V neexistujícím kraji mozkových závitů žije zvláštní skupina lidí, kterým se říká přemýšlivci (overthinkers). Tyto okouzlující duše mají jedinečný talent – schopnost proměnit i ta nejjednodušší rozhodnutí ve velkolepé divadelní představení, které je plné dramatu, napětí a/nebo komediálního nádechu. Poznáte se v některém z těchto příběhů?
Améliin boj o plný talíř
Kdysi dávno žila v srdci městečka Rozhod přemýšlivka jménem Amélie. Jednoho slunečného rána, když stála v kuchyni a přemýšlela, zda si dá k snídani toast nebo cereálie, se její mysl vydala daleko za hranice její kuchyně. Jako ostatně téměř vždycky. Toasty podle ní představovaly stabilitu – teplé, hřejivé objetí pro její chuťové pohárky. Ale cereálie? To byla odysea do neznáma, křupavá eskapáda v moři nekonečných možností.
Améliina hyperaktivní mysl proměnila tento obyčejný scénář snídaně ve velkolepý kulinářský epos. Uplynuly hodiny, zatímco přemýšlela o důsledcích své volby. Co když byl toast metaforou její všední existence a cereálie symbolizovaly vzrušení, po kterém toužila? Nakonec se po duševní bitvě, která se vyrovnala největším literárním eposům, rozhodla pro jogurt a našla v něm útěchu.
Michalovo literární dilema
V nedalekém městečku Závity mezitím žil muž jménem Michal. Ten se jednoho dne ocitl v knihkupectví, kde stál před monumentálním rozhodnutím, kterou novou knihu si vybrat ke čtení. Jeho oči těkaly od regálu k regálu a každý titul mu šeptal příslib dobrodružství a poznání.
Lidé s tendencí k nadměrnému přemýšlení mají často potíže s rozhodováním, protože i ty nejjednodušší volby se pro ně mění ve složité hádanky. Mysl se podle ní zaplétá do sítě „co by, kdyby“ a hypotetických scénářů, z nichž každý je složitější než ten předchozí.
Když sáhl po poutavém detektivním románu, kolečka jeho mysli se roztočila jako šílená. Co když si vybral špatný žánr? Co když ho postavy odsoudí na základě jeho výběru? Bude považován za povrchního, když si vybere romantický román, nebo za domýšlivého, když se rozhodne pro hutný historický svazek? Nakonec vymyslel geniální plán. Rozhodl se, že si koupí tři knihy různých žánrů, a hodlal je přečíst všechny najednou, aby neurazil žádnou literární sféru.
Lilyino vítězství
Ve vesnici Hlavotoče se mezitím mladá umělkyně Lily také zapletla do rozmarů přemítání. Když stála před svým plátnem se štětcem v ruce, přemýšlela o tom, co by měla namalovat. Portrét kočky hrající šachy s myší? Krajinu, kde stromy šeptají dávná tajemství poutníkům? Nebo snad surrealistické zobrazení šálků čaje, plujících po hvězdné obloze? Jak slunce zapadalo a zase vycházelo, Lilyina představivost se rozproudila a ona se přistihla, že všechny své nápady maluje na jediné plátno. Výsledkem byla nádherná změť barev, tvarů a příběhů – mistrovské dílo zrozené z rozkošného chaosu její hyperaktivní mysli. Tady to dopadlo dobře.
Psychologie přemýšlení
Co přesně ale žene „overthinkers“ do hlubin jejich nekonečně vířících myšlenek? Psychologové popisují přemýšlení jako smyčku prožívání. Tito lidé se nadměrně zabývají svými problémy a přehrávají si scénáře a rozhovory jako staré filmy – ve smyčce.
Psycholožka Jarmila Peklová pro Flowee řekla, že lidé s tendencí k nadměrnému přemýšlení mají často potíže s rozhodováním, protože i ty nejjednodušší volby se pro ně mění ve složité hádanky. Mysl se podle ní zaplétá do sítě „co by, kdyby“ a hypotetických scénářů, z nichž každý je složitější než ten předchozí.
Noci často trávíte zíráním do stropu, vaše mysl hýří myšlenkami, nápady a existenciálními úvahami, zatímco svět kolem vás klidně dřímá.
Mysl těchto lidí však překypuje kreativitou, empatií a neomezenou představivostí. Jejich schopnost rozebírat situace z mnoha úhlů často vede k inovativním řešením a hlubokým poznatkům, jak se stalo v případě Lily. Věrni své povaze vymýšlejí pro každý úkol složité plány a strategie, čímž prokazují své analytické schopnosti. Naproti tomu ti, kteří nepřemýšleli, přistupují k úkolům s rozkošnou jednoduchostí a často narážejí na netradiční, ale účinná řešení. V každém stylu myšlení jsou tedy jisté klady i zápory.
V jednoduchosti je síla
V rámci studie provedené Centrem pro zobrazování mozku (UCSB) v kalifornské Santa Barbaře učinili zajímavý pokus. Zkoumali proces učení dětí studiem nervové aktivity účastníků, kteří se učili jednoduchou hru s barevnými poznámkami. Jedinci, kteří se hru naučili rychleji, dokázali deaktivovat části mozku spojené s kognitivními funkcemi, které nebyly pro splnění úkolu nezbytné. Tento objev zpochybňuje představu, že přílišné přemýšlení nebo přílišné spoléhání na kognitivní oblasti mozku je v situacích, kdy se učíme, výhodné.
Přestože tato studie představuje průlomový výzkum mechanismů učení, k úplnému pochopení složitých procesů učení v mozku bude třeba její závěry potvrdit během dalšího výzkumu.
Nadměrné přemýšlení je past
Nadměrné přemýšlení může být trvalou pastí, která v naší mysli spřádá složité vzorce „co kdyby“ a hypotetických scénářů. Doktor J. Christopher Fowler, ředitel wellness oddělení výzkumného ústavu Houston Methodist, rozlišuje mezi zdravým řešením problémů a nadměrným přemýšlením a zdůrazňuje, že rozdíl je právě v tom, že overthinkers se ve své mysli zabývají vývojem nespočtu možných scénářů bez skutečného záměru vyřešit problém.
Tento mentální vzorec má vliv nejen na duševní zdraví, ale vyvolává také fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy a únava. Proto je v boji proti nadměrnému přemýšlení důležité rozlišovat, která rozhodnutí skutečně vyžadují rozsáhlou analýzu, a využívat kombinaci kritického myšlení a instinktu. Pochopením, že některé aspekty života jsou neměnné, mohou jednotlivci přesměrovat svou energii na aspekty, které mohou ovlivnit, a podpořit tak konstruktivnější a aktivnější myšlení.
Bouřlivé tango lásky
Katastrofické myšlení a spousty vykonstruovaných scénářů se velmi často a zbytečně objevují i ve vztazích. Představte si, že třeba Karolína a Marek mají krásný vztah, který ještě netrvá dlouho. V tichých zákoutích jejich myslí začínají klíčit semínka pochybností, zalévaná přívaly katastrofických myšlenek.
Jednoho slunečného odpoledne, kdy Karolína nadšeně plánuje rande k jejich výročí, se jí do mysli jako šeptající stín vkrádá znepokojivá myšlenka. Co když Marek na jejich výjimečný den zapomněl? Ve své hlavě vidí, jak přichází domů, kde si Marek jakoby nic skládá modely, což je jeho koníček. V její mysli se tato nevinná zapomnětlivost vystupňuje v kolosální zradu, která signalizuje zánik jejich vztahu.
Ve svém bludišti úvah nejste sami. Vaše mysl je sice labyrintem, ale také zahradou tvořivosti, empatie a bezbřehé představivosti.
Anebo se podívejme na příklad nezodpovězených textovek. Za měsíční noci se naopak Karolína zabere do práce a nevnímá Markův příval esemesek vyjadřujících lásku a touhu. Hodiny plynou a Markovy zprávy zůstávají stále bez odpovědi. V hlubinách své představivosti si Marek vymýšlí řadu katastrofických scénářů – zraněný a se zlomeným srdcem dojde k závěru, že Karolína o něj už nestojí. Ta myšlenka ho ničí, a tak se vrhne k telefonu, aby zjistil, že kvůli poruše Wi-Fi se k ní jeho zprávy nedostaly.
Hrozné, co? Ale všichni to známe. Marek s Karolínou ani jeden netušili, že jejich katastrofické myšlenky jsou pouhé iluze, útržky strachu zvětšené prizmatem jejich představivosti. Ve skutečnosti byla jejich láska stejně silná jako vždy a jejich srdce tloukla v harmonii. Ale dvojice se přesto ocitla na křižovatce a jejich milostný příběh visel na vlásku.
Jsem to já?
Jak člověk pozná, že se chytil do pasti nadměrného přemýšlení? Pokud na vás následujících pět bodů „sedí“, je to velmi pravděpodobné:
- Nekonečná smyčka: Vaše mysl je jako rozbitá deska, která donekonečna přehrává rozhovory a scénáře jako chytlavou melodii, které se nemůžete zbavit.
- Rozhodovací drama: Dokonce i volba mezi kávou a čajem se stává shakespearovskou tragédií. Rozhodnout se, nebo nerozhodnout, to je otázka, která vás pronásleduje na každém kroku.
- Valčík „co by, kdyby“: Na velkém plese své fantazie tančíte valčík „co by, kdyby“. Co když se to stane? Co když se stane tohle? Vaše mysl je vírem hypotetických scénářů.
- Nespavost kvůli přemýšlení: Noci často trávíte zíráním do stropu, vaše mysl hýří myšlenkami, nápady a existenciálními úvahami, zatímco svět kolem vás klidně dřímá.
- Přemítání o minulosti, přítomnosti a budoucnosti: Během jediného nádechu oscilujete mezi analýzou minulých činů, přemýšlením o současných situacích a obsedantním plánováním budoucnosti.
Dá se z toho uniknout?
Dá, i když to není jednoduché. Ale naděje umírá poslední. Zde je několik strategií, které by vaši rozbouřenou mysl měly uklidnit:
- Cvičte všímavost, abyste se soustředili na přítomný okamžik. Nechte minulost a budoucnost ustoupit do pozadí.
- Když se přistihnete, že vám to zase ujíždí, své myšlenky zpochybněte. Zeptejte se sami sebe: „Jsou tyto obavy založeny na faktech, nebo na domněnkách? Co nejhoršího by se mohlo stát a jaká je pravděpodobnost, že se to stane?“
- Vyhraďte si na přemýšlení určitý čas během dne. Když vás znepokojivé myšlenky napadnou mimo tuto dobu, připomeňte si, že o nich budete přemýšlet během určené „hodiny přemýšlení“.
- Zaměstnávejte svou mysl činnostmi, které máte rádi. Ať už se jedná o malování, tanec, vaření nebo zahradničení, věnujte se svým koníčkům, které vaši mysl příjemně rozptýlí.
Pokud jste ovethinker, buďte si jisti, že ve svém bludišti úvah nejste sami. Vaše mysl je sice labyrintem, ale také zahradou tvořivosti, empatie a bezbřehé představivosti. Až se příště přistihnete, že příliš analyzujete ty nejjednodušší věci, zhluboka se nadechněte, usmějte se nad okouzlujícím chaosem své mysli a vydejte se do neznáma, protože v říši přemýšlení se i obyčejné věci mohou stát neobyčejnými.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
