Jsou jím obdařeny především ženy a je prý přínosný. Multitasking. Jde o schopnost řešit více úkolů najednou. Lidé, kteří takto "multipracují", si neuvědomují docela závažný fakt. Roztříštění pozornosti na více věcí jim brání v tom, aby se nad jedním konkrétním úkonem zamysleli do větší hloubky. Pak většinou daný úkol řeší tak, jako by to dělal robot, tedy bez vlastního přínosu.
Výhoda lidského myšlení spočívá právě v tom, že se dokáže zaměřit na jeden problém a vymyslet jeho zevrubné řešení
Pojem multitasking byl původně užíván ve světě IT. Jedná se vlastně o schopnost operačního systému provádět několik procesů současně. A podobně někteří z nás fungují i v pracovním životě. Vůbec poprvé se pojem multitasking objevil v dokumentech společnosti IBM v roce 1965. Na lidi, kteří zvládají více operací najednou, byl tento výraz přenesen až o několik desetiletí později. První zmínky v inzerátech, v nichž firmy hledaly lidi s touto schopností, nalezneme až na přelomu tisíciletí. Multitasking je zkrátka velmi ceněnou schopností na pracovním trhu, firmy totiž zatím málokdy zvažují jeho možná rizika. Ve výsledku pak takový styl práce snižuje i naši spokojenost v profesi, kterou děláme.
Podle studie Americké obchodní komory, která tento jev zkoumala, v tomto směru potom jednáme tak trochu jako ony výše zmíněné počítače. Namísto hlubokého vhledu a kreativního myšlení volíme to nejjednodušší a nejkonvenčnější řešení.
Tříštění pozornosti
V případě, že řešíme více úkolů najednou, dochází samozřejmě k tříštění naší pozornosti. Jsme roztěkaní a neustále skáčeme od jednoho k druhému. Ve výsledku pak takový styl práce snižuje i naši spokojenost v profesi, kterou děláme. Zvládneme možná více úkolů najednou, ale daleko méně kvalitně. Ani naše paměť není schopná se s tímto chaosem vyrovnat. Mozek je zkrátka přetížený.
Podle PsychologyToday nejsou největším problémem důsledky multitaskingu, ale multitasking jako takový. Výsledky studie Americké obchodní komory tvrdí, že se kvůli multitaskingu uzpůsobují naše mozky tomu, aby zvládaly více úkolů najednou. Řešení velkých, systémových a časově náročných úkonů přenecháme raději strojům.
"Tím, že naše mozky musí zvládat koordinaci více věcí souběžně, ztrácíme schopnost myslet do hloubky a tvořivě," potvrzuje Nicholas Carr, jeden z autorů výše zmíněné studie. Čím lepší jsme tedy v multitaskingu, tím více selháváme při kreativním řešení úkolů. Podle Carra dá multitasker raději na osvědčené řešení, než aby vymyslel něco vlastního a inovativního.
Nechme to strojům
Podle profesora počítačových věd, inženýrství a matematiky Flindersovy Univerzity Paula Gardnera-Stephena nám kvůli multitaskingu do budoucna hrozí absolutní závislost na internetu, pokud budeme potřebovat vyřešit nějaký problém. Tvrdí, že lidé se budou spíše zaměřovat na malé a méně naléhavé problémy. Řešení velkých, systémových a časově náročných úkonů přenecháme raději strojům.
Podle portálu PsychologyToday bychom tedy měli svou pozornost zaměřit právě na opačný konec spektra schopností, počítačům totiž nebudeme ve schopnosti multitaskingu nikdy schopni konkurovat. Výhoda lidského myšlení spočívá právě v tom, že se dokáže zaměřit na jeden problém a vymyslet jeho zevrubné řešení. Právě k tomu bychom podle odborného serveru měli vést i mladé lidi na středních školách a univerzitách.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
