Je z vás před rodinou znovu puberťák? Mohou za to staré vzorce

Máte kariéru, jste chytří, schopní a zvládnete vše, co vám přijde do cesty. Tedy alespoň dokud nepřijedete na návštěvu domů a máma se na vás nepodívá určitým pohledem, bratr nenasadí jistý tón nebo táta neřekne něco, co vás vytočí. A najednou je vám zase sedmnáct a vztekáte se, protože vaše rodina vás prostě „nechápe a nikdy chápat nebude“! Návrat do rozzlobené pubertální verze může být sice frustrující, ale podle terapeutky Mariam Hagerové zcela normální reakcí na to, když jste v blízkosti lidí, s nimiž jste vyrůstali. „Je to velmi častý problém,“ říká pro magazín S ELF, který se tomuto fenoménu ve svém článku věnuje.

Podle v ýzku mu, který se zabýval mezilidskou dynamikou, má každý člen rodiny přidělenou roli – ať se mu to líbí, nebo ne, říká pro SELF psychoterapeut Alex Oliver-Gans. Možná jste jako dítě byli pečovatelem, mírotvůrcem nebo rebelem skupiny. A i když jste se už dávno odstěhovali a změnili, příbuzní vás možná nadále vnímají tímto velmi specifickým způsobem. „Téměř vás typizují,“ podotýká Oliver-Gans.

Staré versus nové já

Když jste v blízkosti lidí, kteří s vámi stále jednají například jako s potížistou nebo perfekcionistou, nastává rozpor mezi tím, kým jste byli tehdy, a tím, kým jste nyní. A to může být velmi nepříjemné. „Můžete mít pocit, že jste už vyrostli z osoby, kterou se očekávalo, že budete, a najednou je na vás vyvíjen tlak, abyste plnili roli, kterou jste dříve měli,“ vysvětluje Oliver-Gans.

V důsledku toho může vybublat na povrch stará dynamika a vy se začnete chovat nezrale – zejména pokud se vaše rodina stále potýká s nevyřešenými konflikty, poznamenává Hagerová. Například se vám může začít chtít brečet ve chvíli, kdy máte i po tolika letech pocit, že se vaší starší sestře, tomu „zlatému dítěti“, dostává přednostního zacházení. Nebo můžete vystartovat na svou matku, když pronese poznámku o dietě – přestože ví, že celý život bojujete se svou vizáží.

Možná jste jako dítě byli pečovatelem, mírotvůrcem nebo rebelem skupiny. A i když jste se už dávno odstěhovali a změnili, příbuzní vás možná nadále vnímají tímto velmi specifickým způsobem.

Samozřejmě existují i další faktory, které mohou způsobit, že se emocionálně vrátíte o mnoho let zpátky, dodává Oliver-Gans. Možná se k vám rodiče chovají jako k dítěti, nebo vás sourozenci škádlí způsobem, který cílí na vaši dlouhodobou nejistotu, o níž vědí jen oni. Takové interakce s sebou nesou velkou tíhu a historii, takže vás samozřejmě mohou vyvést z míry, vysvětluje terapeut.

Jak poslat své středoškolské já zpátky do minulosti?

1) Dejte si pauzu

Během návštěvy je velmi důležité, abyste si od rodiny trochu oddechli. Zpočátku se to může zdát nepřirozené, zejména pokud jste zvyklí trávit celou návštěvu nepřetržitě spolu. Odstup vám ale pomůže získat nadhled a bude pro vás snazší vidět věci z větší perspektivy, říká Hagerová. Díky tomu, že na chvíli „vypadnete“, si také podle Oliver-Ganse připomenete, že jste dospělý člověk, který má kontrolu nad svým časem a prostředím.

Jděte se tedy projít, zaběhat si, navštivte nedalekou kavárnu. Abyste si odchod usnadnili, můžete už několik dní před plánovanou návštěvou upozornit rodinu, že si na hodinu nebo dvě odskočíte. Díky tomu budete mít předem stanovenou hranici a vaši příbuzní se budou méně vyptávat, proč jdete pryč, radí Hagerová. Pokud nemůžete odejít fyzicky, najděte si způsob, jak si doma mikropřestávky udělat – jděte na záchod, i když zrovna nepotřebujete, předstírejte, že si jdete zdřímnout, nebo se vrhněte na domácí práce, které vám pomohou vypnout a nezabývat se neustálou kritiky vaší matky.

2) Zkuste jednoduché relaxační techniky

Pokud například prostíráte stůl k večeři a vaše teta řekne něco pasivně-agresivního na adresu vašeho milostného života a není kam utéct, nastává vhodná chvíle na procvičení rychlé techniky uzemnění, která vám může pomoci přerušit úzkostné myšlenky, a vy se tak budete cítit klidněji. „Uzemnění je způsob, jak se oddělit od všech úzkostných myšlenek, které se vám honí hlavou, nebo od toho hrozného pohledu, který na vás vrhla maminka, a vrátit se zpět do přítomného okamžiku a k tomu, co je kolem vás,“ vysvětluje Hagerová.

Odstup vám ale pomůže získat nadhled a bude pro vás snazší vidět věci z větší perspektivy. Díky tomu, že na chvíli „vypadnete“, si také připomenete, že jste dospělý člověk, který má kontrolu nad svým časem a prostředím.

Pomoci může také hluboké dýchání – odborníci podle SELF doporučují například strategii 4-7-8 (čtyři sekundy nádech, sedm sekund zadržet dech, uvolnění osm sekund).

3) Vzpomeňte si, co máte na členech rodiny rádi

Když vás členové rodiny zrovna štvou, je snadné zaměřit se na všechny jejich dráždivé vlastnosti a na to, jak jsou „nemožní“. Ale jakkoliv mohou být vaše pocity naprosto oprávněné, rozčilování se nad nedostatky vašich rodičů vás pravděpodobně akorát uvězní ve špatné náladě. Zkuste se zastavit a zamyslet se nad pár věcmi, které se vám na nich líbí, radí Hagerová. Jistě, možná vás způsob, jakým s vámi vaše matka mluví, vytáčí tak, že máte chuť rvát si vlasy, ale (s největší pravděpodobností) není tak hrozná.

Procvičte si trochu vděčnosti tím, že se zaměříte třeba na to, že vám vždycky zvedne telefon, nebo že vám za ta léta dala pár skvělých rad. Na tyto pozitivní vlastnosti můžete jednoduše myslet v danou chvíli, nebo pokud budete mít později čas, si je zapište, abyste se k nim mohli vrátit, kdykoli vás něco naštve. Připomenutí si nejlepších vlastností milované osoby může přerušit negativitu, která vám víří hlavou, říká Hagerová. Navíc vám to pomůže vidět a přijmout členy rodiny zkrátka jako lidi – s chybami a vším ostatním, dodává Oliver-Gans. Jistě, nejsou dokonalí, ale – kdo je? Možná s nimi nakonec nebude tak špatné trávit čas – alespoň na pár dní.