fbpx

Koktavost lze překonat. Důkazem je například Bruce Willis nebo Ed Sheeran 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Stanislav (33) bojuje s koktavostí téměř 20 let. Co těmto lidem pomáhá, co nikoli a jak bychom k nim měli přistupovat?

Zveřejněno: 30. 5. 2024

Koktání postihuje přibližně 1 % světové populace a častěji se vyskytuje u mužů než u žen. Oslovila jsem Stanislava (33), který s koktavostí bojoval více než 20 let. Zjistila jsem, co mu nejvíce pomohlo a jak by se podle něj mělo okolí k lidem s vadami řeči chovat.

Stanislav popisuje: „Vždycky jsem měl horší a lepší období. Za těch více než 20 let, co s koktavostí bojuji, jsem musel xkrát položit telefon, odejít z místnosti. Nebyl jsem schopný si ani objednat jídlo, zavolat taxi, zařídit si základní věci. Ve škole jsem nemohl nahlas číst, lidi se mi smáli, parodovali mě (to se dělo mimochodem i v rámci pracovního kolektivu). Koukali s nepochopením, bavili se o mně, skákali mi do řeči. Lidi si neuvědomují, jak moc můžou člověku s koktavostí svým chováním ublížit.“

Časem zjistil, že na tuhle vadu má velký vliv to, jak se cítí, jak je oblečený, jak moc se mu daří v práci apod. A dodává: „Postupem času je koktání na vnějších faktorech čím dál méně závislé. A je to pouze díky neustálé práci na tom, abych se cítil psychicky i fyzicky dobře, což se postupně stává mou přirozeností a zdravou závislostí.“

Vyhýbat se slovnímu kontaktu, určitému slovu nebo hlásce, mlčet – to je cesta do pekel. Koktavý neuvěřitelně získá, když začne o svých řečových problémech s lidmi mluvit. Zjistí s překvapením, jak moc úzkosti, trápení a obav u svých blízkých a přátel vyvolával.

Podle něj je zásadní disciplína v péči o sebe. „Je třeba se o sebe zevnitř i z venku starat a hlavně dýchat. Taky je hodně důležité se zastavit, utřídit si myšlenky a vzpomenout si na to, že to jde i bez koktání. Uvědomit si, že je to pouze moje hlava, která určuje, jak budu mluvit. Jediný, kdo mi může pomoct, jsem já sám. To je klíčové.“

A jak by se mělo k člověku s koktavostí chovat okolí? Podle Stanislava je důležité neskákat takovému člověku do řeči, dívat se na něj stejně, jako kdyby mluvil normálně, nesnažit se za něj dokončovat věty, nesmát se mu a snažit se v něm vyvolat pocit klidu a porozumění.

Příčiny koktání

V České republice se koktáním a jeho příčinami zabývá několik odborníků, včetně psychologů a logopedů. Mezi významné české odborníky patří například prof. PhDr. Václav Mertin, CSc., který je známý svými pracemi v oblasti dětské psychologie a poruch řeči.

Podle Mertina má koktání hned několik různých příčin:

Genetické faktory: Koktání se často vyskytuje v rodinách, což naznačuje dědičný základ. Podle prof. Mertina může mít genetická predispozice vliv na strukturu a funkci mozku spojené s řečí.

Nebyl jsem schopný si ani objednat jídlo, zavolat taxi, zařídit si základní věci. Ve škole jsem nemohl nahlas číst, lidi se mi smáli, parodovali mě (to se dělo mimochodem i v rámci pracovního kolektivu). Koukali s nepochopením, bavili se o mně, skákali mi do řeči. Lidi si neuvědomují, jak moc můžou člověku s koktavostí svým chováním ublížit.

Neurologické faktory: Čeští odborníci, včetně logopedů a neurologů, se shodují na tom, že koktání může být spojeno s odlišnou aktivitou v mozku. Výzkumy prováděné v ČR ukazují, že u lidí, kteří koktají, mohou být abnormality v mozkových oblastech odpovědných za plánování a realizaci motorických sekvencí řeči.

Vývojové faktory: Prof. Mertin zdůrazňuje, že koktání se často objevuje v raném dětství, kdy se děti učí mluvit. Toto vývojové období je kritické, protože dětský mozek a řečový aparát se teprve vyvíjejí, a mohou být snadno přetíženy.

Psychologické faktory: Stres a úzkost mohou zhoršovat koktání, i když nejsou považovány za jeho primární příčiny. Prof. Mertin uvádí, že psychologický tlak, například ve školním prostředí nebo při komunikaci s autoritami, může vést ke zhoršení plynulosti řeči. Důležité je také emocionální klima v rodině a způsob, jakým rodiče a blízké okolí na koktání dítěte reagují.

Řešení koktání

Dobrou zprávou je, že koktání lze překonat. Důkazem je mimo jiné i mnoho známých osobností. Například herec Bruce Willis překonal koktání díky terapii a hraní. Zpěvák Ed Sheeran se také s tímto problémem potýkal, a kromě terapie mu prý nejvíc pomohlo nekonečné procvičování Eminemových rapů.

Další varianty, které mohou s touto vadou řeči pomoci, jsou podle Mayo Clinic tyto:

Logopedie: Pro děti je důležitá raná intervence, která může zabránit tomu, aby se koktání stalo celoživotním problémem. Terapie může zahrnovat techniky na zlepšení plynulosti řeči a rozvoj pozitivního přístupu ke komunikaci.

Elektronická zařízení: Některá zařízení, která se vkládají do ucha a upravují zvuk řeči, mohou pomoci zlepšit její plynulost. Účinnost těchto zařízení se však liší a je předmětem dalšího výzkumu.

Léky: V současné době neexistuje žádný lék, který by fungoval vyloženě na problém s mluvením. Někdy se však používají léky určené k léčbě jiných stavů, jako je například úzkost nebo deprese.

Pro děti je důležitá raná intervence, která může zabránit tomu, aby se koktání stalo celoživotním problémem. Terapie může zahrnovat techniky na zlepšení plynulosti řeči a rozvoj pozitivního přístupu ke komunikaci.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): zaměřuje se na změnu negativních myšlenkových vzorců a chování, které mohou koktání zhoršovat.

Podle docentky Peutelschmiedové, která se zaměřuje na speciální pedagogiku, je zásadní, aby se člověk, který se s tímto problémem potýká, rozhodl, že už se nikdy nebude vyhýbat mluvení: „Vyhýbat se slovnímu kontaktu, určitému slovu nebo hlásce, mlčet – to je cesta do pekel. Koktavý neuvěřitelně získá, když začne o svých řečových problémech s lidmi mluvit. Zjistí s překvapením, jak moc úzkosti, trápení a obav u svých blízkých a přátel vyvolával. Nevěděli, co dělat, kam s očima, jak mu pomoci, a tolik by přece chtěli…“

Je známo, že koktaví lidé se většinou bojí telefonování. Nicméně pro ně může být terapeutickou pomůckou. Podle docentky by právě tito lidé měli telefonovat co nejvíce, ideálně několikrát denně: „Je to výborná příležitost k řečovému tréninku a psychickému otužování,“ říká. 

 

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...