Únor je měsícem, kdy novoroční odhodlání vyprchalo, nároky okolí neklesají, ale naše vnitřní nádrž je prázdná. Máme pro vás však dobrou zprávu: toto zpomalení není projevem lenosti ani slabého charakteru. Jde o přirozený stav našeho organismu, pro který má věda jasné důkazy. Pokud chcete konec zimy přečkat bez pocitu osobního selhání, je důležité pochopit, co se právě teď odehrává ve vašem těle.
Mozek v očekávání světla
Představme si lidskou mysl jako zahradu. Zatímco v létě díky hojnosti slunce přirozeně vzkvétá, v únoru, po týdnech šedi a krátkých dnů, připomíná spíše odpočívající půdu, která teprve čeká na svůj čas. Za tímto pocitem útlumu stojí mimo jiné protein s názvem BDNF, který funguje jako nezbytná výživa pro naše mozkové buňky. Pomáhá nám učit se, adaptovat se na změny a udržovat mentální svěžest.
Statisticky přiznávají dvě třetiny pracujících, že jsou v zimě méně produktivní. Tento kolektivní pokles tempa je tedy normou, nikoliv výjimkou a je přímým důsledkem prostředí, ve kterém žijeme.
Rozsáhlá studie provedená v Nizozemsku na téměř třech tisících lidech prokázala, že hladina tohoto proteinu v krvi výrazně kolísá podle ročních období. S úbytkem slunečního svitu jeho koncentrace klesá a svého minima dosahuje právě v závěru zimy. Chtít po sobě v únoru vrcholné výkony je tedy podobné jako nutit zmrzlou zemi k okamžité úrodě. Našemu mozku v tomto období zkrátka chybí potřebné palivo pro rychlou regeneraci.
Strategický úsporný režim
Není to však jen otázka chemie. Náš mozek se během zimních měsíců doslova přepíná do jiného operačního módu. Výzkumy využívající funkční magnetickou rezonanci odhalily, že aktivita mozku při úkolech vyžadujících pozornost a paměť se v průběhu roku proměňuje. V období kolem zimního slunovratu a v následujících týdnech vykazuje naše kognitivní odezva nejnižší hodnoty. Váš mozek v únoru není nastaven na lámání rekordů, ale na udržení základní stability.
Tento stav má svůj hluboký evoluční význam. Když je vnější prostředí nehostinné, tělo automaticky šetří energii pro životně důležité funkce. Systematický přehled vědeckých studií potvrzuje, že i mírné vystavení chladu může zhoršit rychlost zpracování informací a pozornost. Pokud se tedy u počítače nemůžete soustředit, nejde o vaši neschopnost, ale o projev vnitřní moudrosti těla, které v nepříznivém klimatu chrání své zdroje.
Stín únorové nálady
K pocitu vyhoření přispívá i narušení našich vnitřních biologických hodin. Nedostatek denního světla vede k poklesu serotoninu, látky, která zásadním způsobem ovlivňuje naši náladu a motivaci. Jak uvádí ve svých materiálech Mayo Clinic, snížená intenzita slunečního záření může vyvolat sezónní útlum, projevující se únavou i při dostatečném spánku. Statisticky přiznávají dvě třetiny pracujících, že jsou v zimě méně produktivní. Tento kolektivní pokles tempa je tedy normou, nikoliv výjimkou a je přímým důsledkem prostředí, ve kterém žijeme.
Moudrost měsíce očisty
Historie nám v tomto bodě nabízí cennou perspektivu. Starověcí Římané vnímali únor jako nezbytnou tečku za uplynulým cyklem. Latinský název Februarius označoval poslední měsíc roku, čas vyhrazený pro vnitřní inventuru. Samotné slovo „februa“ označovalo rituální prostředky k očistě. Básník Ovidius ve své sbírce Fasti popisuje únor jako období smíření a ticha.
Reklama
Nebyl to měsíc velkých gest, ale přípravy. Nový rok a s ním i nová aktivita přicházely až s březnem. Pokud se dnes pokoušíte v únoru o dravý start, jdete nejen proti své biologii, ale i proti tisícileté tradici, která chápe toto období jako čas odpočinku.
Jaro není daleko
Co si z těchto poznatků odnést do každodenní praxe? Prvním krokem je laskavost k sobě samému. Uznání, že v únoru pracujeme v úsporném režimu, není výmluva, ale přijetí reality. Místo bičování se k vyšším výkonům zkuste na chvíli snížit ambice. Pokud v tomto měsíci zvládnete své základní povinnosti a udržíte si duševní rovnováhu, je to samo o sobě velkým úspěchem.
Pomoci může i vědomé vyhledávání světla – krátká procházka kolem poledne nebo odtažení žaluzií v kanceláři může mít na hladinu serotoninu větší vliv, než si připouštíme. Nezapomínejte, že jaro přijde samo, nemusíte ho vybojovat silou vůle. Únorové bezvětří není ztraceným časem, ale tichým meziprostorem, ve kterém se sbírá síla pro nadcházející rozkvět. Ticho a klid, které si nyní dovolíte prožít, se v pravý čas promění v novou a svěží energii. Světlo už je na cestě.
