cyklická žena

Do pavučiny tvého osudu opatrně vplétám stříbrná vlákna. Myslíš, že máš na výběr? Černá, nebo bílá? Dobro, či zlo? A jak je od sebe rozeznáš? V šeru? To ti nepovím. Tancuji na hraně mezi dnem a nocí v okamžiku, kdy jsou si rovny. V okamžiku, kdy nikdo není víc ani míň. Zabíjím, aby nové mohlo žít....

Vydej se do hlubin svých kořenů a objev poklady i hady, kteří je střeží. Každý rod prošel obdobím světla i stínu. Nádech a skok! Ponoř se do historie a nezavírej před ní oči. Co ti brání v růstu? Možná je to hlouběji, než sis myslela. A co bránilo tvojí mámě? A babičce? Zůstala doma s dětmi? Tak...

Cesta Kateřiny Novákové k tvorbě vlastních parfémů začala před sedmi lety zkoumáním psychoaktivních látek obsažených v tradičním absintu. Studovala obor Chemie přírodních látek na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a už tehdy tušila, že po škole nebude sedět v bílém plášti zavřená v...

„Genderová vyváženost je největší nesmysl této doby. Genderová vyváženost kastruje chlapa a dává koule ženě. Té se zpočátku její síla líbí. Ta svoboda, ta možnost všechno zvládnout. Ach! Jaká úleva nebýt jako bytost konečně po staletích útrap držena jako pes na vodítku,“ vysvětluje úskalí dnešní...

Přicházím v den jarní rovnodennosti, v okamžiku, kdy jsou si na jediný moment den s nocí rovni. Jenže rovnováha trvá jen vteřinu a v mžiku je pryč. Ale teď mám navrch já, temnoto! Vrací se světlo. Přírodo, vstávej! Jsem světlou sestrou Morany, miláčkem Boha Peruna.

V šestnácti odmaturovala, v sedmnácti nastoupila na Historii a politologii na Oxfordu a v devatenácti, když končila studia, objevila Chrám Bohyně v mystickém Avalonu . Třicetiletá Lilia Khousnoutdinová se v České republice už deset let snaží o to, aby ženy opět objevily své kvality a nebály se je...

Nebudu čekat, až uděláš první krok. Udělám ho sama. Protože já už chci jít. Vím kam, i když ještě přesně ne kudy. Jedno však vím jistě, a to, o koho se můžu opřít. Totiž o sebe. Nepostavila jsem dům ani nevytvořila domov, ale zvládla bych obojí. Patří mi les a já patřím jemu. Doma jsem venku....

Nedočkavě vyhlížím každé ráno a s očima do široka otevřenýma prozkoumávám svět. Jsem okouzlující víra v život, první nádech, dětský smích. Tam, kde se lidé baví, radují a tancují, tam jsem doma. Do těžkých situací vnáším nadhled a vtip. Vždyť o nic nejde. Nebo? Jsem tady nová. Teď jsem se...

První malby i sošky z období paleolitu vyobrazovaly nahé ženy, bez ozdob, s výraznými ženskými křivkami. Žena byla v prvé řadě matka a byla nerozlučně spjata se zemí a uctívána pro svou životodárnost a mystérium velkého tvoření. Jak vnímáme ženu dnes?