Všichni k vám chodí pro radu, pro pomoc, pro útěchu nebo pro to, abyste za ně vyřešili průšvih, do kterého se dostali vlastní neschopností. Je to lichotivé, dokud nezjistíte, že zatímco vy zachraňujete svět, tedy alespoň ten okolní, vaše vlastní vnitřní baterka hlásí kritických pět procent a nabíječka je v nedohlednu.
Silné ženy se totiž často požírají zevnitř, jenže se s tím nemají komu svěřit. Nikdo by jim totiž nevěřil, že i ONY mohou mít nějaké trable, se kterými si nevědí rady. Jsou nadneseně jako hvězdy, které svítí tak jasně, až se nakonec zhroutí do černé díry vlastního vyhoření.
Z kompetence doživotní trest
Jedna moje známá, říkejme jí třeba Linda (39), protože zastává poměrně vysokou manažerskou funkci ve známé společnosti, je ten typ člověka, kterému v práci dají projekt, který tři lidé před ní vzdali. A ona ho dodá, samozřejmě v termínu. Doma je to podobné. Je to ona, kdo ví, kde jsou pasy, kdy má tchyně svátek a jak opravit protékající nádržku u toalety, zatímco její muž hledá v lednici máslo, které má přímo před očima.
Musíte se naučit začít lidi zklamávat. Síla, která není ohraničená, je jen améba, kterou každý rozšlápne nebo rozmáčkne mezi prsty.
Zlom přišel jednu středu odpoledne. Linda stála v kuchyni, v jedné ruce telefon s VIP klientem, druhou míchala rizoto a nohou zavírala šuplík, který někdo nechal otevřený. Najednou se jí v hlavě rozsvítil nápis: „A co z toho mám já?“ Linda zjistila, že se „nesežrala“ jen obrazně, ale doslova. Její čas, koníčky a spánek byly stráveny potřebami druhých. Okolí si na její sílu zvyklo jako na gravitaci – Linda tam, ať už je to v práci nebo doma, prostě je a nikdo za ni neděkuje. Linda ten večer zavolala kámošce a doma oznámila, že rizoto se dovaří samo a ona odchází do kina. Nastalo stejné ticho, jako by právě oznámila konec světa.
Dieta pro supermanky je o tom naučit se hladovět po klidu
Být silná a nesežrat se znamená zavést přísnou dietu v oblasti říkání „ano“. Silné ženy mají totiž patologickou potřebu vyhovět, protože jejich identita je postavená na tom, že jsou užitečné, tedy většina z nich. Jenže užitečnost je past, protože pokud jste užitečná pro všechny, nejste k ničemu pro sebe. Respektive sama před sebou selháváte, neobstojíte, děláte jeden kiks za druhým. Jste špatná matka, hrozná kamarádka, nehezká manželka. Jste dost často sama před sebou nemilovatelná.
Návod na to, jak to změnit, je jednoduchý, ale bolestivý. Musíte se naučit začít lidi zklamávat. Síla, která není ohraničená, je jen améba, kterou každý rozšlápne nebo rozmáčkne mezi prsty. Skutečná síla spočívá v tom, že snesete ten pocit, že vás někdo momentálně nemá rád, protože jste mu nepomohli s prezentací nebo mu nevyžehlili košili. Je to dieta zvaná „Radikální ne“. Ze začátku sice chutná hořce, ale po čase se vám vrátí barva do tváří.
Sářina revoluce bolela nejen ji, ale i ostatní
Podobně jako Linda i Sára (45) byla „skálou“ své širší rodiny. Když sestra potřebovala pohlídat děti, Sára tam byla. Když máma potřebovala odvézt na nákup, Sára nastartovala auto. Jenže Sára jednoho dne prostě přestala „být k dispozici“. Nastavení hranic u ní neproběhlo jako diplomatická noticka, ale jako velký třesk.
„Už nemůžu,“ řekla jednoho dne odhodlaně a jasně. Reakce okolí? Nejdřív šok, pak výčitky. „Ty jsi se změnila. Jsi teď hrozně sobecká.“ To je klasická past na silné ženy. Okolí, které si zvyklo na váš servis, bude vaše hranice vnímat jako agresi. Sára se ale nenechala zlomit. Pochopila, že si své hranice konečně nenastavuje proto, aby lidi odehnala, ale aby sama přežila. Trvalo to půl roku, ale její rodina se nakonec naučila dvě věci: postarat se o sebe sama a respektovat Sářin čas v úterý a ve čtvrtek, kdy prostě „není“, tedy není k dispozici.
Hranice nejsou zeď, ale filtr
Jak tedy nastavit hranice, aniž byste se stala toxickou osobou, se kterou nikdo nechce mluvit? Musíte pochopit, že hranice nejsou zeď, která lidi odděluje, ale filtr, který propouští jen to, co vás nezabije. A také jsou tím, díky čemu dokážeme mít zdravé vztahy. Jak si hranice nastavit?
- Informační embargo: Nemusíte všem říkat všechno. Silné ženy mají tendenci vysvětlovat, proč něco nemůžou. Chyba. Stačí jen říct, že nemůžete, že máte jiný program. Tečka.
- Testování reakcí: Sledujte, kdo se naštve, když řeknete ne. To jsou přesně ti lidé, kteří vás léta skrytě požírali. Ti, kterým na vás záleží, vaše hranice sice možná překvapí, ale nakonec je přijmou, protože jim na vás záleží.
- Delegování neschopnosti: Nechte lidi chvíli tápat. Nechte manžela, ať si to máslo v té lednici najde sám, i kdyby to mělo trvat deset minut. Vaše síla není v tom, že najdete máslo, ale v tom, že vydržíte se na to koukat.
Rekonvalescence síly
Silná žena, která se nesežrala zaživa, je ta, která pochopila, že její největší zbraní není vytrvalost, ale zranitelnost. Přiznat, že padáte na… ústa, není slabost, ale je to strategie. Teprve když dovolíte světu, aby viděl vaše praskliny a šrámy, může do nich začít proudit světlo. Anebo vám taky může někdo konečně podat pomocnou ruku.
Linda i Sára nakonec zjistily, že svět se nezastavil. Slunce vyšlo i bez jejich přičinění a lidé kolem nich se kupodivu naučili žít i bez jejich neustálého dozoru. Být silná znamená mít moc, ale největší mocí je vědět, kdy ji nepoužít.
