Ano, ani my starší nespíme ideálně, ale my na to máme věkové právo. Mladí by si měli spánku do sytosti užívat, tedy pokud chtějí. Jenže i u nich je dobrý spánek nedostatkovým zbožím.
Co je to sleepmaxxing
Předtím, než se Adam V. (36), šéf pražského startupu, uloží k spánku, vypadá spíše jako pacient připravený na složitou operaci než jako člověk hledající odpočinek. Na zápěstí mu svítí hodinky, na prstu má chytrý prsten a na ústa si právě lepí speciální náplast, aby ho přiměla dýchat výhradně nosem. O kousek dál, v jiném bytě, si pětadvacetiletá Eliška pečlivě krájí dvě kiwi a míchá „Sleepy Girl Mocktail“ z višňového džusu a hořčíku, přesně podle návodu, který viděla na TikToku.
Oba jsou součástí masivního globálního hnutí s názvem sleepmaxxing. Je to svět, kde se spánek přestal považovat za přirozenou regeneraci, a stal se výkonnostní disciplínou. Podle aktuálních dat investují miliony lidí po celém světě tisíce dolarů do doplňků stravy, chladicích polštářů a aplikací, které mají jedinou misi: vyždímat z noci maximum. Jenže tato obsese má i svou temnou, paradoxní stranu.
Z postele se stává laboratoř
Adamův příběh je typickým příkladem moderního biohackera. Pro něj není spánek jen „vypnutím“. Je to data-driven proces. Každé ráno kontroluje své skóre, analyzuje délku REM fáze a s obavami sleduje, jak jeho srdeční tep v klidu kolísá. Pokud mu aplikace ukáže hodnotu pod 80 procent, celý jeho den je v troskách. Podvědomě se začne cítit unavený, i kdyby se subjektivně cítil dobře.
Čím víc se na spánek fixujeme a čím víc se snažíme „splnit plán“, tím vyšší je naše hladina kortizolu, která nám v usnutí spolehlivě zabrání.
Tento jev má už i své odborné jméno: orthosomnie. Jde o termín, který popisuje patologickou snahu o dosažení „správného“ spánku na základě dat z nositelných zařízení. Doktor David Benavides z Harvard Medical School upozorňuje, že data z těchto zařízení mohou paradoxně vést k nespavosti. Čím víc se na spánek fixujeme a čím víc se snažíme „splnit plán“, tím vyšší je naše hladina kortizolu, která nám v usnutí spolehlivě zabrání.
Zatímco Adam řeší data, Eliška řeší trendy. Její večerní rituál s kiwi a hořčíkem je postaven na víře v okamžité řešení. TikTokem probublávají zprávy o tom, že hořčík je zázračný lék na úzkost a nespavost. Realita je ale střízlivější. Pro průměrného člověka bez diagnostikovaného deficitu nemá doplňování hořčíku prokazatelný vliv na kvalitu spánku. Je to spíše drahé placebo, které v horším případě končí zažívacími potížemi.
Páska přes ústa jako hazard se zdravím
Jedním z nejkontroverznějších prvků Sleepmaxxingu, kterému propadl i Adam, je takzvaný mouth-taping. Teorie je jednoduchá: dýchání nosem je zdravější, zabraňuje chrápání a zvyšuje efektivitu spánku. Jenže lékařská komunita varuje před něčím zcela jiným: Přelepit si ústa náplastí a jít spát je pro lidi s nediagnostikovanou spánkovou apnoe vyloženě nebezpečné.
„Neexistují žádné relevantní důkazy o tom, že by tejpování úst přinášelo benefity, které slibuje sociální síť,“ uvádí studie v Journal of Clinical Sleep Medicine. Místo lepšího spánku si lidé koledují o podráždění kůže, dušnost nebo zbytečný noční stres z toho, že nemohou reflexivně otevřít ústa. Přesto prodeje těchto náplastí rostou raketovým tempem. Spánek se stal komoditou a my jsme ochotni koupit si cokoli, co nese nálepku „optimalizace“.
Návrat k tichu, tmě a nudě
Ironie celého sleepmaxxingu spočívá v tom, že nejefektivnější metody jsou ty nejlevnější a nejnudnější. Eliška by nejspíš udělala lépe, kdyby místo krájení kiwi prostě hodinu před spaním odložila telefon. Modré světlo a dopaminové mikro-dávky ze sociálních sítí jsou totiž hlavními viníky toho, proč její mozek odmítá přepnout do klidového režimu. A ano, i modré světlo jsme zmínili na začátku našeho článku.
Reklama
Základem kvalitního spánku je „svatá trojice“: chlad, tma a ticho. Ideální teplota ložnice by se měla pohybovat mezi 16 a 20 stupni Celsia. Právě pokles tělesné teploty je pro mozek tím nejsilnějším signálem, že je čas jít spát. Žádný doplněk stravy ani drahá náplast tento biologický mechanismus nepřekoná.
Adam i Eliška se točí v kruhu. On se snaží svůj spánek řídit jako firmu, ona jako wellness rituál. Oba ale zapomínají, že spánek je jediná věc v našem životě, u které platí: čím víc se snažíme, tím hůř to dopadne.
Spánek totiž nevyžaduje úsilí, ale odevzdání.
Budoucnost noci: Méně je více
Pokud z trendu sleepmaxxingu zbude něco pozitivního, pak je to fakt, že jsme se konečně začali o svůj odpočinek zajímat. Desetiletí jsme spánek oslavovali jako něco pro slabochy, teď ho stavíme na piedestal. Problémem zůstává forma. Skutečný spánkový „maximizer“ není ten, kdo má nejvíc aplikací, ale ten, kdo dokáže v jedenáct večer vypnout router, zatáhnout závěsy a nechat své tělo dělat to, co umí miliony let.
Možná nejcennější radou, kterou lékaři v souvislosti s tímto trendem dávají, je přestat o spánku přemýšlet jako o úkolu. Jakmile se přestaneme ptát svého prstenu, jak jsme se vyspali, a začneme se ptát sami sebe, možná konečně najdeme ten odpočinek, který tak zoufale hledáme s náplastí na rtech.
