Syndrom ženy, která nemá ráda ženy, se neprojevuje jen pohrdáním, ale i drobnými mikroagresemi, zabalenými do komplimentů typu: „Tobě to sluší, ale já bych si to teda na sebe nikdy nevzala.“
Muži by se nám vysmáli, protože oni si to přece všechno vyříkají pěkně u piva v hospodě, zatímco my podle nich švitoříme na pavlači, u kávy se vzájemně pomlouváme a na sousedce, kolegyni a často i kamarádce nenecháme nit suchou. Nebudeme ale zabředat do konverzací na pánských záchodcích anebo mužského „drbání“ nad sedmým panákem. Vrátíme se k nám ženám.
„Vnitřní misogynie, tedy nenávist k ženskému pohlaví, projevující se u žen samotných, je stará jako první zrcadlo,“ říká psycholožka Jana Králová, která zejména ženám pomáhá najít zaměstnání podle jejich představ. „Žena, která pohrdá jinými ženami, ve skutečnosti bojuje se svým vlastním obrazem, jen to dělá ve stylu pasivně agresivní elegance.“
Možná se v tom trochu poznáváte, možná ne. Zkuste si to ověřit. Pokud vás jiná žena rozčiluje jen tím, že dýchá, čtěte dál.
Nejsem jako ostatní holky. Věta, která prozradí všechno
Je to věta, kterou často pronášejí ženy, které mají pocit, že se odlišují. Nejsou jako „ty ostatní“, protože nenosí růžovou, nebrečí u romanťáren a filmů ze života, nedělají scény z ničeho a neřeší make-up. Vtip je v tom, že tohle prohlášení je samo o sobě klišé, které si zaslouží potlesk od patriarchální části společnosti.
Žena, která se vymezuje vůči ostatním ženám, ve skutečnosti hledá, jak být přijatá muži.
Příklad z praxe? Má kamarádka Lucie, 32 let, projektová manažerka. Ráda říká, že s muži vychází líp než se ženami, „protože chlapi jsou přece jednodušší“. Když jsem se jí zeptala, co ji na ženách štve, odpověděla: „Jsou falešné, pořád něco hrotí.“ O pár minut později dodala, že její kolegyně „určitě flirtuje s šéfem“. Ano, vnitřní misogynie často vypadá jako zdravá racionalita, dokud se nezeptáte, odkud se bere.
Jak shrnuje psycholožka Králová: „Žena, která se vymezuje vůči ostatním ženám, ve skutečnosti hledá, jak být přijatá muži. Jen tomu říká ‚být jiná‘.“ A já jen položím „řečnickou“: Taky čím jste starší, máte více kamarádek žen? Jen se nad tím zamyslete...
Soutěž o nejméně otravnou ženu
Tahle soutěž má zvláštní pravidla. Vyhrává ta, která se tváří, že vlastně vůbec nesoutěží. „Já neřeším vzhled,“ říkají ženy, které se pak psychicky zhroutí, když si jejich kamarádka koupí dražší rtěnku. „Já se nemaluju, nepotřebuju to,“ dodávají – jen aby mohly pro jistotu dodat: „Ale ty to máš pěkné, na tobě to ani není moc vidět.“
Fenomén pick-me girl neboli „vyber si mě, já jsem jiná než ostatní holky“, dnes internet miluje i nenávidí. Tyto ženy jsou často roztomilé, vtipné a plné sarkasmu, dokud se neobjeví jiná žena, která dostane víc lajků nebo na sebe ve společnosti strhne větší míru mužské pozornosti.
Srovnávání je jako parfém. Trocha ho neškodí, ale přemíra dusí. Typická žena, která pohrdá jinými ženami, přitom vůbec netuší, že její odpor je jen převlečená nejistota.
Když se feminismus nosí jen na tričku
„Podporujme se!“ křičí hashtag #sisterhood anebo skleničky s nápisem #grlspower, zatímco v DMS zprávě poslané osudu ženy hodnotí, která je „trapná“ a která „už to přehání s tou ženskou silou“. Představa, že být feministka znamená mít jiné ráda, je krásná, dokud si ta jiná nevezme crop top, o kterém si myslíme, že „v jejím věku už na něj nemá právo a vypadá směšně“.
Žena, která nenávidí jiné ženy, vlastně jen čeká, až jí některá z nich odpustí to, co ona sama sobě neumí.
Má sousedka, říkejme jí třeba Marie, 45 let, sdílí na svých sociálních sítích motivační citáty o ženské síle, ale tajně sleduje svou bývalou spolužačku, která rozjela vlastní byznys. „Má štěstí, že má chlapa, co ji podporuje,“ komentuje jízlivě. Ano, feminismem se snadno ohánět, těžší je žít ho i vůči ženám, které nás rozčilují.
Terapií proti hejtům
Dobrá zpráva ale je, že nenávist k jiným ženám není nevyléčitelná. Je to jen obranný mechanismus, který se dá odstranit – i bez obětních beránků. Základem je přestat soutěžit o titul „nejméně trapné ženy“ a pochopit, že cizí sebevědomí vám nic nebere. Skutečná ženská síla se pozná podle toho, že vám nevadí, když jiná žena zazáří.
Možná to chce trochu tréninku:
- místo sarkastického komentáře napsat prosté „sluší ti to“
- místo tichého porovnávání přiznat, že vás něco, nebo někdo, nějaká žena inspiruje
- a hlavně přestat předstírat, že jsme všechny nad věcí
Zkusme míň kritiky a víc sesterství, i když vás to štve
Ženy, které nenávidí ženy, většinou netuší, že nejvíc ubližují samy sobě. Není to o tom být dokonalá feministka, ale přestat si vzájemně podrážet nohy. Sesterství nezačíná na Instagramu. Začíná ve chvíli, kdy přestanete hodnotit, jak vypadá žena s dokonalým výstřihem, sedící při večeři s vaším partnerem u vedlejšího stolu naproti vám.
A pokud to nejde? Dejte si pauzu. Třeba kávu. A připomeňte si, že ta žena, kterou kritizujete, jste často jen vy sama, jen v jiném outfitu. Nakonec je to jednoduché: Žena, která nenávidí jiné ženy, vlastně jen čeká, až jí některá z nich odpustí to, co ona sama sobě neumí.
A pokud jste se při čtení trochu poznaly, pak gratulujeme. Sebereflexe je první krok k sesterství – a druhý je říct jiné ženě: „Dnes ti to fakt sluší.“ Bez „ale“.
Reklama
