Pokud vám nebo někomu ve vašem okolí byla diagnostikována deprese, pak víte, že má dopad na všechny aspekty života, od vztahů přes práci až po to, kolik má člověk energie a jak tráví volný čas. Vědci však upozorňují, že deprese má vliv i na to, jak člověk komunikuje.
Následující fráze a slova občas používáme všichni, pokud si ale všimnete, že od sebe nebo svých blízkých je slyšíte až příliš často, možná je načase vyhledat pomoc.
Já, já, já
Příznakem (a možná i částečnou příčinou) deprese je fakt, že se člověk soustředí hlavně sám na sebe. Odhalila to studie, publikovaná v časopise Clinical Psychological Science, která analyzovala online fóra na téma depresí. „Deprese je stav, kdy věci prožíváte intenzivně, takže mluvení v první osobě, používání zájmen já, mě, já sám je běžným jevem,“ říká psycholožka Deborah Seraniová, autorka knihy Život s depresí.
„Depresivní jedinci mají tendenci být introspektivní, protože nemoc ovládá jejich mysl a tělo způsobem, který zvyšuje sebeuvědomění. Toto sebeuvědomění však není pozitivní, ale negativní a destruktivní.“
Vždycky, nikdy, všechno
Vyšlo také najevo, že lidé s příznaky deprese mají tendenci mluvit absolutistickým jazykem. Deprese totiž často vede k takzvanému kognitivnímu zkreslení, kdy máme tendenci uvažovat černobíle. Pokud tedy slyšíte někoho často říkat věci jako „To se mi stává vždycky“ nebo „To nikdy nedokážu“, zbystřete.
Někteří považují stigma duševního onemocnění za natolik zahanbující, že se s ním nedokážou vyrovnat. Proto raději skrývají svou hlubokou bolest za úsměv.
„Při depresi dochází k negativnímu ovlivnění čelních laloků mozku, takže je narušen úsudek, myšlení a uvažování, což může vést k černobílému myšlení,“ vysvětluje Seraniová. „Jakmile se příznaky deprese zmírní a dojde k uzdravení, většina depresivních jedinců nachází širší škálu řešení, má lepší úsudek a méně rigidní myšlení.“
Slova vyjadřující negativní emoce
Stává se, že lidé s depresí svůj problém nedokážou přesně pojmenovat. Z výsledku studie z roku 2017 zaměřené na teenagery vyplynulo, že slovo „depresivní“ je mezi nimi používáno k popisu vlastních pocitů jen zřídka. Nahrazují jej jiná slova, vyjadřující negativní emoce, jako „smutný“, „vystresovaný“ nebo „rozrušený“. Ačkoli se to může jevit jako zřejmé varování, nutno zmínit, že tyto výrazy občas používáme všichni. Klíčem je tedy rozpoznat určitý vzorec v průběhu času.
Nemůžu
Tohle je ošemetné. Lidé s depresí často doslova nemohou vstát z postele, nedokážou se obléknout nebo si vyčistit zuby. Neschopnost vykonávat každodenní činnosti je podle amerického Institutu duševního zdraví jedním z klasických příznaků deprese, takže použití slova „nemůžu“ může být prostým konstatováním toho, co se děje.
Na druhé straně to ale také může ukazovat na negativní způsob uvažování, který odráží pocit „zaseknutí“, typický pro depresivní stavy. „Mnoho depresivních jedinců často používá slovo ,nemůžu‘ ve smyslu ,nemůžu se cítit lépe‘, nebo ,nemůžu vyřešit své problémy‘,“ varuje Seraniová.
Je to moje vina
Deprese s sebou také přináší obrovské množství viny a sebekritiky. Potvrdila to studie, publikovaná v časopise Archives of General Psychiatry, která pomocí MRI skenů konkrétně ukázala, že pocity viny u lidí s depresí aktivují mozek jinak než u zdravých jedinců.
Depresivní člověk se pravděpodobně bude vyhýbat stimulujícím zážitkům, bude preferovat tmavé místnosti, tiché prostředí a bude se držet stranou od ostatních. Ironicky je to přesný opak toho, co takoví lidé potřebují.
Sebeobviňování přitom může být u těchto jedinců velmi nebezpečné, protože pokud si člověk myslí, že „pro svou rodinu a blízké představuje příliš velkou zátěž, mohou ho ovládnout fatální myšlenky,“ říká Seraniová s tím, že je velmi důležité si tento negativní způsob myšlení uvědomit.
Jsem v pořádku
Ano, překvapivě i tato slova mohou být jedním z příznaků deprese. Podle výzkumů stále existuje rozšířené stigma, které mnoha lidem brání vyhledat při duševním onemocnění pomoc. „Deprese narušuje schopnost úsudku, takže člověk nemusí být schopen požádat o pomoc nebo sdílet své skutečné pocity,“ říká Seraniová. „Někteří považují stigma duševního onemocnění za natolik zahanbující, že se s ním nedokážou vyrovnat. Proto raději skrývají svou hlubokou bolest za úsměv. Jiní se mohou cítit příliš slabí nebo zranitelní na to, aby o pomoc požádali.“
Chci být sám
„Lidé s depresí mají často tendenci se izolovat,“ říká Seraniová. „Neurobiologie této nemoci výrazně snižuje mozkovou aktivitu, takže depresivní člověk se pravděpodobně bude vyhýbat stimulujícím zážitkům, bude preferovat tmavé místnosti, tiché prostředí a bude se držet stranou od ostatních,“ říká. „Ironicky je to přesný opak toho, co takoví lidé potřebují – tedy být ve spojení s ostatními, být na slunci a světle a nasávat nové podněty,“ dodává.
Zajímavé je, že být neustále online není totéž. Podle studie, zveřejněné v časopise Computers in Human Behavior, je intenzivní používání sociálních médií u mladých lidí spojeno s depresí.
Nikdo se o mě nezajímá
Výzkumy ukázaly, že škodlivá není jen samotná izolace, ale také pocit osamělosti. Ten může vést k myšlenkám, že si vás ostatní neváží a je jim jedno, jak vám je, což vás stahuje ještě hlouběji do temné propasti deprese. Navíc ve vás pocit osamělosti může vyvolávat dojem, že vám nikdo nepomůže. „Bezmocnost je dalším příznakem deprese,“ říká Seraniová. „Co se týká budoucnosti, depresivní jedinci mají tunelové vidění. I zde je příčinou fakt, že čelní laloky mozku omezují schopnost řešení problémů a rozumný úsudek.“
Nemám náladu
Dalším aspektem deprese je ztráta zájmu o věci, které vám dříve přinášely radost. Lidé trpící depresí mohou říkat: „Už mě to nebaví,“ nebo zkrátka nemají chuť věnovat se aktivitám, které dříve měli rádi.
Reklama
Podle některých studií je tento otupující pocit způsoben dysfunkcí „odměnového systému“ v mozku, který brání uvolňování chemických látek vyvolávajících dobrý pocit. Proto pokud znáte někoho s depresí, poslední věc, kterou byste mu měli říkat, je „vzchop se“.
Jaký to má smysl?
Deprese je zahlcující, protože všechny výše uvedené pocity mohou být paralyzující a mohou přimět člověka k tomu, aby to vzdal. Podle Centra pro kontrolu nemocí je stav beznaděje jedním z nejvíce rizikových faktorů pro sebevraždu. „Pokud si myslíte, že není možné cítit se lépe a že se nic nemůže změnit, pak chcete, aby to skončilo,“ říká Seraniová. „Věříte tedy, že smrt je způsob, jak věci zlepšit. Přitom depresivní jedinci, kteří se léčili a uzdravili, často nemohou uvěřit tomu, že kdy chtěli svůj život ukončit,“ dodává.
Je mi líp
Je ironické, že jakmile se depresivní člověk rozhodne ukončit svůj život, někdy najednou začne mluvit o tom, že se cítí lépe, a působí klidněji nebo vyrovnaněji. „Studie nás naučily, že ,útěk do zdraví‘, kdy člověk tvrdí, že se cítí lépe, může být metodou odvedení pozornosti, která naznačuje, že sebevražda je na spadnutí,“ varuje Seraniová. I když si myslíte, že se stav vašeho blízkého zlepšuje, stále potřebujete lékaře, aby to vyhodnotil. „Každý, kdo trpí depresí, potřebuje odbornou léčbu, aby bylo možné posoudit každý krok na cestě k uzdravení a zajistit jeho pozitivní průběh.“
