Může to znít legračně, na psychogenní polydipsii ale nic vtipného není. Termín „polydipsie“ znamená nadměrnou žízeň nebo přepíjení se. Pokud k tomu dochází z psychologických důvodů, mluvíme o psychogenní polydipsii. Pacienti s touto poruchou mají nutkavou potřebu pít vodu, i když ji tělo nepotřebuje. Často se objevuje společně se schizofrenií, poruchami nálady nebo vývoje. Mohou jí dokonce trpět i zvířata!
Běžnému dospělému obvykle stačí zhruba 35 mililitrů vody na kilogram váhy denně. Jedinci s psychogenní polydipsií toto množství mnohonásobně překračují – mohou vypít 10 až 12 litrů denně.
Když je vody moc, tělo kolabuje
Nadměrné pití zatěžuje ledviny a ředí sodík v krvi, což může vést k nebezpečnému stavu známému jako hyponatrémie, kdy hladina sodíku klesá příliš nízko. Jiný název je „intoxikace vodou“ a projevuje se častým močením, agitovaností, zmateností, záchvaty, v krajním případě i kómatem.
A jak se projevuje samotná psychogenní polydipsie? Nemocní často chodí na malou, a to i v noci. Trpívají na bolesti hlavy a zmatenost, což jsou důsledky nízké hladiny sodíku v krvi. Objevují se nevolnosti a zvracení, svalová slabost a křeče, také nadýmání, neklid a úzkost, když nemají přístup k vodě.
Proč někdo pije, i když nemusí
Psychogenní polydipsie souvisí spíše s psychikou než s fyzickou žízní. Postihuje až 20 % pacientů se schizofrenií, může se ale objevit i u jiných typů poruch, jako jsou úzkostné, bipolární nebo obsedantně kompulzivní.
Přesný důvod zatím vědci neznají. Někteří se domnívají, že může souviset se změnami v chemii mozku, vedlejšími účinky léků nebo s (ne)zvládáním stresu.
Reklama
K rizikovým faktorům bývá řazena diagnostikovaná duševní porucha, vývojové postižení nebo užívání psychiatrických léků, způsobujících sucho v ústech – pacienti si pak vyvinou zvyk často sahat po vodě, což se může stát nutkavým. Roli může hrát i stres nebo úzkost či nuda.
Jak se pozná, že už nejde o žízeň
Někteří lidé si zpočátku vůbec nemusí uvědomit, že pijí nadměrně. První příznaky mohou být nenápadné a snadno zaměnitelné za jiné onemocnění. Pro diagnostiku psychogenní polydipsie zkoumají lékaři pitné návyky pacientů, provádějí test krve i moči. Měří se její množství i koncentrace, což ukazuje na usilovnou práci ledvin, snažících se z těla přebytečnou vodu odstranit.
Léčba se zaměřuje především na příčinu, s tím pomáhá behaviorální terapie, řešící kompulzivní pití a úzkosti či jiné vnitřní spouštěče, které k němu vedou. Bývá nutné upravit dávkování nebo vyměnit léky, po kterých pacientům vysychá v ústech, a pravidelně sledovat hladinu sodíku i měrnou hmotnost moči. Pomoci může navštěvování podpůrných skupin nebo poradenství pro osoby s duševními onemocněními. A v neposlední řadě je důležitá podpora blízkých.
