Trauma a vulvodynie: Jak spolu souvisí vaginální a duševní zdraví?

Pokud patříte mezi fanoušky seriálu Sex ve městě, možná si vzpomenete na epizodu, kde je – obvykle radostná a energická – Charlotte skleslá kvůli obavám, že má její vagina deprese. Je ale něco takového možné? Server The Wellnest zkoumá souvislost mezi duševním a vaginálním zdravím, vyvrací mýty a poskytuje odborné poznatky gynekologů a odborníků na duševní zdraví.

Stručná odpověď zní: Ne, není možné, aby vagina jakožto orgán měla emoce nebo duševní poruchy. Ve skutečnosti se v lékařském nebo klinickém smyslu termín „depresivní“ nikdy nepoužívá k popisu vaginy, říká pro The Wellnest gynekoložka Natalie Stentzová. Upozorňuje nicméně na to, že je možné zažívat sníženou sexuální aktivitu a vzrušení, když člověk pociťuje trvalý smutek, ztrátu zájmu o činnosti, změny spánkového režimu či jiné emocionální nebo fyzické příznaky související s depresí. Pokud máte pocit, že s vaší vaginou není něco v pořádku, nebo že se prostě nechová jako obvykle, zpozorněte. Ačkoliv se nejedná o klinickou depresi, můžete trpět stavem známým jako vulvodynie.

Zvýšená hladina stresu nebo úzkosti může přispívat ke svalovému napětí nebo křečím ve svalech pánevního dna, což může mít za následek stavy, jako je vaginismus, charakterizovaný bolestí nebo nepohodlím při pohlavním styku.

Jde o chronický pocit bolesti vulvy – oblasti, která zahrnuje vnější ženské genitálie včetně poševního vchodu, velkých a malých stydkých pysků a také klitorisu. Pokud trpíte vulvodynií, můžete pociťovat pálení, píchání, pulzování, nebo dokonce intenzivní bolest, kterou vyvolává dotyk – ať už váš nebo sexuálního partnera. Tato bolest není dočasná, ale spíše dlouhodobá. Trvá minimálně po dobu tří měsíců, a to bez skutečné příčiny. Může přicházet a odcházet a pohybovat se od mírnější až po silnou, což vám může ztěžovat mnoho obvyklých činností – od pouhého dlouhého sezení až po pohlavní styk, popisuje The Wellnest.

Záhada vulvodynie

Příčina vulvodynie bohužel není známa. V Americe přitom v určitém období života potrápí šestnáct procent vagin. Vědci však vědí, že existuje několik faktorů, které mohou ovlivnit, zda člověk vulvodynií trpí. Patří mezi ně kontakt s infekcí, jako je například kandidóza, herpes nebo bakteriální vaginitida, vysvětluje gynekoložka z kalifornské Napy Rebecca Levy-Ganttová. „Vulvodynie může být vyvolána kožním onemocněním, může být také způsobena podrážděním či citlivostí nervů. Nebo zdánlivě bez jakékoliv příčiny, což je nejčastější typ vulvodynie,“ říká. Existují názory, že ve hře mohou být genetické faktory. A některé výzkumy, včetně studie publikované v odborném časopise American Journal of Epidemiology, uvádějí, že výskyt vulvodynie je pravděpodobnější, pokud člověk v dětství zažil násilí.

Přestože se o tomto onemocnění téměř nemluví, ve skutečnosti je poměrně časté. Gynekoložka a reprodukční endokrinoložka ve Fertility Centers of Illinois Allison Rodgersová se s ním setkává až u deseti procent svých pacientek. „Kvůli stigmatům spojeným s vulvodynií se s ní lidé kromě svého lékaře nikomu nesvěřují, takže není tak známá,“ podotýká. Ačkoliv vulvodynií může onemocnět každý, kdo má vaginu, někteří lidé jsou podle Rodgersové ohroženi více. „Lidé s jinými bolestivými poruchami mohou mít zvýšené riziko, protože jejich nervy mohou být citlivější. Zatímco někteří lidé mohou cítit tlak nebo štípání, jiní to mohou vnímat jako bolest. A tyto citlivé nervy v jiných oblastech těla mohou také zvyšovat riziko vulvodynie,“ vysvětluje.

Léčba

Pokud se domníváte, že trpíte vulvodynií, nebo pokud pociťujete neobvyklé pocity v oblasti pochvy nebo jejího okolí, je vždy nejlepší obrátit se na lékaře. Pokud doktor skutečně potvrdí vulvodynii, můžete vyzkoušet několik tipů:

1) Informujte se

Rodgersová v tomto kontextu akcentuje důležitost sexuální výchovy žáků na školách. „Měli by být poučeni o tom, že bolest není normální a že mají vyhledat vhodnou léčbu. Protože čím déle trvá chronický bolestivý stav, tím obtížněji se léčí. Vaginální infekce musí být nejprve rozpoznány, aby mohly být vhodně léčeny,“ upozorňuje. Informace je případně možné také dohledat na internetu.

Některé výzkumy, včetně studie publikované v odborném časopise American Journal of Epidemiology, uvádějí, že výskyt vulvodynie je pravděpodobnější, pokud člověk v dětství zažil násilí.

2) Naplánujte si co nejdříve návštěvu lékaře

„Setkávám se s mnoha ženami s tímto onemocněním, které trpí již léta. A buď nevyhledaly pomoc, nebo ji vyhledaly, nenašly a přestaly hledat,“ popisuje Levy-Ganttová. „Jakmile se vám zdá, že se tyto příznaky rozvíjejí, vyhledejte prosím erudovaného gynekologa, urogynekologa nebo specialistu na pánevní bolesti. A pokud se vám nedostává adekvátní léčby, hledejte dál,“ zdůrazňuje.

3) Vyhledejte terapii pánevního dna

Většina lidí zná fyzioterapii, která se zaměřuje na léčbu svalů. Existuje ale také něco, čemu se říká terapie pánevního dna. Jde o druh fyzioterapie, která se soustředí konkrétně na svaly pánevního dna – ty, které podporují močový měchýř, střeva a dělohu. Někdy si totiž pacientky s vulvodynií nesou značné napětí v pánevních svalech, a to zejména po porodu, což může vést k potížím souvisejícím s vulvodynií, upozorňuje Rodgersová.

4) Zvažte pomoc v oblasti duševního zdraví

I když vulvodynie sama o sobě není považována za duševní onemocnění, je možné, že deprese či předešlé traumatické zážitky mohou mít vliv na váš sexuální život. „Zvýšená hladina stresu nebo úzkosti může přispívat ke svalovému napětí nebo křečím ve svalech pánevního dna, což může mít za následek stavy, jako je vaginismus, charakterizovaný bolestí nebo nepohodlím při pohlavním styku,“ vysvětluje Stentzová.