Badatelé z USA v nové studii zkoumají dopad extrémních teplot na lidský organismus. Zjištění jsou poměrně znepokojivá. Ukázalo se, že čím více horka respondenti vydrželi, tím rychleji se u nich posléze projevoval přirozený proces stárnutí. A delší období intenzivního horka urychlilo stárnutí u seniorů o více než dva roky.
Vědci k tomu předpovídají, že s dalším oteplováním zeměkoule bude lidstvo vystavováno stále extrémnějším teplotám, na což bude lidský organismus reagovat rychlejším stárnutím. „Nejen horko, ale také prostředí, ve kterém žijeme, jsou velmi důležité právě pro naše zdraví,“ dodává doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., ředitelka Gerontologického centra v Praze 8 a lékařka věnující se sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii.
Extrémní horka urychlují stárnutí molekul
Výsledky studie amerických vědců byly před několika měsíci publikovány v časopise Science Advances a ukazují, že dlouhodobé vystavení teplu nadměrného rozsahu může změnit chování lidských genů, urychlit stárnutí na molekulární úrovni a souběžně s tím potencionálně ovlivnit dlouhodobé zdraví lidí. Sami autoři tento dopad přirovnali k účinkům dlouhodobého užívání alkoholu nebo cigaret.
Pokud se delší dobu pořádně nevyspíme, budeme mít tendenci k rychlejšímu stárnutí, protože buňky budou pod stresem a bude jim scházet prostor pro důležitou regeneraci.
Účastníky studie tvořili jedinci starší 56 let obývající oblasti USA s odlišnými teplotami, a tedy s různými zkušenostmi s častým vlivem vysokých teplot. Lidé žijící v extrémně horkých částech země, jako je Phoenix, kde index tepla (kombinace teploty a vlhkosti) po více než polovinu roku překračuje 32 °C, byli epigeneticky o více než rok starší než lidé z chladnějších míst typu Seattlu, kde index tepla překračuje hranici 32 °C méně než 10 dní v roce.
Předčasné epigenetické stárnutí výzkumníci spojují s dřívějším nástupem zdravotních problémů typu demence, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění s tím, že čím dříve se jejich příznaky objeví, tím dříve si vyberou daň na pohodě a produktivitě postižených.
Viníkem je šok způsobující stres
Stárnutí je přirozené, jeho tempo se ovšem liší od člověka k člověku a závisí na šocích a stresu, jimž jsou naše organismy během života vystavovány. Jeden příklad hovoří za všechny. Pokud se například delší dobu pořádně nevyspíme, budeme mít tendenci k rychlejšímu stárnutí, protože buňky budou pod stresem a bude jim scházet prostor pro důležitou regeneraci.
Podobně je to i s vystavením se horku. Je-li toto vystavování se dlouhodobé, organismus se dostává do stresu, což snižuje efektivitu jeho práce při mnoha činnostech nutných k přežití. Horko má touto cestou vliv na urychlování biologického stárnutí, které pravděpodobně předchází rozvoji výše zmiňovaných obtíží až nemocí.
Metylace nemění geny, ale způsob, jímž fungují
Popisované procesy ovlivňují také lidské geny. Zatímco DNA zůstává stejná, buňky mohou v reakci na stres vypnout nebo zapnout některé z tisíců genů, které ji tvoří. V každém okamžiku je totiž v jakékoliv buňce zapnuta pouze část genů, zabývajících se tvorbou proteinů.
Tyto procesy jsou známy jako epigenetika: Nejběžnější a nejlépe pochopená dráha se zde nazývá metylace DNA (DNAm) a ta se vztahuje na chemickou látku, již naše buňky mohou použít k zablokování sekvence DNA, aktivující a produkující proteiny s různými funkcemi. Buněčné změny v DNAm mohou vést k větší či menší produkci proteinů, což může následně ovlivnit fyziologické funkce a zdravotní stav, a to jak dobrým, tak i špatným směrem. Metylace tedy nemění samotné geny, ale mění způsob, jakým tyto geny fungují.
Stárneme kvůli stresu, ten způsobuje i horko
Tepelný stres může změnit vzorec toho, které geny jsou vypnuty, a které zapnuty, což může následně ovlivnit rychlost stárnutí. Silný tepelný stres si mohou buňky zapamatovat, to v průběhu času vede ke změnám jejich vzorců DNAm. Jinými slovy, epigenetické stárnutí se může zrychlit, když na lidské buňky působí emocionální nebo fyzický stres, špatná strava nebo nedostatek pohybu či odpočinku, nebo environmentálně škodlivé faktory, jako je špatné ovzduší nebo právě extrémní horko.
Zatím můžeme dělat, co už umíme a víme – ve vedrech dodržovat pitný režim, mazat se opalovacím krémem a vyhýbat se přímému slunci.
A tím vším jsou ohroženi zejména senioři, protože čím starší tělo, tím hůře se vyrovnává s horkem. S narůstajícím věkem se snižuje schopnost pocení, kůže je méně prokrvovaná, schopnost zvládat teplo narušuje i působení některých léků. Teplo představuje zátěž pro všechny fyziologické systémy, které musí zatnout zuby a snažit se seč jim síly stačí zachovat přirozené prostředí organismu, homeostázu.
S globálním oteplováním a zvýšeným výskytem vysokých teplot souvisí i péče o přírodu, jejíž nezbytnost zdůrazňuje doc. Holmerová: „Zdravé životní prostředí je pro naše zdraví důležité. Proto bychom měli jako lidé i společnost pamatovat nejen na své zdraví, zdraví společnosti, ale právě také na prostředí, ve kterém žijeme. Pokud nás bude obklopovat zdravá příroda, budeme moci využívat jejího blahodárného působení i na naše zdraví. Pokud si vytvoříme nehostinné prostředí, bude to mít samozřejmě na naše zdraví negativní dopad. Takže to jsou podle mého dost pádné argumenty, abychom se o prostředí, které nás obklopuje, dobře starali.“
Něco můžeme dělat už teď, zbytek se snad dozvíme časem
Co se s tím vším dá dělat? Dokáže se lidstvo měnícím se podmínkám přizpůsobit a zastavit zrychlující se stárnutí na buněčné úrovni? Na odpovědi na tyto otázky si budeme muset počkat, k tomu bude zapotřebí mnoho dalších podobných výzkumů. Zatím můžeme dělat, co už umíme a víme – ve vedrech dodržovat pitný režim, mazat se opalovacím krémem s odpovídajícím ochranným faktorem, vyhýbat se přímému slunci mezi 11. a 15. hodinou a nosit pokrývku hlavy.
zdroj: Science Advances
