Být pořád „busy“ neznamená být produktivní. Je to přesně naopak!

Jak byste si připadali, kdybyste měli cíleně zapracovat na tom, abyste konečně nebyli v jednom kole? Jako lenoch roku? Není žádný důvod vnímat to negativně, právě naopak. Dovolte nám, abychom vám představili pár kreativních léků na vaši pracovní zaneprázdněnost. Vyhnout se pocitu přehlcení je totiž ta nejlepší věc, kterou můžete udělat nejen pro sebe, ale i svého šéfa nebo šéfovou. Paradoxně tak totiž zvládnete mnohem víc věcí.

70 % zbytečných schůzek

Kdokoliv začnete pracovat v mezinárodním korporátu nebo jiné větší firmě, bývá svědkem podivuhodného jevu. Zjistíte, že lidé mají úžasnou schopnost vytvářet dojem zaneprázdněnosti. Často si k vysoce ceněnému statusu „být busy“ vypomáhají i horlivým plněním nepodstatných, nebo dokonce úplně nesmyslných úkolů.

Z hlediska produktivity je až zarážející, kolik hodin se promrhá na zbytečné administrativě. A nesmíme zapomenout ani na fenomén nekonečných schůzek, které ve výsledku nikam nevedou. Nový výzkum publikovaný v Harvard Business Review jasně ukazuje, že 70 % schůzek brání zaměstnancům v produktivní práci!

Udržet si v takovém pracovním prostředí cit pro skutečně smysluplné úkoly je opravdu náročné. Dobrá zpráva ale je, že to jde. Mrkněte na tři způsoby, které prověří užitečnost vašich následujících pracovních dnů:

1. Ptejte se

Přejímáte ve snaze o efektivitu zadané úkoly bez dalších otázek? Změňte to. Otázky „proč to děláme?“ a „komu to přinese největší užitek?“ jsou dobrým začátkem bez ohledu na to, na čem zrovna pracujete. Otázky typu „máme z toho interní prospěch stejně jako naši zákazníci?“ jsou ještě lepší.

Známé české přísloví říká, že kdo se moc ptá, moc se dozví. V tomto případě je to ale pravda i bez původního ironického vyznění. Kladením otázek dáváme své práci smysl v mnohem větším rozsahu, než je pouhé provedení úkolu.

Mnoho z nás to zná. Měli jsme zaměstnání, kde celodenní vysedávání u notebooku a „dělání něčeho“ bylo považováno za dobře odvedenou práci, a to bez ohledu na to, zda měla daná činnost ve skutečnosti hodnotu. Pouhé nekonečné omílání úkolů je nejen ztrátou času, ale vede také k vyhoření a pocitu odloučení.

Otázky také často vedou ke kreativním objevům. Každého z týmu navíc zajímají jiné věci, které mu připadají důležité. „Pouhé“ ptaní se nakonec může otevřít cestu k funkčnímu řešení, které by se bez těchto otázek nikdy neuskutečnilo.

2. Nahlédněte do minulosti

Možná pracujete na pozici kreativního guru a máte na stole pouze samé nové projekty. Ale ruku na srdce, ve většině firem a oddělení se řeší stále stejné věci dokola.

Většinu těchto úkonů navíc děláme, jako bychom měli klapky na očích. Nevidíme, jak spolu jednotlivé části našich úkolů souvisí a že tvoří celek.

Lidé se minulosti často bojí. Považují ji za něco, co nás zpomaluje, plýtvá energií, nebo dokonce brání pokroku. Ale když nevíme, co se stalo včera, nikdy nezvládneme to, co přijde zítra. Většina problémů v podnikání má dominový efekt. Možná zjistíte, že kolega, který měl dříve na starosti péči o klienty, řeší nový projekt. Na jeho místě postupně vznikla mezera ovlivňující celou řadu klíčových věcí – od nižších prodejů po větší nespokojenost zákazníků.

Místo neustálého hledu vpřed je tedy dobré se jednou za čas ohlédnout zpět a ujistit se, že stále pracujete na řešení důležitých problémů.

3. Neřešte jen detaily, zaměřte pohled na celek

Jednotlivé týmy často dostávají dílčí úkoly, aniž by jejich členové znali vliv své práce na celek. Jde o typickou aktivitu, která je dobrá maximálně pro pracovní výkazy a znásobení pocitu „jsem busy, a k ničemu to nevede.“

Lidé si často k vysoce ceněnému statusu „být busy“ vypomáhají i horlivým plněním nepodstatných, nebo dokonce úplně nesmyslných úkolů.

Ve skutečnosti tato praxe vede spíš k únavě a vyhoření. Když lidé netuší, kam jejich společnost směřuje, mívají častěji pocity frustrace a odpojení od smysluplné činnosti.

Možná byste mohli oponovat – každý ze zaměstnanců má přece své předem dané kompetence a úkoly, které plní. To je fér, ale tyto úkoly bez širšího pohledu na celkový cíl postrádají smysl.

Mýtus „práce jen pro vykázání práce“ je škodlivý na všech úrovních. A mnoho z nás to zná. Měli jsme zaměstnání, kde celodenní vysedávání u notebooku a „dělání něčeho“ bylo považováno za dobře odvedenou práci, a to bez ohledu na to, zda měla daná činnost ve skutečnosti hodnotu. Pouhé nekonečné omílání úkolů je nejen ztrátou času, ale vede také k vyhoření a pocitu odloučení.

To nejlepší na konec: nikdy není pozdě začít jinak. Tři výše uvedené nástroje vám mohou pomoci otevřít cestu ke smysluplné práci namísto zbytečné vytíženosti. Možná vás překvapí, kolik inovací, kreativity a spokojenosti se do vaší kanceláře najednou vejde!