Morbidní obezita může být následkem sexuálního zneužívání v dětství

Určitou formou sexuálního zneužívání si prošla na světě každá pátá dívka a každý dvanáctý chlapec. U obézních pacientů je to víc než půlka, jak zjistil lékař Vincent Felitti z obezitologické kliniky v San Diegu – 55 % jeho pacientů mělo v dětství výrazně traumatické zážitky, které souvisely s nějakou formou sexuálního zneužívání.

Zákon větší bolesti

Sexuální zneužívání není jen soulož nebo orální sex – počítá se i hlazení na intimních místech, slizké řeči o sexu, vystavování pornografii, obnažování se, narušování soukromí dítěte s cílem sexuálního uspokojení nebo nucení dítěte dotýkat se dospělého. Pachatelé bývají oběti blízko – rodiče, prarodiče, strýčci, starší sourozenci, přátelé rodičů, učitelé. Jen v 10 % případů jsou to cizí lidé. Fakt, že nejzávažnější případy sexuálního zneužívání způsobí trauma s mnoha zdravotními a psychickými důsledky, už začíná vcházet do všeobecného povědomí. Traumatický stres neovlivňuje psychiku jen krátkodobě, ale trvale a navíc se promítá do fungování celého metabolismu a imunity.

Protože většina dětských obětí nemá dostatečný podpůrný systém, svou bolest se snaží přebít více či méně sebedestruktivními návyky, mezi které patří... cokoliv, co jim uleví. Bolest tlumí alkoholem, sebepoškozováním, promiskuitou a drogami, nebo se u nich rozvine porucha příjmu potravy. Díky přejídání nebo naopak hladovění si oběti vytváří falešný pocit kontroly nad svým tělem a emocemi.

Mnoha dospělým obětem sexuálního zneužívání v dětství nefunguje mozek v oblasti produkce přirozeného opojení – a tak se honí za štěstím v jídle.

Závislost na jídle a na drogách jsou dvě strany jedné mince. Obě mají biologický základ, ovlivňují dráhy odměňování v mozku a obě to jsou závislosti, které činí život člověka nezvladatelným. Středobodem života nemocného se stává jídlo nebo droga.

Trauma z dětství několikanásobně zvyšuje riziko závislosti

Vědci stále častěji zjišťují, že sexuální zneužívání v dětství zanechává nejen hluboké citové jizvy, ale často také posedlost jídlem. Mnohé oběti mají sklon k přejídání, jiné záměrně přibírají na váze, aby se desexualizovaly v naději, že to, co se jim stalo v dětství, se už nikdy nebude opakovat. Ve Felitiho výzkumu ženy uvedly, že se cítily fyzicky méně ohrožené, když byly větší. Měly pocit, že jejich velikost jim pomáhá odrážet sexuální návrhy mužů.

Další americká studie odhalila, že přibližně 8 % všech případů obezity a 17 % případů těžké obezity lze přičíst některé z forem zneužívání dětí. Nutkavé přejídání nemusí vždy vést k obezitě, nicméně bylo již prokázáno, že oběti sexuálního zneužívání jsou v dospělosti mnohem častěji obézní. Výzkumy této problematiky naznačují, že sexuální zneužívání v dětství zvyšuje pravděpodobnost obezity v dospělosti o 31 až 100 procent. Lidé dokážou trvale zhubnout až v momentě, kdy začnou řešit původní trauma.

Odborníci proto konstatují, že je zbytečné léčit pacienty s poruchami příjmu potravy, aniž by se nejprve zkoumalo a řešilo možné trauma z dětství. Trauma, k němuž dojde v kritických obdobích vývoje mozku, může změnit jeho neurobiologii a snížit jeho citlivost na odměňovací systém hormonu štěstí dopaminu. Nedostatek pozitivních emocí několikanásobně zvyšuje riziko vzniku závislosti. Mnoha dospělým obětem sexuálního zneužívání v dětství nefunguje mozek v oblasti produkce přirozeného opojení – a tak se honí za štěstím v jídle.

Obézním lidem, obzvlášť ženám, se posmíváme. Radíme jim „nežer“ a vnímáme je jako líné šmudly. Takoví lidé si ale možná spíše zaslouží naši podporu, respekt, empatii a nejlépe také farmakologickou a psychologickou pomoc. Až příště uvidíte někoho, kdo se nevejde do dveří, vzpomeňte si na tento článek.