Irové a Češi jsou si prý v lecčems podobní. A zdá se, že by si mohli být podobní i v tom, jak jejich obyvatelé prožívají druhou vlnu koronavirového onemocnění covid-19. Únava Čechů, kteří místo naděje, jasných vyhlídek, čísel a faktů dostávají ob týden zmatené příkazy, je v druhé vlně, jejíž začátek česká vláda nezvládla (a stále nezvládá) patrná. Altruismus a komunitní duch z březnové krize kamsi zmizel, vystřídala je jízlivost, neochota a agrese.
Na jaře byli ti, kteří pracují v první linii, adorováni, docházelo k silným kolektivním snahám co nejvíce usnadnit chod státu v nouzovém stavu, lidé na výzvu, aby se uskromnili, obecně vzato reagovali velmi dobře. Na podzim se zdá být situace beznadějná. Čeká nás zdánlivě nekonečná, dlouhá zima. Běžné společenské události, které nás v zimě obyčejně těší, jsou ohroženy: sport, hudba, divadlo, setkávání v restauracích a barech. Jak asi budou vypadat Vánoce? Cítíme, že se nemáme na co těšit, zmáhá nás psychická únava, protože máme pocit, že vstupujeme do období temna.
Rodinný psycholog John Sharry potvrzuje, že situace v Irsku je velmi podobná. A připojuje doporučení: nehledejte obětní beránky, pracujte se svým hněvem. Jenže jak na to?
Přiznejme si, co prožíváme
Pro každého z nás je prvním krokem k oproštění se od pocitů marnosti, vzteku a hněvu přiznání toho, co prožíváme, nepřikrášlování si reality a nezavírání očí před tím, čemu čelíme. Je normální, že jsme rozrušení, naštvaní, úzkostliví a máme strach o budoucnost svou i svých blízkých. Schopnost mluvit o vlastních pocitech a nedusit je v sobě je dalším krokem k vnitřní vyrovnanosti. Člověk není osamělý ostrov, je tvor společenský. Tak spolu mluvme, a když to nejde osobně, zavolejme si.
Naučit se správně nasměrovat svůj hněv je podle Sharryho nejlepší způsob, jak se motivovat a překonat psychickou únavu.
Nejen tělu, ale i duši pomáhá pravidelný pohyb, který nás dokáže zbavit stresu a vzdálit nás od televize, rádia, chytrých zařízení a dalších zdrojů koronavirových zpráv, které se na nás valí ze všech stran, a my nevíme, kterým máme věřit a kterým ne. Pokračujme ve zdravém stravování, dostatečně spěme, odpočívejme, dělejme to, co máme rádi, abychom pořád nemysleli jen na to, jak je aktuální situace vyčerpávající.
Za virus může jen virus
Sharry mluví o hněvu jako o iracionální emoci, kterou můžeme snadno nevědomky nasměrovat proti těm, které milujeme, což může vést k hádkám a roztržkám a k dalšímu rozdělování už tak dost rozdělené společnosti. Vzhledem k tomu, že koronavirová krize trvá již velmi dlouho a její konec je v nedohlednu, je právě zvládnutí rostoucího vzteku jednou z největších výzev pro další měsíce. Protože ten společně se strachem živí konspirační teorie a nebezpečné antivědecké nápady – že koronavirus není o nic horší než chřipka, že nošení roušek je omezování osobní svobody, že vývoj vakcín je spíše bojem o moc a peníze.
I když je rozrušení z přetrvávající krize pochopitelné, je důležité mírnit je rozumem a nasměrovat ho na správný cíl, nikoliv na sebe navzájem. Jednoduše řečeno: Za virus nemůže nikdo jiný než samotný virus. Spíš než pro boj jednoho proti druhému bychom proto měli použít hněv pro transformaci v odhodlání, které nám pomůže se spojit a virus porazit. Naučit se správně nasměrovat svůj hněv je podle Sharryho nejlepší způsob, jak se motivovat a překonat psychickou únavu.
Jak žít dobře v nové realitě
A co je podle Sharryho klíčové do budoucna? Naučit se žít dobře v nové realitě, jejíž součástí je nový čínský koronavirus. Potřebujeme věci, na které se můžeme těšit, abychom se udržovali psychicky v pořádku. Tak je hledejme: mysleme na nové rituály a události a způsoby, které nám pomohou toto období překlenout a zvládnout se ctí a ve zdraví. Během první jarní vlny se to dařilo.
Například došlo k rozvoji online lekcí, některé se rozrostly v zajímavé projekty a odhalily potenciál propojovat lidi z různých koutů světa. Kromě toho začaly být využívány principy telemedicíny, které moderní lékařství také v mnohém obohatily.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Irish Times
