Po třicítce začne člověk vnímat vedro jinak. To, co dřív znamenalo koupaliště, studené pivo a dlouhé večery venku, často znamená především únavu, těžké nohy a pocit, že pokud to okamžitě neskončí, nedožijete rána.
Špatná zpráva: možná to není jenom pocit. Dobrá zpráva je, že dalšího rána se pravděpodobně dožijete v relativním zdraví, pokud zásadně nezanedbáte ty nejzákladnější věci, které platily i v dobách, kdy měl rozpálený beton u bazénu punc ideálně stráveného dne, stejně jako koupačka v bahnitém rybníku: hydrataci a ochranu před slunečním zářením.
Jenže ani dostatek vody, klobouk se širokou krempou a poctivá vrstva opalovacího krému nemusí znamenat, že máte vyhráno. Úpal a úžeh nejsou jen nepříjemnosti, které člověka na pár hodin vyřadí z provozu. Extrémní horko dokáže během několika hodin rozhodit termoregulaci organismu natolik, že přestává fungovat tak, jak má.
Přehřátí přitom není jen otázkou několika dní nedobrovolně strávených doma místo u vody. Ukazuje se, že naše tělo nemusí na opakované vlny horka zapomínat tak rychle jako my.
Vedro si vybírá daň i po letech
Zatímco o škodlivosti UV záření nebo cigaret se mluví desítky let, samotné horko bylo dlouho vnímáno hlavně jako krátkodobý problém. Člověk se přehřeje, odpočine si ve stínu, doplní tekutiny a všechno se vrátí do normálu.
Nikdo zatím netvrdí, že vedro zkracuje život. Přibývá ale důkazů, že může ovlivňovat tempo, kterým stárneme.
Nové výzkumy ale naznačují, že některé důsledky můžou být mnohem dlouhodobější. Nový vědecký buzzword s názvem „heat aging“ upozorňuje, že dlouhodobé vystavení vysokým teplotám může urychlovat procesy spojené s biologickým stárnutím.
Pozornost vzbudila studie, která sledovala několik tisíc Američanů ve věku nad 55 let, žijících v různých klimatických podmínkách. Sledovala vývoj biologických ukazatelů stárnutí v závislosti na dlouhodobé expozici extrémnímu horku.
Ukázalo se, že lidé žijící v oblastech s vyšším počtem velmi horkých dnů vykazovali známky rychlejšího biologického stárnutí častěji. Některé rozdíly odpovídaly několika měsícům až rokům navíc na takzvaných epigenetických hodinách.
Právě epigenetické hodiny dnes patří mezi nejzajímavější nástroje moderní biologie. Nezjišťují, kolik je člověku let podle kalendáře, ale podle změn v DNA udávají, jak starý se jeví jeho organismus. Někdo může mít v padesáti biologii čtyřicátníka, jiný naopak člověka o roky staršího. A právě v těchto údajích se začal projevovat vliv dlouhodobého vystavení horku.
Odpovědi na všechny otázky zatím nemáme, ale několik mechanismů se zjevně opakuje. Vysoké teploty zvyšují oxidační stres, podporují zánětlivé procesy a aktivují řadu obranných reakcí organismu. Krátkodobě jde o normální součást adaptace. Pokud ale tělo podobnou zátěž zažívá pravidelně celé roky, její účinky se můžou postupně sčítat.
Nejde jen o srdce, cévy nebo metabolismus
Dermatologové dlouho spojovali předčasné stárnutí pleti především se sluncem. Dnes se ukazuje, že významnou roli může hrát i samotné teplo. Podle některých výzkumů může dlouhodobé vystavení vysokým teplotám ovlivňovat kožní bariéru, produkci mazu i procesy související se zánětem.
Reklama
„Pokožka je během vln veder vystavena kombinaci několika faktorů najednou. Nejen vysokým teplotám, ale také UV záření či znečištěnému ovzduší. Právě tato kombinace může zvyšovat oxidační stres a narušovat její přirozenou rovnováhu,“ vysvětluje Michaela Gorčíková ze společnosti deNatura.
Zajímavé výsledky přinesla také studie Fudan University v Šanghaji. Už po hodině pobytu v prostředí o teplotě 32 stupňů Celsia podle ní dochází ke zvýšené produkci kožního mazu a současně se aktivují biomarkery, spojované se stresovou a zánětlivou reakcí pokožky.
Víc než jen léto na zdechnutí
Nikdo zatím netvrdí, že každá vlna veder člověku ukrojí kus života. Přibývá ale důkazů, že horko ovlivňuje mnohem víc procesů, než se ještě před několika lety předpokládalo. Vedle srdce, cév nebo pokožky se už na seznamu objevilo i biologické stárnutí.
