Mileniálové dobře vědí, kdy je čas jít spát, a přesto zůstávají často vzhůru dlouho po půlnoci. Ráno pak nejsou k probuzení. V duchu si slibují, že to bylo naposled. A večer to udělají znovu.
Tenhle zvláštní rozpor, kdy rozum ví, a tělo odmítá poslechnout, má své jméno i svou logiku. „Odkládání spánku je často reakcí na pocit, že přes den nemáme prostor sami pro sebe,“ říká nutriční terapeutka Karolína Beranová z FitKitchen. Podle ní tráví mileniálové většinu dne v pracovním režimu, často roztaženém daleko za běžnou pracovní dobu. Večer si proto vědomě kradou čas na odpočinek, zábavu a relaxaci. I za cenu horšího spánku. „Je to způsob, jak si alespoň symbolicky vzít kontrolu zpět.“
Obrazovky jako náhražka odpočinku
Možná to znáte také. Když je konečně klid, sednete si, zapnete mobil a scrollujete, nebo jen tak sledujete sociální sítě, pustíte si seriál na Netflixu, čtete články. Z pár minut se stane hodina, dvě, už je dávno po půlnoci a vám se už ani nechce spát.
Nevinné „ještě pět minut“ je iluze, na které stojí celý byznys. „Platformy jsou navržené tak, aby nás udržely aktivní co nejdéle,“ popisuje Beranová. Mozek je zahlcený podněty, produkuje dopamin, ztrácí pojem o čase. A klid? Ten paradoxně hledáme právě v obrazovce. A to se netýká jen dospělých, ale také dětí a teenagerů, kteří tomuto trendu stále snadněji podléhají.
Nenápadný protest proti kultu výkonu
Večerní bdění není jen špatný návyk. Je to také určitá forma vzdoru. „Můžeme to chápat jako protest proti tlaku na výkon a permanentní produktivitu,“ říká Beranová. Mileniálové vyrůstali v době, kdy se úspěch měřil multitaskingem a výsledky. Jenže za jakou cenu?
Mozek si regeneraci vynucuje večer, když ji nedostal přes den. Seriály, knihy a sociální sítě pomáhají na chvíli vypnout hlavu, jenže dlouhodobě stres spíš prohlubují.
Tou je únava, podrážděnost, zhoršená koncentrace, větší náchylnost ke stresu a úzkostem. „Vzniká začarovaný kruh: únava zhoršuje duševní pohodu a ta zase vede k dalšímu odkládání spánku,“ popisuje nutriční terapeutka.
Kulturní problém, ne osobní selhání
Fenomén „noční rebelie“ je podle ní především kulturní. Souvisí s tempem moderní společnosti a s představou, že volný čas si musíme zasloužit. A tento tlak se odráží i ve stravování: rychlé obědy, jídlo u obrazovky, večerní dohánění kalorií. To všechno drží tělo v napětí a brání regeneraci. „Častější menší jídla během dne mohou pomoci tělo i mozek zklidnit,“ dodává.
Když flexibilita ruší hranice
Práce na dálku, flexibilní úvazky a gig economy slibovaly svobodu. Často ale přinesly opak. „Flexibilita rozmazává hranici mezi prací a volnem. Lidé pracující z domova často končí později nebo si osobní čas dohánějí až po půlnoci,“ vysvětluje Beranová. Pocit, že musíme být stále k dispozici, večerní bdění ještě zhoršuje.
A když chybí pravidelný denní rytmus, rozpadá se i ten stravovací. „Je důležité nastavit si pevnou dobu a počet jídel za den a omezit pozdní konzumaci cukru a kofeinu,“ upozorňuje.
Únik, který nefunguje
Večerní bdění je často coping mechanismem. Únikem před stresem a úzkostí. „Mozek si regeneraci vynucuje večer, když ji nedostal přes den,“ říká Beranová. Seriály, knihy, sociální sítě pomáhají na chvíli vypnout hlavu. Jenže jen krátkodobě. Dlouhodobě stres spíš prohlubují, protože tělo nedostává to, co skutečně potřebuje – spánek.
Mnoho z nás dnes pracuje prakticky neustále. „Mileniálové mají pocit, že jim volný čas mizí, a tak si ho večer berou zpět,“ vysvětluje Beranová. Starší generace takovou digitální stimulaci ani tlak neznaly.
Popkultura tomu všemu nahrává. Noční bdění se romantizuje jako znak svobody, inspirace, busy lifestyle. „Noční práce je prezentována jako něco cool a produktivního,“ říká Beranová. Realita je ale prostší a tvrdší: dlouhodobé vyčerpání.
Reklama
Nepravidelný spánek má přímý vliv na stravovací návyky i hladinu energie. Nedostatek spánku zvyšuje hormon ghrelin, který podporuje chuť k jídlu a snižuje leptin, signalizující nasycení. Výsledkem je větší touha po sladkém a tučném. „Tělo se snaží rychle doplnit energii, kterou mu chybějící spánek nedal,“ vysvětluje Beranová.
Dlouhodobě to vede k rozhozenému stravovacímu rytmu, výkyvům cukru v krvi, horší koncentraci a únavě přes den.
Pozdní večeře nebo noční přejídání navíc spánek dál zhoršují. Tělo místo regenerace tráví. „Těžká jídla, alkohol nebo cukr večer zvyšují riziko nočního probouzení,“ říká. Ale ani jít spát hladový není řešení. Mozek pak produkuje více stresového hormonu kortizolu. Ideální je lehčí večeře dvě až tři hodiny před spaním, s dostatkem bílkovin a komplexních sacharidů.
Odměnou není bdění
Cesta ven nevede přes zákazy ani přes disciplínu za každou cenu. „Klíčem je vědomé plánování odpočinku během dne, ne až večer,“ uzavírá Karolína Beranová. Krátké pauzy, digitální hygiena, čas strávený bez obrazovek, například u dobré knihy. A v neposlední řadě změna myšlení.
Skutečnou odměnou po náročném dni není to, že zůstaneme vzhůru dlouho po půlnoci, ale kvalitní regenerace, tedy spánek. Jakmile si tělo dostatečně odpočine, bude výkonnější i během dne.
