Sůl zlepšuje chuť téměř všeho – ve slaných pokrmech zvýrazňuje chuť ostatních ingrediencí, vyvažuje cukr ve sladkých jídlech a přiznaná slanost dokonce dokáže některé sladké chutě povýšit na božskou úroveň – přiznejte se, kdo se může po slaném karamelu utlouct jako já?
Zatímco lidem s kardiovaskulárními problémy je již dlouho doporučováno konzumaci soli omezit, finský Institut zdraví nedávno provedl výzkum, jehož výsledky by měly zajímat široké spektrum lidí – včetně těch, kteří žádnými konkrétními zdravotními obtížemi netrpí. Prokazují totiž přímou souvislost mezi nadměrnou konzumací soli a obezitou. Zveřejněny budou na Evropském obezitologickém kongresu ve španělské Malaze v květnu 2025.
Nepleťme si dojmy s pojmy
Bez soli se naše těla neobejdou – je nezbytná pro správné fungování základních tělesných funkcí. Proto když hladina sodíku klesne, mozek automaticky zareaguje a vyvolá chuť na další sůl.
Ale! Sůl, jak jsme obecně zvyklí říkat, je ve skutečnosti chemickou sloučeninou sodíku a chloru. Když říkáme, že konzumujeme „příliš mnoho soli“, ve skutečnosti jde o přebytek sodíku, který je v těle zodpovědný za regulaci tlaku, zadržování vody, nervové funkce atd.
Proč je to důležité? Z jednoho prostého důvodu, který si mnoho lidí nemusí uvědomovat: Světovou zdravotnickou organizací (WHO) doporučovaná denní dávka soli 5 g totiž odpovídá pouhým cca 2 g sodíku. I pokud tedy budete ke svému zdraví přistupovat s respektem, který si zaslouží, a budete pečlivě zkoumat obsah „soli“ na etiketách výrobků, které si kupujete, nenechte se ukolébat – ačkoliv složení většiny českých (evropských) produktů, pokud už je uváděno, obsahuje dle Nařízení EU č. 1169/2011 položku „sůl“ (s výjimkou např. minerálních vod), například v USA platí značení, které reguluje Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), a ten výrobcům ukládá povinnost uvádět na produktech obsah SODÍKU, nikoliv soli.
No a vzhledem k tomu, že obsah sodíku v soli je cca 40 %, u výrobků, jejichž složení obsahuje položku „sodík (angl. sodium)“ namísto „sůl (salt)“, je nutno jeho hodnotu vynásobit dvaapůlkrát, abyste získali reálnou hodnotu příjmu soli, kterou můžete s doporučeným množstvím porovnat.
Nevidím zlo, neslyším zlo
Potíž je v tom, že ke slaným jídlům máme příliš snadný přístup, a sodík dokonce často konzumujeme, aniž bychom si toho byli vědomi. Největší podíl na tom mají průmyslově zpracované a balené potraviny, které jsou skrytým obsahem sodíku notoricky známé. Češi tak solí nad evropský průměr – a to až trojnásobně.
Jak pro Flowee uvedl lékař a pediatr František Kovařík: „Mezi nadměrnou konzumací soli a hypertenzí, kterou v Česku trpí téměř polovina mužů a více než třetina žen ve věku od 24 do 55 let, existuje úzká spojitost. Hypertenze je klíčovým rizikovým faktorem pro kardiovaskulární choroby, infarkt a mrtvici. Už děti přijímají příliš mnoho soli, což může vést ke špatným stravovacím návykům a vzniku hypertenze v dospělosti.“
Zkoumat se bude dál, základní fakta jsou ale jasná
Finská studie zahrnovala 2 222 mužů a 2 792 žen. Údaje o příjmu sodíku byly získány prostřednictvím dotazníku o stravování účastníků, části z nich byly také odebrány vzorky moči. Celková obezita byla hodnocena pomocí indexu BMI, zatímco měření obvodu pasu bylo použito k určení tzv. abdominální obezity.
Příjem sodíku a koncentrace sodíku v moči byly rozděleny do čtyř stejně velkých skupin podle úrovně příjmu (což souvisí mimo jiné také s životním stylem, a tím pádem dalším zvýšením rizika rozvoje civilizačních nemocí, včetně obezity). Příjem sodíku překračoval doporučení Světové zdravotnické organizace u všech účastníků mimo nejvyšší příjmovou skupinu. V nejnižší příjmové skupině pak doporučenou dávku překračoval více než dvojnásobně. Účastníci s vyšším příjmem sodíku ve stravě nebo s vyšší koncentrací sodíku v moči častěji trpěli celkovou i abdominální obezitou, a to až šestkrát, přičemž výraznější souvislost byla pozorována u mužů.
Mezi možná vysvětlení patří změny ve vylučování hormonů sytosti v důsledku dlouhodobého vystavení vysokému příjmu soli.
„Muži obecně konzumují více potravin a také více potravin, které jsou hlavními zdroji sodíku ve stravě, jako jsou masné výrobky, chléb a pečivo a sýry. Naše analýzy byly upraveny na celkový příjem energie, a proto silnější asociace u mužů mohou být způsobeny vyšším příjmem soli v poměru k celkovému příjmu energie. Nicméně bez ohledu na velikost vztahu měly asociace u mužů i žen podobný směr,“ komentovali výzkumníci.
Sami autoři studie připouští, že studie nebyla na úplné objasnění vztahu mezi příjmem soli a obezitou dostatečně rozsáhlá, naznačují ale možné biologické mechanismy této souvislosti: „Mezi možná vysvětlení patří změny ve vylučování hormonů sytosti v důsledku dlouhodobého vystavení vysokému příjmu soli. Vysoký příjem soli může také být ukazatelem kvality výživy jako celku – může odrážet nadměrnou konzumaci ultrazpracovaných potravin s vysokým obsahem sodíku.“
Pár tipů, jak se solí zatočit
V odpovědích, jak snížit celkový příjem sodíku, panuje mezi českými i zahraničními odborníky shoda. Většinu jejich doporučení by sice vyprodukoval i zdravý selský rozum, nicméně některá stojí za zvláštní zmínku. Nabízíme vám jejich přehled:
- Pečlivě zkoumejte výživové údaje na výrobcích – viz výše o obsahu soli a sodíku na etiketách.
- Pozor na názvosloví – například: věděli jste, jaký je rozdíl mezi mletým a mělněným masem? Takzvané „mělněné maso“ totiž na rozdíl od „mletého masa“ obsahuje více než 1 % přidané soli.
- Pokud to jde, vařte si doma, kde objem použité soli můžete regulovat.
- Například American Heart Association doporučuje vynechat solení příloh k jídlům během jejich přípravy. „Jídlo, které připravujete, obsahuje dostatek chutí, chybějící soli v příloze si tedy pravděpodobně ani nevšimnete,“ uvádí.
- Zvyšte příjem draslíku – zmírňuje negativní účinky nadbytečného sodíku.
- Nebojte se v restauraci požádat o méně slané jídlo.
Zkrátka a dobře, se solí je to jako se vším – všeho moc škodí...
