fbpx

Parfumérka Kateřina Nováková: Přírodní voňavky škodí víc než syntetika 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Kateřiny Novákové

Absolventka chemicko-technologické fakulty o úskalích čistě přírodních parfémů a o tom, k čemu je vlastně dobrý voňavý toaletní papír

Zveřejněno: 15. 8. 2023

Cesta Kateřiny Novákové k tvorbě vlastních parfémů začala před sedmi lety zkoumáním psychoaktivních látek obsažených v tradičním absintu. Studovala obor Chemie přírodních látek na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a už tehdy tušila, že po škole nebude sedět v bílém plášti zavřená v laboratoři. A odhadla to správně.

Kateřina mě pozvala do svého ateliéru, který víc než chemickou laboratoř připomínal alchymistickou dílnu. A místo čistě bílého pláště na sobě měla rudé šaty. A právě zde pod jejíma rukama vznikají originální vůně Love & little pepper.

Vůbec si neuvědomujeme, jak naše honba za tím, aby bylo všechno „eko“ a „přírodní“, drancuje planetu.

„Původně jsem měla chuť poodhalit tajemství bájné zelené víly,“ říká Katka s úsměvem. „Nicméně v okamžiku, kdy jsem se zájmem pročítala vědeckou publikaci o biosyntéze thujonu v pelyňku, thuji a šalvěji, probudila se ve mně touha zkoumat mocná tajemství přírody a zároveň sama něco tvořit. Toho dne jsem se rozhodla, že se stanu parfumérkou.“

Katka považuje parfumérství za umění, které leží na pomyslné hraně mezi řemeslem a vědou. I přes svou odbornost a enormní chemicko-technologické znalosti je Katka neuvěřitelně ženská a kromě kombinování jednotlivých látek mezi sebou se zabývá také tím, jak se k nám jednotlivé substance dostávají a co leží ve stínu parfumérského průmyslu. „Pořád se ptáme: Je to přírodní, nebo je to syntetické? Ale co je vlastně za tím? Za kapkou oleje si dokážu představit ten vagón okvětních plátků, ze kterého se olej destiluje. Za čistě přírodním produktem jsou hektary vykácených lesů, desítky druhů rostlin a živočichů na pokraji vyhynutí. A v konečném důsledku to pak ani nesplňuje nároky lidí na to, jak to má vonět,“ říká Katka. „Lidé dělají kompromisy, ale hlavně, "ať je to přírodní". Ale za jakou cenu?“ 

I proto se na mě Katka dívá pohoršeně, když se jí ptám, jestli ona sama občas pracuje s čistě přírodními vůněmi. „Tak na to ti mám chuť odpovědět: Použij syntetiku, zachraň strom. Vůbec si neuvědomujeme, jak naše honba za tím, aby bylo všechno "eko" a "přírodní", drancuje planetu.“ Katka jako parfumérka balancuje na hraně mezi uměním, technologií a vědou, ale to není jediná hrana, na které se pohybuje. Moudře mezi sebou kombinuje čistě přírodní a chemické složky tak, aby dosáhla co nejkvalitnějšího výsledku a co nejméně ublížila planetě Zemi.

Než se z Indonésie do Evropy dostanou všechny ty kamiony a letadla, které jsou naložené pravou pačuli.,, Někdy se mi skoro až chce říct: Použij chemku, zachraň strom. 

Líbí se mi, že o své profesi přemýšlíš v širších perspektivách, respektuješ vědecký pokrok, ale i přírodní zdroje. Co tě vedlo k tomu, abys začala o tvorbě parfémů takto uvažovat?

Zdecimovaly se enormní plochy přírodního porostu, takřka vyhynuli kabaři pižmoví (jeleni, ze kterých se získává pižmo, což je důležitá složka parfémů), velryby, z nichž se získává pravá ambra. Toto jsou stíny parfumérů, živočišné a rostlinné druhy, které jsou nenávratně pryč. Nehledě na to, že vonné látky vyčerpávají půdu od živin a kyslíku. Třeba levandule by se měla pěstovat na jednom místě maximálně tři roky, pak by se místo mělo zaorat a osít něčím živým, nechat půdu odpočívat a nevytěžovat. Takhle ale uvažuje málokdo. Plochy osázené látkami pro vonný průmysl navíc zabírají potenciální plochu plodinám určeným k obživě obyvatel.

Pak je tu uhlíková stopa. Než se z Indonésie do Evropy dostanou všechny ty kamiony a letadla, které jsou naložené pravou pačuli... Někdy se mi skoro až chce říct: Použij chemku, zachraň strom. Ale někdy taky říkám, pojďme se podívat na to, co máme tady. Vyráběla jsem tinktury z kalafuny, z borovic, z pryskyřic. Podle mě má v tomto případě smysl myslet globálně, jednat lokálně, i když to vonné bohatství u nás třeba není takové. Ale pokud si mohu nějakou látku chemicky vyrobit, případně použít syntetiku vyrobenou v Evropě a ne originál z dovozu, pak přece mnohem větší ekologický a etický smysl dává syntetika.

Třeba santal. Než ten začne produkovat svou výjimečnou vonnou esenci, musí uběhnout 25 až 30 let a právě díky poptávce po přírodních vůních je santal na vyhynutí. Iris, kosatec, to je jedna z nejdražších esencí, znak francouzského císařství, znak nobility, někdy je mu taky přezdíváno andělská esence. A člověk by čekal, že jde o esenci vyrobenou z květu. Ona se přitom vyrábí z kořene, který musí první tři roky růst, pak se tři roky sušit a až pak se extrahuje. A náklady s tím spojené jsou šílené. A i tato esence se dá vyrobit v laboratoři.

To se asi netýká jen samotných vůní, ale i dalších, často úplně zbytečně parfémovaných produktů. Třeba těch z drogerií...

Přesně tak, proto je důležité s vůněmi nakládat vědomě. Vezmi si, co všechno je v dnešní době úplně směšně parfémované. Výrobci se chtějí odlišit, a tak najdeme na pultech drogerií parfémovaný toaletní papír, papírové kapesníky, čisticí prostředky. Jako proč? U čisticích prostředků a mýdel to ještě má své opodstatnění, ona totiž dezinfekční hmota sama o sobě páchne, takže to je potřeba přebít něčím hodně voňavým. Ale voňavé papírové kapesníčky? Toaleťák?

Už jsem četla i zprávu, že plantáže napadají ozbrojené gangy, tady je otázkou, kdo jim platí. Prostě klasická story s černým trhem.

Nekončí většina tvých kolegů právě u tvorby těchto nesmyslných vůní?

Práce parfuméra je často právě tvorba technických kompozic do vonných stromečků do auta, zmiňovaných kapesníčků a mýdel. Ale já jsem zastáncem toho, aby měl člověk raději několik kvalitních parfémů a pak už to tolik nehrotil třeba s avivážemi a dalšími parfémovanými produkty. 

No a nestane se pak, že na menší parfuméry nějaká látka nezbude, protože po ní skočí právě tito giganti drogistického nebo potravinového průmyslu?

To se samozřejmě stává. Vonné látky, to nevím, jestli se ví, jsou obchodované komodity, normálně se s nimi obchoduje na burze. Třeba teď je vanilková krize. Vanilku totiž v Mexiku, odkud pochází, opyluje speciální druh včel. Na jiných místech, třeba na ostrově Réunion, což je ostrov vůním zaslíbený, musí chodit dělníci a opylovat vanilku štětečkem, protože včely se tam prostě nepřestěhují. Přírodu nepodojíš.

Navíc vanilka, když ji sklidíš, tak nevoní, je zelená a vypadá jako fazolový lusk. Musí být spařená, pak několik měsíců fermentuje a až pak se extrahuje. No a pak přijde velká firma a celou úrodu skoupí třeba pro potravinářský průmysl... Oficiální stanovisko Madagaskaru, největšího producenta vanilky, je "nedostatek plodin". Už jsem četla i zprávu, že plantáže napadají ozbrojené gangy, tady je otázkou, kdo jim platí. Prostě klasická story s černým trhem. Dokonce vzniká nová kasta vanilkových magnátů. Ale to už se dostáváme k etickým otázkám, které pěstování a obchod s těmito komoditami neodmyslitelně provází.

Jak tedy při tvorbě parfému přírodu a syntetiku kombinuješ ty?

Je to pro mě celé otázka tvůrčí svobody a respektu k úrovni lidského poznání. Přece nebudu ignorovat to vědecké úsilí a snažení, které někam zatím došlo. A pak je tady ještě důležité zmínit dvě věci. Za prvé alergeny. Ty totiž obsahuje většina přírodních látek. Jsou to velmi silné, extrémně působivé substance. Například čistý olej skořicovníku může způsobit popáleniny, skoro jako by se člověk popálil nějakou žíravinou. Zatímco spousta chemických či syntetických látek prochází velmi silným testováním.

Kateřina Nováková

Kateřina Nováková absolvovala obor Chemie přírodních látek na fakultě potravinářských a biochemických technologií v Praze (VŠCHT). Touha poznávat tajemství přírody a zároveň svobodně tvořit ji dovedla až k rozhodnutí stát se parfumérkou. Jejím mentorem je John Stephen, nezávislý parfumér z anglické Cotswold Perfumery, člen British Society of Perfumers, tvůrce parfému pro britskou královnu a další členy královské rodiny. V současné době Kateřina tvoří pod značkou Love & little pepper, kromě kolekce vlastních autorských vůní spojených se slovanskými archetypy Bohyní, pořádá workshopy a nabízí míchání osobních parfémů na míru.

Mezinárodní asociace IFRA neustále vydává limity, neustále jednotlivé látky testuje a studuje, ale zároveň platí vývoj. To zase znamená, že se jim dost často hodí zakázat nějakou přírodní látku, aby se uvolnil trh pro tu jejich synteticky vyrobenou. Jsou tady docela absurdní regulace, které se týkají maximální povolené koncentrace jednotlivých látek. Třeba pravý jasmín se smí používat pouze v 0,7% koncentraci. To si pak řekneš "na trhu není žádná pořádná vůně s autentickým jasmínem“. Nebo ylang ylang, 0,8 %. Jakákoli vyšší koncentrace je nelegální.

A pak jedou lidi do Dubaje nebo do Ruska, kde to legislativa neomezuje, a vypadá to, že tady na Západě neumíme udělat pořádnou vůni, jenže my, pokud to chceme dělat legálně, máme svázané ruce. Druhou věcí je, že syntetiky, které se nevyskytují v přírodě, nenesou bioaktivní náboj a některé z nich mohou dokonce způsobovat endokrinní disrupci, tedy zasahovat tvůj vlastní endokrinní systém (soustava žláz s vnitřní sekrecí). Opět jsou tady legislativní limity, kolik čeho smíme maximálně použít, aby vůně pro organismus nepředstavovala zdravotní riziko.

A jak je to tedy v tvých parfémech?

V každém z nich vystupuje jedna hvězda večírku, úderný akord, ten je vždy z přírodní vůně, která je akcentována, doplněna o syntetické esence. O každé složce přemýšlím tak, aby byla tou nejlepší volbou jak pro vůni, které chci docílit, tak pro matku Zemi. Pokud bych chtěla míchat parfémy pouze z přírodních složek, tak kromě toho, že planetě spíš uškodím, než pomůžu, nebude výsledný parfém propojený, jednotlivé složky se můžou překrývat, nebude harmonizovaný a taková vůně pak s největší pravděpodobností bude i špatně držet na kůži.

Související…

Jsem žena #jsembohyne: Mohou se dnes ženy opřít o moudrost předků?
Patricie Fuxová

foto: Se svolením Kateřiny Novákové, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...