Již před devíti lety se začalo psát o studii, zveřejněné v britském magazínu Heart, sdělující tehdy poměrně alarmující zjištění. Výzkumníci v ní tvrdili, že osamělost je spojena s 30% nárůstem rizika srdečních onemocnění a mrtvice.
Letos se počátkem prosince v pražském Café Louvre sešli čeští kardiologové a psychiatr, kteří pracují se stejnými daty. I dnes tak potvrzují obavy ohledně dopadu nedostatku sociálních kontaktů na zdraví a pohodu.
Čeští vědci na konferenci potvrdili, že podle dlouhodobých analýz čelí lidé s omezenými sociálními kontakty o 30 % vyššímu riziku úmrtí na srdeční a cévní onemocnění. A navzdory všeobecně panujícímu přesvědčení, že izolací trpí spíše starší lidé, jsou osamělí i mladí. Ti tráví více času na sociálních sítích a méně v přímém kontaktu s rodinou i vrstevníky. Tento trend ještě zhoršila pandemie covidu-19.
Proč na Vánoce stoupá počet depresí i sebevražd
Vánoce jsou časem lásky, klidu a míru. Nebo alespoň by měly být – taková je jejich prapodstata. Odmyslíme-li si všechnu komerci, s níž jsou dnes spojovány, zůstane nám toto jejich zlaté jádro: To ovšem samo o sobě může jedincům, kteří kolem sebe nemají stabilní vztahy, tuto skutečnost připomenout, což jen prohloubí jejich úzkostné rozpoložení. Právě proto jsou Vánoce, byť vlastně paradoxně, každoročně spojovány s nárůstem úzkostí, depresí, dokonce i sebevražd.
V kontrastu s tím, co jsme si okolo svátků vytvořili za očekávání, může vést osamělost k prohloubení negativních pocitů, výčitek, že nejsme schopni být tak radostní, jak bychom měli být, a podobně.
„Pociťovaná osamělost je velmi silným negativním faktorem, která má vliv nejen na naše psychické, ale i fyzické zdraví,“ vysvětluje doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, který se konference v Café Louvre také zúčastnil. „Člověk je ´sociální primát´, který vždy na této planetě pobýval ve skupinách, což mu zajišťovalo přežití – bezpečí, potravu, péči o potomky a další,“ pokračuje s tím, že jak se ukazuje, tak osamělost mění řadu biologických pochodů včetně reaktivity imunitního systému a doprovází ji nízká míra stimulace mozku vzájemnou interakcí s dalšími lidmi.
„A v kontrastu s tím, co jsme si okolo svátků vytvořili za očekávání, může vést osamělost k prohloubení negativních pocitů, výčitek, že nejsme schopni být tak radostní, jak bychom měli být, a podobně,“ popisuje a vykládá dále: „Velmi často to vede k hloubání o vlastních chybách a vynořují se negativní myšlenky nebo prožitky z minulosti.“
Z těchto důvodů jde podle něj o velmi náročné období, zvláště pro ty, kteří jsou sami, a nechtějí být sami. Existují měřitelné důkazy, že jde o silný faktor – potvrzují to délka hospitalizací, prognóza nemocí včetně těch kardiovaskulárních a mnohé další.
Osamělost ničí tělo i duši
Člověk je tvor společenský a obecně se ví, že mu osamělost neprospívá. Výsledky různých výzkumů opakovaně potvrzují, že může mít vliv na oslabování imunity, vysoký krevní tlak, na srdeční onemocnění a mrtvici a v souvislosti s tím vším i na předčasné úmrtí. Lékaři dlouhodobě považují sociální izolaci za vážný problém postihující široké spektrum lidí.
Osamělost a nedostatek sociálních kontaktů mohou vést ke špatným životním návykům, jako je kouření, které může zvýšit riziko srdečních onemocnění a mrtvice. Podle českých kardiologů osamělost negativně ovlivňuje i srdeční rytmus a zvyšuje riziko jeho poruch. Výsledky dlouhodobých a průřezových studií ukazují, že lidé ve středním a vyšším věku, kteří se cítí osaměle, mívají také vyšší krevní tlak. A čím je člověk starší, tím je tento vztah mezi samotou a hypertenzí výraznější.
U kardiaků se duševní onemocnění vyskytují až třikrát častěji než v běžné populaci.
Z toho vyplývá, že řešení osamělosti a sociální izolace může hrát důležitou roli v prevenci hlavních příčin předčasného úmrtí ve vyspělých zemích. Vedle toho všeho je osamělost považována také za rizikový faktor pro rozvoj depresí nebo úzkostí.
„Osamělost, respektive absence stimulujících sociálních interakcí, je, zvláště ve vyšším věku, rizikem pro rozvoj emoční dysregulace, což je úzkost nebo depresivní nálada,“ potvrzuje docent Anders s tím, že osamělost je navíc rizikovým faktorem také pro průběh neurodegenerativních procesů v našem mozku, probíhajících už od mládí. „Na druhou stranu, sama depresivní nálada, úzkost mohou vést k vyhýbání se sociálním interakcím, které patří k energeticky velmi náročným výkonům našeho mozku, proto mají také takový význam, protože jej stimulují,“ rozvádí.
Vztah mezi osamělostí, úzkostí, depresí a neurodegenerací mozku je tedy vzájemně a oboustranně provázán.
Zdraví srdce a mysli spolu souvisejí, je potřeba podporovat propojení péče
Tato smutná fakta potvrzuje i docent Anders. Podle jeho slov se u kardiaků duševní onemocnění vyskytují až třikrát častěji než v běžné populaci. Identifikovat naléhavou situaci přitom může (a měl by) pomoci sám ošetřující lékař.
Doc. Anders se totiž domnívá, že aktivní vyhledávání psychických potíží a jejich léčba jsou zásadní součástí péče o srdeční zdraví. „Stačí, když se lékař pacienta zeptá na dvě otázky: zda měl v poslední době menší zájem o věci, které ho obvykle těší, a zda se cítil smutně, bez energie nebo beznadějně,“ popisuje s tím, že zásadní je především šíře a kvalita sociální sítě lidí – ale skutečné sociální sítě, ne té fungující v online prostředí.
Pokud digitální kontakt slouží jen jako doplněk toho skutečného, sociálního, pak je vše v pořádku. Mnoho lidí, a nejen mladých! ale online světu propadá a fungování v realitě je pro ně stále obtíženější.
Na důležitost propojení duševního a kardiovaskulárního zdraví upozorňuje také Evropská kardiologická společnost a apeluje na mezioborovou spolupráci – zejména mezi kardiology a psychiatry. „Stačilo by, aby při kardiologických klinikách fungoval na malý úvazek psychiatr, který by stav pacientů hodnotil a doporučil řešení,“ komentuje doc. Anders.
Digi svět hraje sociální izolaci do karet
Dnešní doba bohužel sociální izolaci přeje – narůstá počet osamělých seniorů, dospělých bez partnera (singles), jedinců bez vazby na rodinu. Sociální sítě přenášejí kontakt do digitálního světa, jehož benefity jsou však pouze zdánlivé.
Ve skutečnosti trávení času na sociálních sítích riziko úzkostí a depresí prohlubuje nebo dokonce zvyšuje. Pokud digitální kontakt slouží jen jako doplněk toho skutečného, sociálního, pak je vše v pořádku. Mnoho lidí, a nejen mladých! ale online světu propadá a fungování v realitě je pro ně stále obtíženější.
Iniciativy, které chtějí pomáhat
Na druhé straně s touto situací souvisí fakt, že již byla vyvinuta celá řada různých intervencí zaměřených na prevenci i řešení osamělosti a sociální izolace. Ať už jde o vzdělávací programy a společenské aktivity, nebo o individuální přístupy včetně pomoci při navazování přátelství nebo o kognitivně behaviorální terapii.
Mnoho inicitativ a neziskových organizací po celém světě si klade za cíl pomáhat a dávat najevo, že nikdo nemusí zůstat (nejen) na Vánoce sám. V tomto směru působí velmi pozitivně také skutečnost, že stále více lidí se přestává stydět za to, že dochází na nějakou formu terapie. To znamená, že se pomalu vytrácí mýtus, že terapie je jen pro blázny, a lidé se díky tomu přestávají bát požádat odborníka o pomoc, kterou potřebují.
Recept na štěstí nejen o Vánocích? Věnujte se tomu, co vás těší, s těmi, na kterých vám záleží
Informace máme, co ale reálně dělat, když Vánoce přijdou, a my se cítíme hrozně, sami a opuštění? Podle docenta Anderse je stěžejní si to vůbec nepřipouštět, a pokud už se to stane, zaměřit myšlenky na řešení situace – tedy zda chceme nebo máme sílu to změnit. Potom už můžeme přistoupit k realizaci změny.
Reklama
Pokud nefungují blízcí, lze se obrátit na různé organizace či spolky, které si tento problém uvědomují a nabízejí lidem společná setkávání. „Nemusí to být hned skupinová psychoterapie, ale například i takové procházky Prahou ve skupině splní tento účel,“ radí psychiatr s tím, že nikdo by neměl příliš „tlačit na pilu“, protože to může být zpočátku velmi vyčerpávající, ale pozvolným tempem a plánováním lze svoji osamělost postupně erodovat.
A co dělat pro to, aby se člověk o Vánocích cítil psychicky lépe? „Věnovat se činnostem, na kterých mi záleží, s lidmi, o které stojím,“ cituje docent Anders v odpovědi profesora Roberta Waldingera, jednoho z autorů 85 let trvající Harvardské studie, která hodnotila faktory podílející se na délce lidského života. A za sebe dodává: „Je to daleko důležitější, než mít umytá všechna okna a mít napečeno 28 druhů vánočního pečiva.“
Takže: Skutečně veselé a pohodové Vánoce všem!
