Najít motivaci k pravidelnému pohybu bývá těžké. Možná i proto často slyšíme radu: najděte si jeden sport, který vás bude bavit, a toho se držte. Nový výzkum ale naznačuje, že to může být jen polovina pravdy.
Pestrost je důležitější než celkový čas, který cvičení věnujete
Hlavní poznatek autorů studie, jejíž výsledky byly publikovány v magazínu BMJ Medicine, je, že aby cvičení skutečně zvyšovalo kvalitu a délku života, mělo by být maximálně pestré. Vědci analyzovali údaje o zdraví a životním stylu od více než sto tisíců lidí a tyto respondenty přitom pozorovali více než 30 let. Po celou dobu respondenti zaznamenávali, kolik času za týden trávili širokou škálou aktivit od namáhavějších tréninků typu běhu a zvedání těžkých vah až po méně intenzivní aktivity typu práce na zahrádce.
O 19 % nižší riziko předčasného úmrtí měli ti, kteří se věnovali pestré škále různých druhů cvičení. Titíž jedinci také vykazovali o 41 % nižší riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, rakovinu, respirační onemocnění a další příčiny.
Pokud budeme dělat pořád totéž, tělo si zvykne. Pokud ho budeme jemně překvapovat, začne se přizpůsobovat.
Rozmanitost vybraných aktivit byla tak s dlouhověkostí spojena výrazně více než skutečné množství času, který lidé cvičením strávili. Jinými slovy: tělo se zřejmě nenudí jen psychicky, ale i fyzicky. A když mu dáme stále totéž, přestane na to reagovat.
Co si z toho máme odnést? Že pokud náš cvičební režim sestává z jedné oblíbené aktivity, měli bychom přidat ještě alespoň jednu, lépe dvě další, kterým se budeme věnovat.
Kdo je připraven, není překvapen: Variabilní trénink nás zoceluje
Vzpomeňme na známé rčení, „kdo je připraven, není překvapen“. Variabilní trénink se v mnohém blíží funkčnímu tréninku. Funkční trénink, který byl před pár lety velkým trendem, vlastně jen napodobuje to, co tělo přirozeně potřebuje: zvednout nákup, otočit se, zareagovat na nerovný terén.
Když běžné pohyby, jako je ohýbání, záklony nebo rotace, zařadíte do cvičební rutiny a vyzkoušíte si stabilitu v nich v různých variacích, je velmi pravděpodobné, že si časem osvojíte dobré pohybové návyky a zbavíte se neduhů souvisejících s těmi špatnými – od bolavých zad přes bolesti hlavy až po pochroumané trávení a špatné nálady.
Výhody rozmanitosti zasahují do všech oblastí života
Rozmanitost tréninku tak pomáhá se zdravím, výkonností i dlouhověkostí a má to poměrně jednoduchý a logický důvod: Tělo není stroj fungující na základě jednoho systému, ale celek sestávající z mnoha části, z nichž každá pro své fungování vyžaduje něco trochu jiného. Variabilní cvičební plán trénuje různé zdravotní pilíře: aerobní a kardiorespirační zdatnost, sílu, mobilitu a flexibilitu, a dokonce i stabilitu a rovnováhu.
A jak tohle všechno začlenit do běžné cvičební rutiny? Nehledejme v tom nic složitého. Vědci se shodují na doporučovaných 150 minutách intenzivní aktivity týdně, které si můžete rozdělit do kratších časových úseků, a ty vyplnit pestrým pohybem dle osobních preferencí.
150 minut týdně rozdělte do kratších úseků
V praxi to může vypadat tak, že jednou týdně se svižně projdete, potom si zajdete na kolo nebo na spinning, když bude venku ještě zima, a dva dny se budete věnovat nějaké aktivitě zapojující svaly více silově – jednou můžete zajít do fitka, potom na jógu, alternativou může být i pilates nebo trénink s vahou vlastního těla.
Reklama
Ideálně dva dny v týdnu se věnovat vytrvalostnímu sportu, dva dny v týdnu silovému tréninku. A konkrétní aktivity si každý může zvolit podle toho, co mu vyhovuje – vytrvalost netrénujete jen během nebo chůzí, ale i tancem nebo plaváním, u silových tréninků existuje mnoho různých druhů pohybu, stačí zabrousit na webové stránky některého fitka nebo služby nabízející online cvičení.
Hlavně vás to musí bavit
Cílem je vytvořit si rutinu, u které vydržíte, a budete se k ní rádi vracet. Protože kondice a síla nejsou cíle, kterých dosáhneme a můžeme na nic přestat pracovat. Jde o něco, o co je třeba neustále pečovat a udržovat to. A pokud to budeme dělat způsobem, který nás baví, máme v podstatě vyhráno.
Pokud budeme dělat pořád totéž, tělo si zvykne. Pokud ho budeme jemně překvapovat, začne se přizpůsobovat. A právě v tom možná spočívá rozdíl mezi pohybem, který jen „odcvičíme“, a pohybem, který nás skutečně udržuje při životě.
