Ledové krunýře pokrývají jak oblast severního pólu (Arktida), tak oblast jižního pólu (Antarktida). Začněme na severu. Naštěstí tání ledu v Arktidě nemá na stoupání hladiny moří téměř žádný vliv. V oblasti severního pólu totiž zmrzlá voda tvoří „ledový kontinent“ – vrstvu asi 1,9 m silného ledu, která pokrývá Severní ledový oceán. No a? – řeknete si.
Arktida vs. Antarktida
Namísto čtení kostrbatého popisu jděte do kuchyně, napusťte sklenici vody a hoďte do ní tolik ledu, kolik se tam vejde. Zvenčí udělejte na sklenici značku v místě, kam dosahuje hladina, a běžte si dát do obýváku latté.
Pokud by roztál led v Antarktidě, Grónsku a k tomu i všechny světové ledovce, hladina moří a oceánů by stoupla o 70 m.
Kdybyste led ze sklenice vytáhli, hladina pochopitelně klesne. Postupným odtáváním ale větší množství vody s menším objemem zaplňuje prostor po ledu, který hladinu držel na určité úrovni. Objem vody je – přesně stejný jako původní objem ledu pod hladinou. Voila!
A teď malý podraz. Ani led plovoucí v oceánu není slaný jako voda kolem něj. Když mořská voda zamrzá, většinu soli ze vznikajícího ledu vytlačí, takže je prakticky sladký. A protože sladká voda má menší hustotu než slaná, náš pokus se sklenicí trochu kulhá. Tající mořský led hladinu oceánu přece jen nepatrně zvedne. Žádný Vodní svět se ale nekoná – proti vodě, která přitéká z tajícího ledu na pevnině, je tenhle příspěvek zanedbatelný.
Na jihu je ale všechno jinak. Antarktida je kontinent pokrytý ledem, jehož průměrná tloušťka je 2,16 km, na nejtlustším známém místě ale dosahuje téměř 4,8 km - a to na ploše přibližně o rozloze Severní Ameriky. Jeho celkový objem je 25 400 000 km3. A led skutečně mizí. Podle mezinárodního projektu IMBIE ztratily jen Grónsko a Antarktida mezi lety 1992 a 2020 dohromady přibližně 7 560 miliard tun ledu. Sedm let s největšími ztrátami přitom připadlo na poslední desetiletí sledovaného období.
Thomas Slater ze Střediska pro polární průzkum a modelování v Leedsu řekl, že „se naplňují nejčernější scénáře o průběhu globálního oteplování. Takové tempo zvyšování hladiny moří bude mít závažné dopady na obyvatele pobřežních oblastí ještě během tohoto století“. Anders Levermann z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima dodává: „Hladina moří extrémně poroste i v případě, že se nám podaří dostát závazkům Pařížské dohody. Budoucnost si nás bude pamatovat jako ty, kteří zatopili New York.“
Jak moc se planeta do konce století oteplí, dnes vědci nevyjadřují jedním číslem. Záleží hlavně na tom, kolik skleníkových plynů ještě vypustíme. IPCC odhaduje pro období 2081–2100 oteplení oproti předindustriální době v průměru kolem 1,4 °C při velmi nízkých emisích, 2,7 °C při středním scénáři a 4,4 °C při velmi vysokých emisích. Rozpětí posledního scénáře je 3,3 až 5,7 °C. Zvýšení o 4 °C by přitom nebylo nebezpečné – znamenalo by katastrofu. Ve většině tropických oblastí by znamenalo takovou změnu, která by je s velkou pravděpodobností vylidnila. Znamenalo by to roztání ledu jak v Grónsku, tak v Antarktidě a dalších oblastech.
Kdyby roztál „jen‟celý antarktický ledový příkrov, nemluvili bychom o několika metrech. Je v něm uloženo dost vody na zvýšení globální hladiny moří o desítky metrů, což by bohatě stačilo na zaplavení všech měst na pobřežích všech kontinentů. Pokud by roztál led v Antarktidě, Grónsku a k tomu i všechny světové ledovce, hladina moří a oceánů by stoupla o 70 m. Sedmdesát! Zapomeňte na 2012, tady už je aktuální Vodní svět.
Už víte, kdo ve vašem okolí staví archu?
