Otcovské zranění se projevuje jinak u synů a u dcer. Cesta k jeho uzdravení vede přes sebereflexi

Pokud máte vy nebo váš partner takzvané otcovské zranění, není to nic, co byste měli brát na lehkou váhu. Pokud se nedostatek lásky od otce ignoruje, může způsobit zmatek i v dospělosti. Znamená však otcovské zranění, že váš milostný vztah je předurčen k rozpadu? Naštěstí ne. „Otcovské zranění nemusí nutně znamenat, že váš romantický vztah je odsouzen k zániku,“ říká David Tzall, PsyD, klinický psycholog z New Yorku. „Je možné se s těmito problémy vyrovnat a vybudovat zdravý a naplňující vztah.“ Jak otcovské zranění vyléčit a ochránit, případně posílit vaše pouto? Terapeuti radí...

Jak otcovské, tak i mateřské zranění jsou důsledkem zanedbávání, psychického či fyzického zneužívání nebo odcizení rodiče. Tyto problémy se projevují odlišně v závislosti na tom, co od svých rodičů očekáváme. Pokud si například myslíme, že otec by nás měl chránit, nicméně on na nás bude pravidelně řvát, může to způsobit hluboký šrám na duši.

„Děti mají cítit, že je druzí milují a podporují, a když je rodič odmítá, způsobuje to utrpení, které může být dlouhodobé,“ vysvětluje Tzall. Rána může narůstat, pokud otci chybí důslednost nebo má k dítěti povrchní či chaotický vztah. Může se také objevit, pokud je otec přísný a kritický k vašemu životu a rozhodnutím.

V mnoha případech odborníci považují prožívání otcovského nebo mateřského zranění za druh traumatu. Roky podkopávání, zesměšňování nebo citového zneužívání ze strany rodiče vůči dítěti mohou být stejně škodlivé jako jedna traumatická událost. „O traumatu často uvažujeme jako o jediném zážitku, ale trauma může být mikro zážitek nebo kombinace vícero zážitků, které se staly během delší doby,“ říká Denise Garcia, PsyD, manželská a rodinná terapeutka, která se na toto téma specializuje.

Dopady nejen na milostný život

Na základě své klinické praxe Garciová vypozorovala, že otcovské zranění vede k depresivním příznakům a posttraumatické stresové poruše, které se mohou přenést do vztahů v práci i doma, zejména do milostných vztahů. „Mezi další příznaky otcovského zranění často patří nízké sebevědomí, úzkost a hněv,“ říká Garciová.

Na jedné straně spektra může mít člověk s otcovským zraněním velké problémy s důvěrou, které jsou doprovázeny životem s extrémně pevnými hranicemi. Může například výrazně omezovat čas strávený s druhou osobou nebo se na schůzkách věnovat jen určitým aktivitám. Tito lidé dodržují specifická pravidla, aby jejich vztahy nezačaly být příliš vážné. To považují za potenciálně škodlivé kvůli nestabilnímu vztahu s rodičem.

Pokud vás otec citově zneužíval, možná budete mít tendenci řešit konflikt mlčením nebo tím, že budete citově nedostupní a vztah jednoduše ukončíte.

Otcovo zranění však může podnítit i přesně opačné chování: člověk lpí i na velmi nezdravém vztahu, protože se cítí bezpečněji, když je s někým, než když je sám. „Tato zoufalá touha po partnerově lásce a pozornosti může dokonce vést až ke ztrátě identity – převzetí role nebo postavy, kterou chce partner, aby vás neopustil,“ říká Tzall.

Dcery versus synové

„Zranění způsobené otcem má často odlišný dopad na syny a dcery,“ říká Garcia. Dcera s otcovským zraněním si může podvědomě vybrat partnera podobného svému otci. „Někoho může milovat jen proto, že s ní zůstává, a ignoruje červené vlajky své polovičky,“ říká. Někteří synové zase mohou časem zjistit, že kopírují chování svého otce. Pokud neuznají otcovské zranění a trauma, kterým si prošli, je možné, že budou vzorec toxického chování přenášet i na další generaci, protože to pro ně bylo „normou“.

Otcovské zranění může mít také škodlivý dopad na duševní zdraví. Podle výzkumu zveřejněného v září 2012 v časopise Child Abuse Review mohou mít muži s tímto problémem vyšší riziko nízkého sebevědomí a asociálního nebo násilného chování a mohou mít problémy s navazováním intimních vztahů.

Jak se uzdravit?

Dobrou zprávou je, že tyto potíže mohou s vámi skončit, pokud svá zranění z minulosti uzdravíte. Odborníci sdílí čtyři konkrétní tipy.

1. Přistupujte ke konfliktům citlivě

Uvědomit si své otcovské zranění je obzvlášť důležité, když se nacházíte uprostřed konfliktu. Je to proto, že váš otec s největší pravděpodobností nedokázal vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém byste se mohli naučit řešit konflikty zdravým způsobem. Místo toho vás naučil, že vaše silné negativní pocity, jako je hněv, smutek a frustrace, nejsou v pořádku. Byli jste podmíněni přesvědčením, že se nemůžete projevit bez hrozivých následků.

Cítíte se ohroženi zdravým konfliktem nebo běžnými partnerovými požadavky jako například: „Prosím, přestaň mě přerušovat,“ nebo zpětnou vazbou typu: „Frustruje mě, když celý den ignoruješ moje zprávy.“ Vaše reakce a odezva budou ovlivněny tím, jak se k vám a vaší rodině choval váš otec.

Podělte se o své zkušenosti, pocity a případné obavy týkající se možného dopadu otcovy rány na váš vztah, ale uvědomte si, že váš partner není zodpovědný za zahojení otcovy rány ani za zaplnění prázdnoty po láskyplném otci.

„Pokud vás otec citově zneužíval, možná budete mít tendenci řešit konflikt mlčením nebo tím, že budete citově nedostupní, a vztah jednoduše ukončíte,“ říká Garcia. Pokud si uvědomíte, jak jste se v dětství naučili vyhýbat konfliktům a jak jste se s otcovým chováním vyrovnávali, pomůže vám to vyhnout se opakování této dynamiky s osobou, se kterou jste nyní.

2. Nebuďte na to sami

Důležitou součástí hojení otcovského zranění je uznání, že vaše emoce stojí za to vyjádřit. To může být něco, do čeho se budete muset ponořit sami. Pokud se však například při hádce přistihnete, že se chcete raději uzavřít do sebe, než abyste se zapojili do konstruktivní debaty, nebo máte problém vyjádřit své pocity partnerovi, zejména ty „velké“, pak vám možná prospěje vyhledat pomoc důvěryhodného terapeuta. „Klíčem k boji s následky otcovského zranění je pochopit a uvědomit si, jak ovlivňuje vaše romantické vztahy. Projevy mohou být velmi zjevné, ale také podvědomě skryté. Pokud se ve svých vztazích potýkáte s problémy, může vám pomoci terapeut,“ říká Garcia.

„Uzdravení z otcovského zranění je hluboce osobní a individuální cesta,“ říká Tzall. „Dovolte si truchlit, vyjádřit hněv nebo cítit smutek. Validace vašich emocí může být zásadním krokem v procesu uzdravování. Buďte k sobě laskaví a soucitní.“

3. Vše si zapište

Když zpracováváte emoce z otcovského zranění, může být pro vás nesmírně užitečné psát si deník. „Psaní vám přinese větší jasnost, podpoří sebeuvědomění a usnadní uzdravení,“ vysvětluje Tzall.

Jednou z cest je jednoduše „hodit“ všechny své pocity na papír. „Někdy je nejlepší začít psát bez jakýchkoli pravidel nebo podnětů. Prostě buďte přítomni a napište, co v danou chvíli cítíte,“ říká Tzall. „To může stačit k tomu, abyste si uvědomili tíhu [otcovského zranění].“

Pokud si léčíte otcovské zranění, buďte k sobě soucitní a chápaví. Na tento problém neexistuje žádný zázračný lék a jeho uzdravení vyžaduje dostatek času.

Pokud potřebujete nějaké vodítko, Garcia doporučuje začít následujícími otázkami:

V čem mi chybí otec, kterého jsem nikdy neměl?
Uvědomuji si, že se v těchto ohledech chovám jako můj otec...
Jakou myšlenku, kterou ve mně otec zakořenil, mám a jak se kvůli ní dnes cítím/myslím/přemýšlím?
Zamyslete se nad tím, jak vás otcovo chování ovlivnilo.

Do psaní deníku se nebojte zapojit terapeuta, který vám pomůže zpracovat všechny složité pocity a emoce, které se objeví. A přestože vaše práce s deníkem může jistě zůstat soukromá, můžete mít v určitém okamžiku pocit, že je prospěšné zapojit do svých objevů i partnera – zejména proto, že vaše uvědomění mohou ovlivnit váš vztah.

„Podělte se o své zkušenosti, pocity a případné obavy týkající se možného dopadu otcovy rány na váš vztah, ale uvědomte si, že váš partner není zodpovědný za zahojení otcovy rány ani za zaplnění prázdnoty po láskyplném otci,“ říká Tzall.

4. Stanovte a udržujte pevné hranice

Hranice jsou zásadní v každém vztahu, ale zejména pro osoby s otcovským zraněním. „Je to proto, abyste zajistili, že vaše pohoda zůstane respektována,“ říká Tzall.

„Hranice pomáhají vymezit vaše potřeby, hodnoty a osobní prostor,“ vysvětluje Tzall. „Zamyslete se nad tím, co vám v různých aspektech vašeho vztahu dělá dobře, a co naopak vadí. Určete si konkrétní hranice, které jsou pro vás ve vztahu důležité. Ty mohou zahrnovat fyzické, emocionální a časové hranice.“

Například pokud existují určitá témata, situace nebo slova, která ve vás spouštějí silně negativní emoce, dejte to partnerovi jasně najevo. Nebo přestože rádi trávíte čas společně, možná potřebujete jeden nebo dva večery týdně věnovat jen sami sobě. Místo toho, abyste hranice vnímali jako překážky, přistupujte k nim jako k něčemu, co váš vztah posílí.

„Hranice poskytují rámec pro zdravou komunikaci a vzájemný respekt,“ říká Tzall. „Hranice zahrnují vymezení a respektování vašich vlastních potřeb a zároveň respektování potřeb vašeho partnera.“ Pokud má váš partner pocit, že jsou vaše hranice příliš přísné a vytvářejí mezi vámi odstup, možná si o tom budete chtít promluvit s neutrální třetí stranou, například s vyškoleným poradcem. Všichni si zasloužíme mít hranice, díky kterým se cítíme bezpečně, ale je důležité být vnímavý k partnerově zpětné vazbě, pokud vychází z lásky. Koneckonců vztahy vyžadují určitou flexibilitu na obou stranách.

A nakonec. Pokud si léčíte otcovské zranění, buďte k sobě soucitní a chápaví. Na tento problém neexistuje žádný zázračný lék a jeho uzdravení vyžaduje dostatek času.