno změnili, redakce jej zná) má skvělou práci. Vede úspěšný kolektiv lidí v nadnárodní společnosti, nadřízení si její práce váží. Náročná jednání s klienty i meetingy ji psychicky vyčerpávaly, tak se naučila trochu si pomáhat. „Dala jsem si dva cukry místo jednoho do kafe, nebo jsem si vzala na recepci do kapsy čtyři sušenky,“ říká dnes už zase štíhlá dáma, která před rokem překročila magickou hranici 100 kilo. „Dospělo to až do takové situace, kdy jsem se cpala sladkostmi vlastně nepřetržitě.“
Z berličky se stal opravdový návyk. „Když jsem si nedala něco sladkého, cítila jsem se unavená, po lidech jsem křičela. Na váhu jsem přestala chodit, protože mě štvalo už jen když jsem ji viděla.“ Dlouhé roky s přemírou cukru a nedostatkem pohybu si vybraly svou daň, a když šla na pravidelnou prohlídku k lékaři, rozsvítily se snad všechny červené kontrolky, které mohly. „Měla jsem zvýšený krevní tlak, cholesterol vysoko nad doporučenými hodnotami, bolely mě klouby, a navíc mi doktorka řekla, že mám náběh na inzulínovou rezistenci. Tak jsem si řekla dost. Nechci si zničit zdraví.“ Po půl roce je z ní zase velmi šik dáma (váhu prozrazovat nebudeme, ale je to o desítky procent méně), ale nebylo to zadarmo. Kromě cvičení došlo ke změně jídelníčku, a v podobných případech se vždy opakuje: co nejvíc bílkovin, co nejmíň cukrů. „Ze začátku to bylo dost náročné. Nikdy jsem si nemyslela, že na mě cukr má takový vliv.“
Tichý zabiják
Cukr chutná skvěle a v tom je právě problém. Obří množství cukru, které do sebe cpeme, je hlavní příčinou celosvětové pandemie obezity. Ta má dalekosáhlé důsledky nejen pro ty, kteří obezitou trpí. Například v Česku jde na péči o obézní pacienty deset procent celkových výdajů na léčbu, což jsou desítky miliard korun ročně. Češi také rozhodně nepatří k premiantům, co se zdravé stravy týče. A nejsou to jen knedlíky, majonézové saláty a smažák s hranolkami. Důsledky? Obezita, cukrovka 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, nádorová onemocnění... a tak můžeme pokračovat do nekonečna. Lékaři a ekonomové si to samozřejmě dobře uvědomují, ty desítky miliard prostě ve státním rozpočtu někde musí chybět. Ale snahy o omezení cukru se zatím nesetkaly s příliš velkým úspěchem. Zdanění sladkých nápojů se stalo jedním z letošních předvolebních témat, ovšem i během okurkové sezóny byla zákonodárná úvaha spíše z kategorie kuriozit. Snaha omezit negativní důsledky nadměrné konzumace cukru sice existuje už nějakou dobu, ovšem jak to asi může dopadnout v Česku, kde se spotřebuje až 50 kilogramů čistého cukru a cukrovinek za rok?
Jak cukr působí
Zbavit se cukru není jednoduché. Zaprvé, existují „dobré“ sacharidy, například přirozené cukry v ovoci a zelenině spolu s minerály, vitamíny a vlákninou. Hlavní nebezpečí se skrývá v umělém, rafinovaném cukru. Ten stimuluje mozek podobně jako návykové drogy, vyplavuje dopamin, po kterém se cítíme šťastni, takže ho chceme zase víc.
Na dlouhodobé zdravotní benefity lidé většinou neslyší, zato na jednoduché heslo „zhubněte do plavek“ ano. Jenže ono to jde ruku v ruce.
Výrobci cukrovinek to dobře vědí a využívají nekonečného souboje mezi racionálními fakty a nutkavou potřebou. Vzpomeňte si na to, až budete v supermarketu u pokladny vyskládávat nákup na pás. Ty čokoládičky v podavačích tam opravdu nejsou náhodou – je to jedno z nejdražších zalistovaných míst v obchodě vůbec.
Nadměrná konzumace cukru je zlozvyk, stejně jako užívání jakékoliv jiné drogy. Jedna kostka do kafe v sobotu ráno vás nezabije, ale dva litry coly (v malé lahvi coly je asi 10 kostek cukru), tři croissanty a balíček oplatků denně vás spolehlivě zničí – dříve nebo později. Zbavit se návyku je těžké, ale ne nemožné. Potvrdí to všichni, kteří se kdy dokázali zbavit závislosti. Velmi názorně to ukazuje simulace GrowFitHealth.
Tělo se zbavuje cukru, den za dnem
Dny 1. a 2.
Stabilizuje se hladina cukru. Přestáváte mít pocit, že bez tabulky čokolády okamžitě usnete. Váha začíná klesat, ale většinou jen proto, že z těla odchází voda zadržovaná cukrem. V simulaci je dobře vidět, že po dvou dnech začíná tělo spalovat tuk jako záložní zdroj energie.
Dny 3. až 6.
První dva dny vás pozitivně naladí. Budete to potřebovat, protože třetí den přichází krize. Tělo se zbavuje škodlivin a přizpůsobuje novému režimu. Podle organizace AddictionHelp patří mezi abstinenční příznaky úzkost, únava, výkyvy nálad, nevolnost a intenzivní bažení. Špatná zpráva: v této fázi máte největší pravděpodobnost relapsu. Dobrá zpráva: trvá to jen krátce.
Dny 7. až 9.
Mlha v hlavě mizí a začínáte objevovat nové barvy a chutě. Mozkové buňky už nejsou přesycené umělým dopaminem a stávají se citlivějšími na přirozené podněty. Jablko, které vám dříve připadalo málo sladké, teď chutná jako dezert.
Dny 10. až 14.
Cítíte se jako noví lidé. Lépe spíte, váha už nemá tendenci lítat nahoru a dolů – klesá jen směrem dolů. Mizí náladovost, tělo efektivně spaluje tuky. Gratulujeme, jste z nejhoršího venku.
O co přijdete, a co získáte?
Když se zbavíme cukru, přijdeme o několik kilo tělesné hmotnosti. Navíc vysazení rafinovaných cukrů omezuje riziko deprese, úzkosti a duševních onemocnění obecně. Budete mít méně zánětů a zlepší se vám krevní oběh.
Na dlouhodobé zdravotní benefity lidé většinou neslyší, zato na jednoduché heslo „zhubněte do plavek“ ano. Jenže ono to jde ruku v ruce.
Jak na to? Jezte zdravá a skutečná jídla, tedy to, co si připravíte sami. Pijte hodně vody, to je naprostý základ. Jezte ovoce a zeleninu. Začněte se hýbat, aspoň trochu. A nezapomeňte si někdy dopřát malý prohřešek.
Pamatujte si základní pravidlo: rozdíl mezi jedem a lékem je vždy jen v dávce. A upřímně řečeno – když to vydržíte, ten pohled do zrcadla za to stojí.
foto: Midjourney / Zdeněk Strnad
