Většina lidí si myslí, že problém je v chipsech. Jenže větší potíž může být v tom, co často děláme těsně před prvním soustem – vezmeme do ruky slánku. Dosolování je zvláštní rituál. Často nejde o chuť, ale o pocit kontroly – jako by jídlo ještě nebylo „naše“, dokud do něj sami něco nepřidáme.
Doporučená denní dávka soli je pět až šest gramů. Většina z nás ji ale překračuje – a často si to ani neuvědomuje. Ne kvůli výjimečným excesům, ale kvůli drobnému zvyku přidat ještě špetku navíc. Lidé se tak dobrovolně vystavují zvýšenému riziku vysokého krevního tlaku i onemocnění srdce a cév.
Téměř tři roky navíc? Rozdíl může dělat slánka
Výsledky studie publikované v magazínu European Heart Journal informují o tom, že dosolování snížilo délku života. U respondentek to bylo o rok a půl, u respondentů téměř o dva a půl roku života. V přepočtu na populaci to nejsou drobné. Jsou to roky, které by jinak mohly být prožité.
Dosolování je možná poslední zbytečný luxus moderní stravy – přidáváme něco, čeho máme už tak nadbytek.
Výzkumníci vycházeli z dat získaných z britské biobanky od více než půl milionu účastníků, kteří v dotazníku zodpověděli otázky, týkající se pravidelnosti, četnosti a intenzity dosolování. Ke zjištění, jak nadbytek sodíku působí na tělo, posloužily odebrané vzorky moči. Data ukázala souvislost mezi dosolováním a vyšším rizikem předčasného úmrtí. Nejde tedy o detailní gurmánský zvyk, ale o návyk s reálnými důsledky.
Nejde přitom o ojedinělé zjištění. Třeba toho zveřejněného v Mayo Clinic Proceedings, který zjistil, že časté přidávání soli do jídla je spojeno s až o 39 % vyšším rizikem vzniku cukrovky druhého typu. Nebo dalšího ze Scientific Reports, který ukazuje, že strava s nízkým obsahem soli (nepřesahujícím doporučenou denní dávku) může u starších žen vést ke snížení krevního tlaku a ke zlepšení dlouhodobé paměti.
Dosolování je možná poslední zbytečný luxus moderní stravy – přidáváme něco, čeho máme už tak nadbytek.
Čtěte složení a místo soli používejte bylinky
Zatímco sodík tlak zvyšuje, draslík ho pomáhá snižovat. Moderní jídelníček je však v tomto ohledu vychýlený – sodíku máme nadbytek, draslíku nedostatek. Pomoci může vyšší příjem potravin bohatých na draslík – banánů, brambor, cuket, dýně, listové zeleniny, brokolice, luštěnin nebo ryb.
Reklama
Přidaná sůl se totiž často skrývá tam, kde bychom ji nečekali (nebo čekali, ale zapomínáme na to): v pečivu, uzeninách, zálivkách na saláty, v jídlech konzervovaných i mražených. Často jde o pokrmy, které se tváří zdravě, ale co do množství soli rozhodně zdravé nejsou.
Chuť na sůl není neměnná. Když ji postupně omezíme, během několika týdnů se citlivost chuťových receptorů zvýší. Jídlo, které se dnes zdá nevýrazné, může být za měsíc naprosto dostačující. Slánka tak zůstane na stole – ale přestane být první reakcí.
