O tom všem mluvíme s Margit Slimákovou, výživovou specialistkou a dlouholetou propagátorkou zdravé prevence, která se nebojí pojmenovat věci pravými jmény.
Celiakie je v posledních letech častěji diagnostikována. Co si myslíte, že stojí za tímto nárůstem výskytu? Jsou na vině naše stravovací návyky, lepší diagnostika, nebo něco jiného?
Nárůst počtu lidí s diagnostikovanou celiakií má více příčin. Jedním z hlavních důvodů je určitě větší informovanost a snazší přístup k vyšetřením. Dnes se o celiakii ví víc, lékaři ji umí lépe rozpoznat, a my máme k dispozici kvalitní testy i možnost střevní biopsie. Dříve se často mýlila s jinými trávicími obtížemi nebo se na ni vůbec nemyslelo.
Zároveň se ale mění i náš životní styl a způsob stravování. Jíme mnohem víc průmyslově zpracovaných potravin, v nichž se lepek objevuje i tam, kde bychom ho nečekali – jako přidaná látka, zahušťovadlo, pojivo. Lepek se navíc dnes nachází ve vyšších koncentracích i v samotné pšenici, protože ta byla šlechtěna právě na vyšší výnosy a lepší pekařské vlastnosti, ne na zdravotní přínos.
Důležitou roli hraje i složení naší střevní mikrobioty, která ovlivňuje, jak naše tělo reaguje na určité látky. A pak je tu prostředí: „sterilní“, dokonale uklizené domácnosti, dezinfekce na každém rohu, minimum kontaktu s půdou, zvířaty a pestrou mikrobiální komunitou. To všechno může vést k tomu, že náš imunitní systém nemá co dělat nebo nemá šanci dostatečně natrénovat, co správně dělat, a pak přehnaně reaguje i na běžné látky, jako je lepek.
V neposlední řadě je potřeba zmínit, že prostě konzumujeme mnohem víc lepku než generace před námi. Nejen v pečivu, ale prakticky ve všech zpracovaných potravinách. Pokud k tomu máte genetickou predispozici, riziko vzniku celiakie se logicky zvyšuje.
V posledních letech se objevuje spousta lidí, kteří přecházejí na bezlepkovou dietu, i když nemají celiakii. Je to podle vás rozumné, nebo spíš módní trend?
Záleží na tom, z jakého důvodu to dělají. Pokud někdo vyřadí lepek a díky tomu se mu zlepší trávení, spánek nebo třeba kožní problémy, proč ne. Každé tělo reaguje jinak. Problém vidím ve chvíli, kdy lidé jen slepě následují módní vlnu a přecházejí na bezlepkovou stravu bez pochopení souvislostí. Často pak konzumují bezlepkové náhražky, které jsou vysoce průmyslově zpracované, plné škrobů, cukru a aditiv. To pak není zdravější alternativa, jen jinak zabalený problém.
Reklama
Jestliže se někdo chce lepku vyhýbat, doporučuji spíš přirozeně bezlepkovou stravu, tedy skutečné potraviny, jako jsou rýže, pohanka, jáhly, zelenina, luštěniny, maso, vejce, ryby. Ty vaše tělo podpoří mnohem víc než bezlepkové sušenky z regálu.
Jaké faktory podle vás mohou zvyšovat riziko vzniku celiakie? Může moderní strava a životní styl hrát roli v jejím rozvoji?
Jednoznačně. Celiakie je sice geneticky podmíněná nemoc – tedy pokud má někdo v rodině predispozici, například geny HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8, riziko vzniku je vyšší – ale ty geny samy o sobě nestačí. Musí se k nim přidat spouštěče. A právě tady přichází na scénu náš moderní způsob života.
Debatuje se i o možném riziku brzkého a nadměrného vystavení lepku v raném věku. Malé děti dnes často konzumují lepek v podobě sušenek, piškotů nebo pečiva ještě dřív, než se jejich imunitní systém plně rozvine. A ne ve zrovna malém množství.
Dalším faktorem je stav střevní mikrobioty. Naše střeva hrají klíčovou roli v obranyschopnosti a správném fungování imunity. Když je ale narušíme třeba nadměrným užíváním antibiotik, průmyslově zpracovanou stravou a nízkým příjmem vlákniny, vzniká nerovnováha, která může vést k různým autoimunitním potížím – včetně celiakie.
Nesmíme zapomenout ani na infekce v dětství, například rotaviry, které mohou být u citlivých jedinců spouštěčem. Když se k tomu přidají záněty střev nebo narušená střevní bariéra, může lepek snadno „projít“ a imunitní systém na něj začne reagovat jako na nepřítele.
Může celiakie ovlivnit psychiku člověka? A jak je to s dětmi – jsou kvůli onemocnění nějak omezené v běžném životě?
Ano, může, a to docela výrazně. U neléčené celiakie se často objevuje únava, podrážděnost, úzkosti nebo deprese. Tělo je dlouhodobě pod tlakem, protože pořád bojuje s něčím, co mu vadí, a to se nutně odrazí i na psychice. U dětí může být situace ještě komplikovanější, nejen kvůli fyzickým příznakům, jako je bolest břicha nebo průjem, ale i kvůli sociálnímu vyčlenění. Nemohou jíst to, co ostatní, musí si hlídat každé sousto. A to je ve školce, škole nebo na oslavách velká zátěž. Naštěstí dnes už existuje spousta alternativ a informovanost roste, takže s podporou rodiny a okolí se dá všechno zvládnout.
A lze celiakii nějak předejít? Nebo alespoň snížit riziko jejího vzniku?
Vzhledem k tomu, že genetická predispozice je daná, úplně předejít jí neumíme. Ale můžeme minimalizovat spouštěče. To znamená nepřehánět to s lepkem, zvlášť u malých dětí, dbát na rozmanitou, co nejméně průmyslově zpracovanou stravu, podporovat zdravou střevní mikrobiotu, nevyhýbat se přirozeným kontaktům s přírodou a být v tomto směru vnímaví. Imunitní systém potřebuje správné podněty, ne sterilní skleník. Zkrátka: čím víc přirozeného života, tím lépe.
Vědecké studie ukazují, že celiakie je častější v západních zemích. Jaké změny v životním prostředí nebo v potravinových zvyklostech mohou tuto skutečnost vysvětlit?
Je to tak. Celiakie je mnohem častější ve vyspělých zemích a rozhodně to není náhoda. Vliv tu má náš moderní životní styl – od vysoké konzumace vysoce průmyslově zpracovaných potravin, které jsou často plné lepku, až po přehnaně sterilní prostředí.
Klasické zažívací potíže jako nadýmání, průjmy nebo křeče jsou častější u dětí, ale u dospělých může být jediným signálem chronická únava, anémie nebo třeba bolesti kloubů.
Mytí rukou antibakteriálním gelem několikrát denně, méně pobytu venku, méně kontaktu s běžnými mikroby... to všechno snižuje přirozenou imunitní zátěž, kterou jsme jako lidé odjakživa potřebovali. Náš imunitní systém se tak „nudí“ a místo toho, aby bojoval s patogeny, začne se obracet proti vlastnímu tělu. Právě to je princip autoimunitních onemocnění, mezi které celiakie patří.
Jakou roli hraje stres? Může být právě on spouštěčem celiakie?
Ano, stres má obrovský vliv. A tím nemyslím jen občasné rozrušení. Mluvím o dlouhodobém, chronickém stresu, který narušuje rovnováhu v těle, oslabuje střevní sliznici a ovlivňuje naši imunitu. Není výjimkou, že se celiakie projeví po těžkém životním období, po rozchodu, těhotenství, porodu nebo operaci. Tělo je v tu chvíli oslabené a nemoc dostane příležitost se naplno rozjet.
Jakou úlohu hraje strava? Může nadměrná konzumace cukrů nebo tuků zvýšit riziko celiakie?
Ano, a nejen kvůli samotnému lepku. Moderní jídelníček bývá plný nasycených tuků, cukrů a přemíry aditiv, které přispívají k chronickému zánětu. A když je tělo dlouhodobě v zánětlivém stavu, oslabuje se i střevní bariéra – tzv. „leaky gut“ syndrom. Lepek se pak může snadněji dostat tam, kam nemá, a vyvolat imunitní reakci.
Projevy celiakie mohou být velmi různorodé a někdy i nenápadné. Jaké symptomy by podle vás měl člověk sledovat, pokud má podezření na tuto nemoc?
Celiakie není jen o bolavém břiše po rohlíku. Příznaky jsou široké a často matoucí. Klasické zažívací potíže jako nadýmání, průjmy nebo křeče jsou častější u dětí, ale u dospělých může být jediným signálem chronická únava, anémie nebo třeba bolesti kloubů. Někdy se objeví vyrážka, migrény, potíže se soustředěním, deprese. A to vůbec nemluvíme o hormonálních výkyvech, třeba nepravidelná menstruace nebo potíže s otěhotněním mohou být také příznakem.
U dětí se často přidává i opožděný růst, nafouklé bříško a podrážděnost. Proto je tak důležité být všímavý – tělo často vysílá signály, které nemusíme na první dobrou spojit s lepkem.
Kromě zažívacích problémů mohou lidé s celiakií trpět také neurologickými či kožními potížemi. Jaké „neviditelné“ projevy celiakie by mohli lidé přehlédnout a co vše může tento stav zahrnovat?
Právě ty „neviditelné“ projevy jsou mnohdy zrádnější než klasické trávicí potíže. Brnění končetin, únava, deprese, potíže se soustředěním, to všechno může být důsledek toho, že tělo kvůli poškozené sliznici nedokáže vstřebávat důležité živiny, jako je železo, vitamíny skupiny B nebo vitamín D. Někdy se lidé léčí roky na deprese nebo „vyhoření“, a až později zjistí, že na vině byla celiakie.
Často se říká, že celiakie je „podceňovaná“ a že někteří pacienti mohou trpět jejími příznaky celé roky, než je správně diagnostikována. Proč je tomu tak a jaká jsou hlavní úskalí v diagnostice této nemoci?
Přesně kvůli těm různorodým a často atypickým projevům. Není tu jeden jasný obraz nemoci. Někdo má průjem, jiný únavu, další ekzém. Lékaři pak často hledají příčinu jinde a diagnóza celiakie může trvat roky. Existuje navíc i tzv. tichá forma celiakie, kdy člověk nemá žádné zjevné příznaky, ale jeho střevo je přesto poškozené. A pokud se nepodchytí včas, hrozí vážné komplikace od osteoporózy až po zvýšené riziko některých nádorových onemocnění.
Jaký přístup byste doporučila lidem, kteří mají podezření na celiakii? Vyplatí se jít hned na testy?
Určitě. Pokud se některé z příznaků opakují, je lepší být opatrný a nechat si udělat test na protilátky proti lepku. Není to nic složitého a včasná diagnóza může doslova změnit život. Lidé se často cítí po zavedení bezlepkové diety jako znovuzrození – mizí únava, zažívací problémy, zlepší se pleť, nálada i spánek. A to za to rozhodně stojí.
Margit Slimáková. (foto: se svolením)
A mnohé z potíží jsou navíc podobné s potížemi u jiných onemocnění. Příznaky celiakie se třeba mohou překrývat se syndromem dráždivého tračníku (IBS), laktózovou intolerancí, chronickým únavovým syndromem, nebo dokonce s psychosomatickými poruchami. To často vede k chybné nebo zpožděné diagnóze.
Jaké příznaky by měly lidi varovat a vést je k podezření, že by mohlo jít právě o celiakii?
Celiakie je tedy mistr převleků. Umí se schovat za řadu zdánlivě nesouvisejících příznaků a léta unikat pozornosti. Klíč k včasné diagnóze spočívá v informovanosti, pozornosti k signálům vlastního těla, a především v důsledném testování, hlavně u těch, kteří patří do rizikových skupin. Čím dříve se celiakie odhalí, tím větší je šance na zlepšení kvality života a prevenci závažnějších komplikací.
Jaké jsou největší výzvy, kterým pacienti čelí při zavádění bezlepkové diety do každodenního života?
Zavedení bezlepkové diety je jedinou skutečně účinnou léčbou, ale rozhodně nejde o snadný krok. Lepek se ukrývá i tam, kde bychom ho nehledali – v omáčkách, uzeninách nebo sladkostech. Křížová kontaminace v kuchyni je častá, hlavně pokud se bezlepkově nestravuje celá rodina. Náročné je i stravování mimo domov, kde se stále musíte ptát, vysvětlovat a někdy riskovat. Výrobky určené přímo celiakům bývají dražší, ale pokud se člověk naučí nakupovat jednoduše – rýži, brambory, zeleninu, maso, luštěniny, je to nejen levnější, ale i zdravější. Psychická stránka není o nic lehčí. Děti a dospívající často bojují s pocitem, že jsou jiní, že „nemůžou to, co ostatní“.
Co je podle vás největší mýtus, který lidé o bezlepkové dietě často mají? Jaký je rozdíl mezi bezlepkovou dietou pro celiaky a bezlepkovou dietou pro zdravé lidi?
Největší mýtus? Že bezlepková dieta je pro každého zdravější. Ve skutečnosti zdravý člověk lepek bez obtíží zvládá. Pokud ho z jídelníčku vyřadí, aniž by k tomu měl důvod, připravuje se často zbytečně o důležité živiny a riskuje, že ho dieta bude spíš omezovat a stresovat. Pro celiaka je ale bezlepková dieta životně důležitá. Není to volba, je to léčba, která zabraňuje poškození střev a dalším závažným komplikacím.
Jaká jsou nejčastější úskalí při výběru potravin a jak se lidé mohou vyhnout záměně?
Skrytý lepek je problém. Číhá v uzeninách, omáčkách, kořenících směsích a právě zde dělají lidé nejčastěji chybu. Další omyl je stavět si jídelníček na speciálních bezlepkových výrobcích. Ty sice lepek neobsahují, ale často jsou vysoce průmyslově zpracované a výživově chudé. Řešení? Vracejte se k jednoduchým, přirozeným potravinám, ty bývají nejen bezlepkové, ale i výživné a tělu přirozené.
Správně nastavená dieta může vést k vymizení příznaků, zhojení střev a návratu ke zdravému životu.
Jak důležitý je pro lidi s celiakií přístup k informacím o bezlepkových potravinách a jak mohou výživoví poradci a specialisté pomoci ve správném rozhodování?
Přesné informace jsou naprosto klíčové. Chybná volba potraviny, o které si člověk myslí, že je bezpečná, může způsobit vážné problémy. Výživový poradce nebo nutriční terapeut pomůže nejen s výběrem potravin, ale i s celkovým vyvážením jídelníčku, aby dieta nebyla jen „bez lepku“, ale zároveň zdravá a dlouhodobě udržitelná.
Jak důležitá je výživa pro zvládání celiakie a jaký vliv má na celkové zdraví pacienta?
Bezlepková dieta není jen o odstranění lepku. Je to základní pilíř zdraví každého, kdo s celiakií žije. Správná výživa pomáhá regenerovat střevní sliznici, zajišťuje dostatek vitamínů a minerálů, posiluje imunitní systém a chrání před dalšími onemocněními, třeba osteoporózou nebo jinými autoimunitními poruchami. Kdo drží dietu pečlivě a ví, co jí, může žít plnohodnotný život bez omezení.
Jak důležitá je prevence a jaké výživové strategie doporučujete lidem s celiakií?
Prevence je zásadní. Přísná bezlepková dieta chrání před poškozením střev, osteoporózou i zvýšeným rizikem rakoviny. Doporučuji jíst opravdové jídlo, vyhýbat se průmyslově zpracovaným produktům a vybírat přirozeně bezlepkové potraviny. Po diagnóze je často třeba zmapovat případné deficity a zaměřit se na jejich doplnění stravou nebo suplementy.
Existují nové trendy nebo pokroky ve výživě, které by měli celiaci znát?
Ano, stále více aplikací pomáhá s hledáním bezpečných potravin i s kontrolou kontaminace. Probíhá výzkum enzymů a probiotik, které by mohly v budoucnu zmírnit reakce na lepek. Dobrou zprávou je i čím dál širší nabídka bezlepkových jídel v restauracích.
Jak bezlepková dieta ovlivňuje kvalitu života a jak zvládnout její dlouhodobé dodržování?
Správně nastavená dieta může vést k vymizení příznaků, zhojení střev a návratu ke zdravému životu. Začátky bývají těžší – stres, izolace, vyšší ceny. Ale s časem, podporou a informacemi si většina lidí najde cestu, která pro ně funguje a nijak je neomezuje.
Jak vidíte budoucnost výživy pro celiaky? Může věda přinést jednodušší řešení?
Vývoj směřuje k novým možnostem – enzymy, které rozloží lepek, biologické léky blokující imunitní reakci nebo vakcíny učící tělo lepek tolerovat. Přibývají i chytré technologie jako senzory na detekci lepku v jídle. A mikrobiom se ukazuje jako klíč. V budoucnu může sehrát velkou roli také cílená probiotická terapie.
