11 milionů lidí ročně zemře na následky nevhodných stravovacích návyků, zatímco tabák má na svědomí „jen“ 8 milionů úmrtí. K takovému závěru dochází rozsáhlá analýza Global Burden of Disease Study. Vidlička je tedy dnes nebezpečnější zbraní než zapalovač.
Největší překvapení této studie ale neleží v tom, kolik toho „špatného“ jídla sníme. Skutečným problémem je absence toho dobrého. Většina z těchto 11 milionů úmrtí totiž nebyla způsobena nadbytkem hamburgerů nebo slazených nápojů, ale kritickým nedostatkem celozrnných potravin, ovoce, ořechů a semínek.
Vytvořili jsme potravinový systém, který sice produkuje dostatek kalorií pro rostoucí populaci, ale za cenu totální degradace lidského zdraví i planetárních ekosystémů.
Christopher Murray, ředitel Institutu pro měření a vyhodnocování zdraví (IHME), pro magazín The Guardian tvrdí, že zatímco sůl a cukr jsou hlavními tématy politických debat, skutečné riziko představuje to, že jsme ze svého jídelníčku postupně odstranili základní potraviny, na kterých stojí dlouhodobé zdraví.
Tři tiché zabijáky na talíři
Kdybychom chtěli vědět, jací jsou tři hlavní viníci, kteří stojí za více než polovinou všech úmrtí spojených s jídlem, není těžké si na ně ukázat prstem. Prvním je nadměrný příjem sodíku, tedy soli, který nekompromisně likviduje naše cévy. Druhým a třetím faktorem je pak to, co nám chybí: celozrnné obiloviny a ovoce. Tento paradox „nutriční chudoby uprostřed hojnosti“ potvrzuje i zpráva SOFI 2024 od WHO, která upozorňuje na takzvanou past dostupnosti.
Zdravá strava se stává luxusním zbožím, zatímco průmyslově zpracované kalorie jsou levné, návykové a všudypřítomné.
Tento problém není jen individuálním selháním každého z nás, ale je to systémová chyba. Podle expertů z EAT-Lancet Commission jsme vytvořili potravinový systém, který sice produkuje dostatek kalorií pro rostoucí populaci, ale za cenu totální degradace lidského zdraví i planetárních ekosystémů. Jejich koncept Planetary Health Diet (Planetární dieta pro zdraví) nám jasně říká, že pokud chceme dlouhodobě udržet zdraví lidí i planety, musíme zdvojnásobit spotřebu ořechů, ovoce a luštěnin, a naopak o polovinu snížit konzumaci červeného masa a cukru.
Budoucnost se peče v lednici
Situace je o to vážnější, že špatná strava nefunguje rychle, ale je to spíš pomalý, chronický proces, který nás vyřazuje z provozu skrze cukrovku druhého typu, kardiovaskulární choroby a určité typy rakoviny.
Reklama
Studie ukazují, například harvardská, že i mírné zvýšení denního příjmu celozrnných obilovin může snížit riziko předčasného úmrtí o desítky procent. Přesto se většina státních rozpočtů soustředí na léčení následků, nikoliv na prevenci u zdroje, tedy v regálech obchodů.
Vypadá to tedy, že boj o zdraví lidstva se dnes nepřesunul do nemocnic, ale svádíme ho u pokladen supermarketů. Pokud nezačneme brát svou večeři stejně vážně jako riziko kouření, budeme dál vymírat nad plnými talíři.
Změna nezačne jen u politiků ani jen u výrobců potravin. Začíná u rozhodnutí, která děláme každý den – ale i u prostředí, které nám tato rozhodnutí umožňuje. Neporadí vám ji dietolog, ale musíme si ji sami vybírat do nákupních košíků a na naše stoly. Stačí pochopit, že to, co si dnes k večeři nedáte, tedy zeleninu, ořechy, celozrnný chléb, vás může v dlouhodobém horizontu stát život stejně spolehlivě jako to, co si tam dáte navíc. Zdraví je v tomto případě otázkou počítání a logiky, kde chybějící plusy bolí víc než přebývající mínusy.
