Představte si situaci: je sedm ráno, vy rozlepíte oči, zamíříte na toaletu a hned potom do sprchy (ok, někteří možná hned do sprchy, ale o tom taktně pomlčíme). Sprchovali jste se předtím, než jste večer usínali, a nepotřebujete se sprchovat znovu. Ale když ono je to po ránu tak příjemné, že? A navíc máme pocit, že se to prostě má dělat. Takže si stoupneme pod sprchu, necháváme na sebe slastně dopadat proudy teplé vody, která omývá spíš naše svědomí než naši pokožku. Ale v určitou chvíli se ze sprchování stal symbol moderní hygieny, náš osobní odpustek a sebeujištění, že jsme moderní a čistotní lidé. Nesprchovat se každý den nám připadá jako chodit v teplákách do Národního. Profesorka Kristen Gram-Hansen z Aalbord University má na to jednoduché vysvětlení: “Nesprchujeme se proto, že je bychom to potřebovali. Sprchujeme se proto, že je to normální.” Před sto lety byla sprcha v domácnosti naprostou výjimkou, před padesáti lety se běžně rodiny koupaly v jedné vodě jednou za týden. Dnes je z každodenní sprchy očistný rituál našeho morálního uvědomění. Nesprchujeme se kvůli hygieně, ale kvůli svědomí.
Sprchová hlavice nade mnou a mravní zákon ve mně
Ve chvíli, kdy většina domácností měla najednou k dispozici kvalitní rozvody a lidé si to mohli dovolit, stala se z očistné koupele záležitost ne hygieny, ale pohodlí, soukromí a hlavně statutu. Ten hlavní převrat ale zajistila reklama. V druhé polovině dvacátého století byla sprcha představována jako téměř mystické místo. V reklamách se přestaly objevovat studené chromované hlavice a místo toho se v oblacích kouře vlnily svůdné křivky modelek. Sociologové to popisují jako threshold activity, symbolický přechod z jedné fáze do druhé.
Přílišná péče vlasy ničí, jsou křehké, lámou se, máte hlavu plnou lupů. A paradoxně ještě mastnější, protože pokožka si logicky říká: málo mastnosty, málo mastnoty, musím vyprodukovat novou. A tiše volá o pomoc: kéž by to nesmyslné sprchování už skončilo!
Do sprchy vstupuje rozespalá ulepená osoba, ven vychází nový člověk. Platný člen společnosti, připravený na nový den. Milující rodič, který chystá dětem svačiny a vypravuje je do školy. Pozorný milenec, který dělá kávu a snídani do postele. Prostě modelový občan jako ze žurnálu (nebo z reklamy). Malé transformativní divadýlko nám pomáhá lépe fungovat, a právě proto je úplně jedno, že to s hygienou nemá zas až tak moc společného. Prostě když do sprchy nevlezeme, cítíme se špatně, i kdybychom byli čistí sebevíc.
Co se stane, když to se sprchováním přeženeme
Dermatologie, věda o kůži, v tom má jasno. Více sprchování neznamená čistější nebo zdravější pokožku. Ač to zní protismyslně, je tomu právě naopak. Dlouhé a horké sprchy, přesně takové, jako máme nejraději, zbavují kůži přirozených tukových částic. Což jsou přesně ty složky, díky kterým je kůže měkoučká a hebká jako samet. Když odstraníme ochrannou vrstvu, najednou kůže vyschne, je vystavena působení nepřátelského prostředí a samozřejmě se začne kazit a narušovat. A poškozená kůže přitahuje alergeny, bakterie a další mikrooorganismy. Nadměrné umývání také narušuje přirozený mikrobiom kůže, ty dobré bakterie, které žijí na jejím povrchu. Nejsou tam jen pro nic za nic, pomáhají udržovat zdravé prostředí. Přílišné umývání vysušuje kůži, zvyšuje pravděpodobnost infekce a narušuje přirozenou imunitu. A co se našich vlasů týče, ty každodenními koupelemi doslova a do písmene trpí. Přílišná péče je ničí, jsou křehké, lámou se, máte hlavu plnou lupů. A paradoxně ještě mastnější, protože pokožka si logicky říká: málo mastnosty, málo mastnoty, musím vyprodukovat novou. A tiše volá o pomoc: kéž by to nesmyslné sprchování už skončilo!
A jak často se tedy máme sprchovat?
Nalijme si čistého vína: to, proč se hlavně sprchujeme, je vůně. Když se nebudete sprchovat vůbec, budete špinaví, zanesou se vám póry, vykvete akné a různé vřídky, a začnete vypadat jako něco mezi Charlesem Bukowskim, Jiřím Károu a Lemmy Killmisterem. A když se smíchá pot s bakteriemi a nechá se chvilku uzrát, tak už to nepůjde jen vidět, ale začne to být cítit. Z lékařského hlediska není zápach problem, na smrad ještě nikdo neumřel. Ovšem sociální dopady jsou pochopitelně zásadní. Dermatologové z University Hospitals v tom mají jasno: nedostatek hygieny je společenská, nikoliv biologická katastrofa.
Takže kolikrát se tedy máme sprchovat? Podle vědeckých poznatků stačí průměrnému dospělému člověku dvě až čtyři sprchy týdně. To není žádný radikální minimalismus, to jsou vědecká fakta. Víc vaše kůže opravdu nepotřebuje. Samozřejmě, pokud se nadměrně potíte, chodíte do posilovny, běháte, pracujete na zahradě, v dole nebo u popelářů, musíte se pochopitelně sprchovat víc. Jenže dvě třetiny lidí mají sedavý životní styl, čili nedostatek pohybu. Bavíme se samozřejmě o zdravých lidech, jakákoliv lékařská diagnóza vás z průměrných statistik automaticky vyřazuje. Obecně ale platí až primitivně jednoduchá poučka: sprchujte se opravdu jen tehdy, když to potřebujete. Ne tehdy, kdy vám společnost, vaše chytré hodinky či vaše drahá polovička tvrdí, že se to má dělat. Nikdo vás nezná líp než vaše vlastní kůže. Zkuste jí důvěřovat.
Ty ses nesprchoval? Ty jsi ale prase!
Peer pressure, tlak okolí, může někdy nabývat až absurdních podob. Zkuste si představit takový rozhovor: „Dnes ráno jsem vstal, nasnídal jsem se, oblékl, vstal a jel do práce.” „A to ses nesprchoval?” “Ne, proč?” Drtivá většina kolegů a spoluobčanů vám dá najevo, že jste podlidé, kteří si nezaslouží slitování. A když už míra opovržení dosáhne naplnění, začne největší trest: ostatní vás začnou poučovat. A je úplně jedno, jestli jste Pepa z Holešovic, nebo jestli jste áčková celebrita. Spousta slavných je v oblasti osobní hygieny opravdu – kulantně řečeno – velmi minimalistická. Brad Pitt během natáčení používá vlhčené ubrousky, protože chce prostě šetřit přírodu. Charlize Theron se nesprchuje třeba několik dní, a tvrdí, že je se cítí „velmi příjemně”. Matthew McConaughey nepoužívá deodorant, protože se mu víc líbí přirozená vůně jeho těla. Mila Kunis a Aston Kutcher dokonce způsobili málem revoluci, když řekli, že nekoupou každý den ani vlastní děti. Robert Pattinson, známý upír ze Stmívání, si nemyje vlasy třeba několik týdnů. A seznam celebrit a jejich hygienických skandálů by mohl pokračovat donekonečna. Společnost prostě považuje sprchování za sociální povinnost, která s hygienou nic společného, vysvětluje analýza BBC Culture.
Pouze pár částí těla potřebuje opravdu mýdlo. Zbytek zvládnete teplou vodou.
A výzkumy jí dávají za pravdu: spousta lidí se sprchuje míň, než je ochotno přiznat, a vůbec to nepoznáte. Pamatujete si například, že ještě docela nedávno bylo docela normální umývat se v umyvadle? Lidstvo to tak dělalo tisíce let, dávno předtím, než někdo vymyslel sprchovou hlavici a přívod teplé vody do každé garsonky. A lidstvo dokázalo postavit pyramidy, vymyslet knihtisk a letět do vesmíru. To všechno bez každodenní sprchy. Což je další důkaz toho, že sprchování je sociální konstrukt, převlečený za kvalitní osobní hygienu. V roce 2024 činil objem globálního trhu se sprchovými produkty přes 50 miliard dolarů. K přesným číslům o marketingových rozpočtech se nedostanete, protože je společnosti neposkytují, stačí ale jednoduché srovnání: za běžný sprchový gel zaplatíte v řetězci s kosmetikou okolo 30 korun, značková lahvička stojí minimálně dvakrát a třikrát tolik. A rozdíl v ceně je kvalitou produktu dán jen minimálně, většina z toho je marketing. A pokud se v něčem točí takové peníze, je jasné, že vytvořit pocit povinnosti používat sprchový gel bude jednou ze základních technik, jak zajistit odbyt. A můžeme se dohadovat co bylo dřív, jestli vejce nebo slepice, jestli potřeba se mýt nebo potřeba prodávat předražené sprchové gely, ale na výsledku to nic nemění. Myjeme se častěji než potřebujeme, protože nám to diktuje společnost, a ne příroda.
Nechci pocit zodpovědnosti zadarmo
Dermatologové mávají výstražnými vlajkami kvůli poškozené kůži a narušenému mikrobiomu, ekologové se děsí znečištění životního prostředí. Jedna dlouhá sprcha spotřebuje neskutečné množství vody. Počítejte s námi: typickou hlavicí proteče 12 až 15 litrů vody za minutu. Když budete ve sprše průměrně 10 minut, bude to třeba 120 až 150 litrů. Výpočet tepla je poměrně složitý, ale na těchto deset minut to vychází na 5-6 kWh energie. To je zhruba tolik, kolik stačí vašemu elektrickému autu na pár desítek kilometrů, nebo vašemu notebooku na několik týdnů provozu. A vynásobte to desítkami lidí ve vašem okolí, tisíci ve vašich městech a miliony v celém Česku. A jděte dál a dál, a pak už je obtížné si to představit. Na jedné straně bojujeme proti odtrhávacím víčkům u lahví, na druhé straně doslova a do písmene vylíváme do odpadu neskutečné množství energie naprosto zbytečně.
Takže co? Máme se tedy přestat sprchovat? Vůbec ne. Stejně tak jako sprchování vám nepomůže být lepšími lidmi, nesprchování vám nepomůže zachránit planetu. Je to ale další z milionu malých střípků, který můžete udělat, aniž by vás to cokoliv stálo. Naopak, v tomto případě ještě ušetříte. Nemusíte se přestat sprchovat, jen si prostě přiznejte, že to je víc chtěný rituál než skutečná potřeba. Samozřejmě, nežijeme ve středověku, a jako obvykle vede cesta někudy uprostřed. Jestli to opravdu potřebujete doslova a do písmene, tak vám nabízíme pět tipů. Zaprvé, kratší sprchu bude mít vaše kůže daleko raději. Zadruhé, vlažná voda nenarušuje přirozené mikroklima pokožky tolik. Zatřetí, kosmetika bez agresívních chemických přísad má daleko mírnější dopad než agresívní předražené značky. Začtvrté, vlasy si určitě nemyjte každý den, nemají to rády. A za páté, po sprchování kůži zvlhčete, poděkuje vám. A poslední radu vám dame úplně nakonec: pouze pár částí těla potřebuje opravdu mýdlo. Zbytek zvládnete teplou vodou.
Pot, lajky a Greta Thunberg
Je to prostě o zdravém rozumu. Jdete do posilovny nebo na tréning? Až skončíte, osprchujte se. Cítíte se ulepení? Osprchujte se. Někdo vám dá najevo, že už to fakt potřebujete? Osprchujte se, ideálně těsně předtím, než vám to řeknou. Neexistuje nic takového jako předepsaný počet sprch týdně. Někomu stačí víc, někdy míň.
A hlavně: když se budete sprchovat každý den, bude to mít na vaše zdraví asi takový vliv, jako mají vaše lajky Grety Thunberg na Facebooku vliv na velikost ozonové díry (která se mimochodem zmenšuje). Posedlost čistotou vychází z kultury, marketingu a společenských konvencí, vědecké základy chybí. Opravdu nepotřebujete každé ráno opařit tělo. Jestli vám něco říká pojem work-life balance, zkuste jej natáhnout i do oblasti osobní hygieny. Sprchujte se, protože chcete, nesprchujte se z pocitu viny nebo ze zvyku. Vaše tělo i planeta vám poděkují. A když jeden den vynecháte, můžete si pogratulovat – právě jste se vzepřeli společenskému diktátu a teprve teď jste opravdu punk.
