Jana, 46: Nedávno jsem se po sedmi letech rozešla s přítelem. Nebyli jsme manželé, žili jsme spolu jako druh a družka. Myslela jsem si, že i rozchod zvládneme nějak normálně. Nestalo se. Když partner zjistil, že si hledám vlastní bydlení, prakticky mě odstřihl. Vyměnil zámek do domu, kde jsme spolu žili, a já si nemůžu odnést věci, které tam zůstaly. A nejsou to maličkosti. Osobní věci a památky na rodiče jsem si do speciální dřevěné krabice schovávala už od dětství. Bytové doplňky na zakázku, klavír, vybavení, to všechno jsem si pořizovala dávno před tím vztahem.
Chtěla jsem, aby mi věci vrátil. Reagoval tím, že mi je nevydá, dokud mu nevrátím všechny dárky, které mi za těch sedm let dal. Vypsal boty, bundy, prstýnek, dárky, dokonce i společné dovolené. Já jsem toho ze svého a pro něj koupila hodně, ale to ho nezajímá. Během vztahu jsem navíc z velké části zajišťovala běžný chod domácnosti. Jídlo, drogerii, takové ty každodenní věci, které se nepočítají, ale bez nichž to nejde. Nic po něm ale nechci a on mi vyhrožuje, že mě dá k soudu. Nevím, jestli to může udělat. Netuším, co z toho je reálná hrozba, a čím se mě snaží zastrašit. Vůbec nemám ponětí, na co se mám připravit.
Odpovídá terapeutka
Při rozchodech po dlouhodobém soužití většinou hrají extrémně silné emoce. Často to bývá vztek nebo pocit křivdy. Většina lidí spolkne hořkou pilulku, u někoho ale nepříjemná situace vyvolává agresivitu a touhu ukázat převahu, nebo se prostě jen pomstít. A přes majetek to jde velice lehce. To, že vám partner nechce vydat vaše věci a podmiňuje to vrácením darů, není běžné „vyjednávání“. Psychický nátlak i hrozba zpětného nájmu můžou být spíše prostředkem, jak vás dostat do nejistoty a donutit ustoupit. A samozřejmě pak protistrana spoléhá na to, že vás vyvede z míry a začnete se chovat iracionálně, čehož pak zneužije dál.
Z hlediska práva je to poměrně jednoduché. Nebyli jste manželé, nevztahuje se na vás režim společného jmění manželů. To znamená, že každý z vás vlastní to, co si pořídil. Pokud jste schopná prokázat, že věci jsou vaše, což u osobních věcí starých desítky let jde poměrně snadno, máte na jejich vydání bezpodmínečné právo. Podle českého práva se navíc dary standardně nevracejí. Výjimky existují, ale jsou velmi omezené, například při hrubém porušení dobrých mravů. Samotný fakt rozchodu mezi ně nepatří. Požadavek, abyste vrátila dárky výměnou za vydání vašich věcí, nemá právní základ.
Co se týče zpětného nájmu, situace je složitější, ale obecně platí, že pokud jste spolu žili jako partneři bez smluvního ujednání, je velmi obtížné zpětně nárokovat „nájem“ za běžné soužití. Podobné situace se často posuzují jako společné hospodaření, nikoliv jako pronájem. Dost často bývají v porozvodových sporech opomíjené na první pohled neviditelné náklady, jako je třeba drogerie nebo běžný chod domácnosti. Reálně ale tvoří významnou část společného fungování.
Závěr vašeho příspěvku, za který moc díky, vyznívá zbytečně beznadějně. Vzhledem k tomu, jaký nátlak je na vás vyvíjen a jak se vás to podle tónu vašeho vzkazu dotýká, potřebujete jasnou oporu, abyste se nemusela rozhodovat pod tlakem. Zkuste oddělit to, co je spravedlivé, od toho, co je vymahatelné. Bohužel ne všechno lze prokázat a to právě bývá hodně komplikované. Situaci nepodceňujte, najděte si právníka a nechte jej jednat za vás, vy sama s ním vůbec nekomunikujte, a to, ani kdyby dostal rozum a snažil se vám navrhnout, že k domluvě přece právníka nepotřebujete.
