Závislost na protějšku zbytečně ničí vztah. Psycholog radí 3 způsoby, jak dát lásce křídla

Pro mnoho zamilovaných párů je jen otázkou času, než se přistihnou, že dělají všechno společně – od trávení volných chvil až po každodenní domácí práce. Ačkoliv je to možná zpočátku vzrušující, je dobré udělat si pauzu a položit si otázku: Nadřazuji vztah ostatním důležitým aspektům svého života? Americky psycholog Mark Travers ve svém textu pro Psychology Today předkládá tři věci, které můžete udělat, abyste si udrželi zdravou rovnováhu mezi milostným a osobním životem a předešli tak předčasnému vyhoření vztahu.

1) Nedovolte, aby se z touhy stala potřeba

Blízké vztahy jsou důležité pro naše zdraví a pohodu. Když si ale nedáme pozor, může se brzy touha po společně stráveném čase změnit v potřebu. Travers upozorňuje na člán ek, publikovaný v časopise Nature, podle kterého se u úzkostlivých jedinců, kteří touží po neustálém ujišťování o lásce a závazku, může tato potřeba projevit jako „lpění“. Takové pocity nejenže mohou snížit spokojenost úzkostného partnera ve vztahu, ale mohou také snížit zájem jeho polovičky. Podle nedávné studie, publikované v časopise Personality and Individual Differences, je koneckonců právě lpění jednou ze šesti červených vlajek, kterým se lidé v romantických vztazích vyhýbají.

Naši přátelé nám připomínají, kdo jsme, co přinášíme a za čím si stojíme. Vrhají světlo i na ty části našeho já, na které někdy zapomínáme, protože jsme příliš zaneprázdněni péčí o své partnery a přizpůsobováním se jejich potřebám.

Dobrou zprávou je, že lpění lze předcházet. Vnímat vlastní touhy mimo milostný život a diskutovat o nich s partnerem vám podle Traverse může pomoci čelit „lpěcím“ tendencím. Pomůže vám to vyhradit si čas na koníčky a zájmy, které jste možná vědomě či nevědomě odložili na druhou kolej. Může vám to dát také dostatek prostoru na plánování smysluplně stráveného času s vaším partnerem. A co je nejdůležitější, věnování se nějakému koníčku posiluje náš vztah k sobě samému a zmírňuje úzkost a potřebu jistoty, kterou můžete pociťovat při odloučení od partnera, píše Travers.

2) Neztraťte se v partnerovi

Jedna s tudie, publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology, ukazuje, že blízké vztahy mají na lidi silné účinky – v určitých oblastech života tak dochází k prolínání našeho vlastního já s tím partnerovým. Podle tohoto zjištění tak mohou mít romantické vztahy významný vliv na širší aspekty našeho života, včetně toho, jak vnímáme sami sebe a svou identitu. Můžete například ztratit kontakt s blízkými přáteli, upustit od některých projektů nebo věnovat menší úsilí své kariéře.

Pokora je nejobtížnější v nepříjemných situacích, jako jsou konflikty nebo hádky. Naslouchání ji však pomáhá navýšit, a to u obou účastníků rozhovoru – u posluchače i mluvčího, zejména ale u posluchače.

Jedním z jednoduchých způsobů, jak se cítit sám sebou i poté, co vyprchá opojení z líbánkové fáze, je podle Traverse obnovit kontakty s přáteli (nebo je ideálně vůbec nepřerušovat). Studie publikovaná v časopise Social Psychological and Personality Science uvádí, že lidé s pevnou podpůrnou sítí přátel a rodiny lépe zvládají případné hádky a odloučení od partnera. Naši přátelé nám připomínají, kdo jsme, co přinášíme a za čím si stojíme. Vrhají světlo i na ty části našeho já, na které někdy zapomínáme, protože jsme příliš zaneprázdněni péčí o své partnery a přizpůsobováním se jejich potřebám.

3) Nepřestávejte naslouchat

Vztah je obousměrná ulice. Stejně jako je nezbytné prosazovat hranice, díky nimž vztah funguje, je také důležité spolupracovat s partnerem na pochopení jeho potřeb a přání. Pokud má váš partner například momentálně příliš mnoho starostí, pravděpodobně bude chtít přehodnotit i nastavení vašeho vztahu, píše Travers. Psycholožka Michal Lehmann ová z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě doporučuje projevit více pokory a zlepšit tak své schopnosti naslouchat. „Pokora je nejobtížnější v nepříjemných situacích, jako jsou konflikty nebo hádky. Naslouchání ji však pomáhá navýšit, a to u obou účastníků rozhovoru – u posluchače i mluvčího, zejména ale u posluchače,“ říká Lehmannová.