Navzdory své škodlivosti a potenciálu rozložit život do základů je oniománie (shopaholismus, nutkavá závislost na nakupování) obecně považována za společensky nejpřijatelnější závislost. V posledních letech počet nemocných prudce stoupá, na vině je nejspíš konzumní způsob života, propagovaný ve velkém na sociálních sítích, kde influenceři vybízejí k bezuzdnému nakupování obvykle produktů, s jejichž výrobcem či poskytovatelem uzavřeli výhodnou dohodu o spolupráci. Z každé obrazovky na nás navíc blikají reklamy, které nás přesvědčují o tom, že nakupování nás naplní štěstím. Je těžké odolat.
Diagnostika už od 19. století
Navzdory tomu, že konzumerismus se v posledních letech stupňuje, závislost na nakupování není novou poruchou. Byla rozpoznána již na počátku 19. století a začátkem století 20. už je v záznamech uváděna jako porucha psychiatrická. Odborníci se přesto zcela neshodují v tom, zda je oniománie skutečnou závislostí, protože neexistuje psychoaktivní látka, která vyvolává abstinenční příznaky.
„Nákupní chování je součástí společnosti, ve které žijeme. Vědomé nakupování plní praktickou funkci v životě současného člověka, v mnohých formách může přinášet také zdravé uspokojení. Nakupování může plnit i zcela specifické funkce v životě člověka, namátkou mohu uvést, že například mnohým seniorům každodenní cesta za nákupem umožňuje určitou míru a formu socializace. Tedy ne každé nákupní chování musí být hned označeno za jakousi formu závislosti či za problém,“ vysvětluje rozdíl mezi zdravým a chorobným nakupováním Mgr. Alexandra Hrouzková, Ph. D., psycholožka a psychoterapeutka.
Závislost nebo porucha?
Dále v tomto směru panují neshody ohledně toho, zda by nutkavé nakupování mělo být považováno za obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD), poruchu kontroly impulzů (jako jsou kleptomanie nebo kompulzivní krádeže), poruchu nálady (jako je deprese) nebo za behaviorální závislost (jako je porucha hazardních her). Zatím tak platí, že závislost na nakupování není v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5-TR) uznávána jako samostatný stav.
Shopaholici mívají nízké sebevědomí, nechají se snadno ovlivnit, k ostatním se chovají laskavě, soucitně a zdvořile. Navzdory tomu trpí izolací a osamělostí a právě nakupování jim dává možnost vyhledat kontakt s ostatními.
Závislost na nakupování se nejčastěji objevuje v pozdním dospívání a rané dospělosti, často se přidružuje k dalším poruchám, včetně poruch nálady, úzkostí, k užívání návykových látek, k poruchám příjmu potravy, kontroly impulsů a poruch osobnosti.
Nákupy přinášejí jen krátkodobé uspokojení
Přesto oniománii s jinými závislostmi spojují jak charakteristiky, tak i symptomy, jimiž se projevuje u nemocných. Objevují se typické návykové vzorce o nakupování a plánování výletů za účelem utrácet; nakupování závislým přináší příjemné, extatické stavy a zmírňuje negativní pocity, po ukojení potřeby se naopak dostavují emoce, jako jsou zklamání, lítost, hněv, stud nebo vina.
Nakupování tak představuje jen krátkodobý únik od negativního vnitřního rozpoložení, a aby se člověk cítil dobře, nakupuje pořád víc a víc. O věcech, které touží zakoupit, neustále přemýšlí, neumí zastavit nutkavou nákupní horečku. Kvůli závislosti se nemocní časem dostávají do dluhů, situace se jim vymyká z rukou, může docházet ke zhoršování vztahů s okolím – pacienti se často uchylují ke lžím, zapírání, aby zakryli skutečnost, za kterou se stydí.
„Nákupní chování začíná být problémem ve chvíli, kdy nad tímto svým chováním člověk ztrácí kontrolu a kdy začne být provázeno dalšími negativními nežádoucími jevy, jako je finanční nouze, narušení blízkých či společenských a pracovních vztahů. V takových případech pak bývá součástí i důsledkem jiných potíží, se kterými se člověk potýká,“ říká Alexandra Hrouzková.
Samotáři toužící po kontaktu
Potíže s ovládáním touhy po nakupování vyplývají z osobnostního vzorce, který shopaholici sdílejí a který je odlišuje od většiny ostatních lidí. Mívají nízké sebevědomí, nechají se snadno ovlivnit, k ostatním se chovají laskavě, soucitně a zdvořile.
Reklama
Navzdory tomu trpí izolací a osamělostí a právě nakupování jim dává možnost vyhledat kontakt s ostatními. Osobní status se snaží navýšit skrze hromadění hmotných předmětů, za což si přejí od ostatních získat uznání. Bývají náchylnější k působení reklamy a marketingu.
Může pomoci psychoterapie nebo finanční poradenství
Překonání jakékoliv závislosti vyžaduje osvojení si alternativních metod zvládání stresu každodenního života. Mentálně zdraví lidé to mohou dokázat sami, závislí nebo potýkající se s nějakou formou duševního onemocnění potřebují pomoc odborníka. Což platí i o lidech, kteří trpí oniománií.
Emocionální kořeny závislosti může pomoci pochopit psychoterapie, která může rovněž asistovat při hledání způsobů, jak překonat tendenci používat nakupování ke zvládání problémů. „V rámci psychoterapie je obvykle potřeba zaměřit se na to, co člověka k nutkavému nákupnímu chování vede, či jakou funkci v životě člověka plní. Dle toho je pak možná individuální intervence,“ upřesňuje Alexandra Hrouzková.
V závislosti na závažnosti poruchy může být užitečné také finanční poradenství, které pomůže se získáním představy o hodnotě peněz a o tom, jak by se s nimi mělo správně nakládat. Nedocenitelná je potom podpora blízkých, kteří se mohou významně přičinit o to, jak se nemocný zvládne vrátit do běžného každodenního fungování.
