Být věrný sám sobě je důležitá vlastnost, o kterou má smysl usilovat. Znamená to, že si uvědomujeme své silné a slabé stránky, své zájmy a cíle, své hodnoty a přesvědčení. Znamená to také, že se nebojíme vyjádřit svůj názor, nastavit své hranice a hájit to, co považujeme za správné.
Život je cesta plná dobrodružství a výzev. Většina lidí kolem mě je velmi přátelská, připravena komunikovat a sdílet své zkušenosti. Každý z nich má svou vizi, kterou chce naplnit. Nejen sní, ale i koná. Přání bez cíle je jako pták bez křídel. Je třeba se neustále vyvíjet, učit se novému, překonávat svá omezení, odolávat nátlaku. Dosažení jakéhokoliv cíle vyžaduje zvládnutí překážek. Je třeba být živý, zodpovědný a nezávislý.
Ale ne všichni lidé jsou takoví. Jsou tací, kdo si zvolili pasivní a bezstarostný životní styl. Nechtějí se snažit, jen čekají, že někdo to udělá za ně. Nechtějí růst a rozvíjet se, jen naříkají na svůj osud. Nechtějí nést odpovědnost za svůj život a neustále obviňují ostatní. Zastávám názor, že tento postoj je neefektivní, nevděčný a sobecký. Tito jedinci chtějí dostávat od života vše na stříbrném podnose, aniž by si vážili toho, co je opravdu důležité. Chtějí využívat cizí znalosti a zkušenosti, aniž by získávali své vlastní.
Jak rozpoznat, kdy je pomoc prospěšná a kdy ne
Takoví lidé se na mě kdysi obraceli se žádostí o radu a pomoc. Chtěli, abych za ně řešila jejich problémy nebo dělala jejich práci. Pokud se někomu takovému snažím „pomoci“, znamená to, že za něj dělám to, co by mohl udělat sám. Opakovaně mu dodávám ryby. Tímto způsobem mu nepomáhám, ale naopak ho udržuji v závislosti a pasivitě. Plýtvám tak svým časem a energií na to, co není ani pro jednoho z nás prospěšné.
„Dáš-li člověku rybu, bude mít za hodinu zase hlad.“ – Anne Isabella Thackeray Ritchie
Pokud se snažím pomoci někomu, kdo chce jíst ryby, ale odmítá udici, znamená to, že si neváží mé pozornosti. Takový člověk očekává, že mu budu sloužit bez ohledu na to, jak se cítím nebo co potřebuji. Takový člověk neprokazuje žádnou snahu změnit svůj postoj nebo chování. Takový člověk je nejen nevděčný, ale také sobecký. Nechce se podělit o své zdroje nebo pomoci ostatním. Chce jen brát a nikdy nic nedávat.
Toxičtí lidé nepatří do mého kruhu z těchto důvodů:
Zaprvé, necení si mého času a pozornosti. Nezajímají se o mé věci nebo pocity. Neptají se mě na mé plány nebo sny. Neděkují mi za mou pomoc nebo podporu. Jen mě využívají ve svůj prospěch.
Za druhé, nerozvíjí se a nemění se k lepšímu. Neustále opakují stejné chyby. Nedělají závěry ze svých zkušeností. Neprahnou po nových znalostech nebo dovednostech. Jen vegetují a degenerují.
Za třetí, berou mi energii, náladu a sebeúctu. Nutí mě cítit se provinile a plýtvat mou energií na to, co mi nepřináší užitek. Nutí mě pochybovat o sobě nebo svých možnostech. Jen mě táhnou dolů nebo odvádí od mých cílů.
Zkrátka a dobře
Nebudu plýtvat svým časem ani energií na to, co mě nudí, je zbytečné a rozčiluje mě. Chci se věnovat tomu, co mě baví, přináší uspokojení a otevírá nové obzory. A v první řadě chci žít svůj život ve společnosti podobně smýšlejících lidí. Proto se snažím vyhýbat kontaktu s těmi, kdo chtějí jíst rybu, ale udici odstrkují. Nedávám jim svůj čas a pozornost, jen dobrou radu: pokud chceš rybu jíst, nauč se chytat sám.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
