Závislost na pornu obvykle nezačíná dramaticky. Neexistuje jeden jasný moment, kdy by se z běžné konzumace stal problém. Spíš jde o nenápadný posun. Z občasné zvědavosti se postupně stává automatická reakce na stres nebo nepohodu. Porno nabízí rychlé rozptýlení a pocit úlevy bez nutnosti vztahu, blízkosti nebo vysvětlování.
„Ve většině případů nejde primárně o sexuální touhu. Pornografie funguje jako nástroj regulace emocí,“ říká psychoterapeutka Renata Anastázie Hanušová. „Zlom často přichází až ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že se z toho stalo nutkání. Že se k pornografii vrací i tehdy, kdy vlastně nechce. Právě ztráta svobody rozhodování bývá jedním z nejspolehlivějších signálů, že nejde jen o zvyk,“ pokračuje.
Co porno vlastně reguluje
Nuda, osamělost, stres, pocit nedostatečnosti nebo vnitřní prázdnota. To všechno jsou stavy, se kterými si mnoho lidí neumí poradit jinak než únikem. Porno nabízí rychlé rozptýlení, vzrušení, někdy i iluzi blízkosti. Problém je v tom, že tato regulace je krátkodobá a umělá.
Společným jmenovatelem není touha po slasti, ale snaha nebýt s nepříjemnými pocity.
„Pornografie neřeší příčinu, jen tlumí symptom,“ říká terapeutka. Po odeznění stimulace se nepříjemné pocity vracejí, často zesílené o stud nebo pocit selhání. Vzniká cyklus, ze kterého je čím dál těžší vystoupit.
Porno slouží jako únik
Podobné závěry přinášejí i zahraniční studie. Psychoterapeut Robert Weiss upozorňuje, že u problematické konzumace porna není rozhodující to, kolik času u obrazovky člověk tráví, ale proč se k ní opakovaně vrací. Téměř tři čtvrtiny mužů podle něj sledují porno především proto, aby si ulevili od stresu, nudy nebo nepříjemných emocí.
A podle Weisse nese právě tento „únikový“ motiv největší riziko potíží v partnerských vztazích, zhoršení kvality intimního života nebo pocitů studu a deprese. Zároveň upozorňuje, že tento mechanismus není výjimečný ani specifický jen pro sexualitu. Stejně fungují i jiné návykové vzorce od alkoholu přes hazard až po kompulzivní scrollování.
Intimita bez zranitelnosti
V terapeutické praxi se často opakují podobné vzorce. Zkušenosti s emočním zanedbáním, nedostatkem bezpečné blízkosti nebo studem, spojeným se sexualitou. Pokud dítě nezažije prostředí, kde může otevřeně mluvit o emocích a potřebách, naučí se hledat úlevu samo.
Porno pak může fungovat jako první „bezpečný“ zdroj potěšení. Nehrozí odmítnutí, konflikt ani zranění. U některých lidí se navíc objevuje silný rozpor mezi touhou po vztahu a strachem z něj. „Toužím po blízkosti, ale bojím se jí,“ shrnuje Hanušová jeden z častých vnitřních konfliktů svých klientů.
Na rozdíl od jiných behaviorálních závislostí zasahuje porno velmi citlivou oblast lidské psychiky: sexualitu, vztahy a vnímání vlastního těla. Jeho dlouhodobé sledování může podle Hanušové měnit představy o intimním životě a posouvat vzrušení směrem ke scénářům, které se s realitou míjejí. Intimita pak může působit náročně, pomalu nebo málo vzrušivě. Vyžaduje totiž zranitelnost, komunikaci a přítomnost. „Sex se v pornografii často prezentuje jako výkon bez emocí. To se postupně promítá i do očekávání od sebe a od partnera,“ upozorňuje terapeutka.
Proč to není čistě soukromá věc
Jedním z důvodů, proč lidé svou závislost dlouho popírají, je pocit, že se odehrává v soukromí. Že se vlastně nic neděje. Jenže dopady se často objevují jinde. Ve vztazích, v sebeúctě, v motivaci, ve schopnosti soustředit se nebo být v kontaktu se sebou i s druhými.
V partnerských vztazích může dlouhodobá konzumace porna vytvářet odstup, emoční uzavření nebo pocit odmítnutí na straně partnera. Téma se pak často otevře až ve chvíli, kdy je vztah v krizi a nahromaděné napětí už nejde přehlížet.
Reklama
Porno také výrazně stimuluje dopaminový systém, který souvisí s motivací a odměnou. Čím častěji je aktivován, tím víc si mozek zvyká na vysokou míru stimulace. Běžné podněty pak přestávají stačit a člověk potřebuje silnější impulzy, aby pocítil stejnou úlevu.
Zároveň se oslabují oblasti mozku zodpovědné za sebekontrolu. Proto nefunguje jednoduché rozhodnutí „prostě přestat“. „Nejde o slabou vůli. Jde o naučený vzorec, který se spouští ve chvíli nepohody,“ vysvětluje Hanušová.
Cesta ven nezačíná zákazem
Prvním krokem ke změně není disciplína ani radikální zákaz. Je jím upřímnost. Přiznání, že porno není jen zábava, ale způsob, jak se vyhnout něčemu uvnitř sebe. Skutečná změna přichází až ve chvíli, kdy se člověk začne zajímat o své emoce, vztahy a potřeby.
Pomáhá terapie, práce s tělem, změna denních návyků i budování skutečných vztahů. Co naopak většinou nefunguje, je pouhé zatnutí zubů bez hlubší změny.
Nevyřešená prázdnota si totiž vždycky najde jinou cestu ven.
