Roztroušená skleróza (RS) přichází nenápadně. Zpočátku to může být jen únava, brnění v prstech nebo rozostřené vidění. Něco, co si člověk snadno vysvětlí stresem nebo vyčerpáním. A pak se během měsíců nebo let ukáže, že se v těle odehrává něco mnohem závažnějšího. Jen v Česku žije s touto nemocí 20 000 lidí, z nichž jsou dvě třetiny ženy. A odborníci, pacienti i veřejnost se ptají: co spouští nemoc, která dokáže otočit život vzhůru nohama?
Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá vlastní nervová vlákna. Konkrétně jejich ochranný obal – myelin. Tím se narušuje přenos nervových signálů a postupně dochází k poruchám pohybu, citlivosti, zraku i paměti. „U pacienta se tak objevují obtíže, které mohou po letech nemoci vést k omezení mobility, ztrátě soběstačnosti,“ uvedl v rozhovoru pro Flowee neurolog Michal Dufek, podle kterého může být jedním z projevů nemoci i únavový syndrom. Aktuálně jsou léky, které umí roztroušenou sklerózu stabilizovat. Vědecké týmy sice pracují na vývoji léku, který by nemoc dokázal vyléčit, takový však zatím k dispozici není.
Mononukleóza jako hlavní spouštěč?
Dlouho se mluvilo o genetice, stresu, kouření nebo nedostatku vitaminu D jako o faktorech, které riziko rozvoje roztroušené sklerózy zvyšují a které by se rozhodně neměly podceňovat. Dufek v rámci prevence zdůrazňuje dostatečný příjem vitamínu D. Proč ale někdo, kdo kouří krabičku denně a pracuje dvanáct hodin v korporátu, neonemocní – a jiný, zdravě žijící sportovec, si vytáhne pomyslného Černého Petra?
Pokud jste Epstein-Barr virus prodělali v raném dětství, riziko rozvoje roztroušené sklerózy v dospělosti je výrazně nižší. Naopak pozdní infekce, typicky v období puberty nebo mladé dospělosti, toto riziko zvyšuje.
Stále více studií ukazuje na jeden konkrétní faktor, a to EB virus. „Zdá se totiž, že hlavním spouštěčem onemocnění je virus Epstein–Barrové (EBV). Právě tímto směrem se bude výzkum i léčba pravděpodobně ubírat,“ říká neuroložka Eva Kubala Havrdová z 1. lékařské fakulty UK a dodává: „Největší roli v riziku rozvoje roztroušené sklerózy hraje prodělání EBV infekce v dospívání.“ To by znamenalo, že nemoc nezačíná v momentě prvních neurologických příznaků. Ale mnohem dřív.
Zásadní zlom přišel v roce 2022. Vědci z Harvardu analyzovali zdravotní data více než 10 milionů amerických vojáků. Výsledek byl mimořádně přesvědčivý: po infekci EB virem vzrostlo riziko rozvoje RS přibližně 32krát.
Ve studii se roztroušená skleróza téměř neobjevila u lidí, kteří EBV infekci neprodělali. Nemusí to znamenat, že EB je jedinou příčinou propuknutí nemoci, ale může být jeho nutnou podmínkou.
Jak EBV může spustit nemoc
Virus Epstein–Barrové patří mezi herpes viry. Jakmile se jednou dostane do těla, zůstává v něm doživotně. Ukryje se v B-lymfocytech, buňkách imunitního systému a způsobuje infekční mononukleózu, kterou většina lidí prodělá, aniž by o tom věděla.
Jedna z teorií říká, že EBV „naprogramuje“ imunitní buňky tak, že se později začnou chovat agresivně a napadají vlastní tkáně. Další hovoří o tzv. molekulárním mimikry, virus má podobné struktury jako myelin a tělo pak začne bojovat proti oběma. Protilátky proti viru EBV, které značí prodělanou infekci v minulosti, má více než 90 % až 95 % dospělé populace na celém světě. Nabízí se ale zásadní otázka: pokud EBV nosí téměř každý, proč roztroušenou sklerózou onemocní jen malá část lidí?
Pokud jste Epstein-Barr virus prodělali v raném dětství, často zcela bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, riziko rozvoje roztroušené sklerózy v dospělosti je výrazně nižší. Naopak pozdní infekce, typicky v období puberty nebo mladé dospělosti, kdy se nemoc projevuje jako klasická infekční mononukleóza (horečka, únava, bolest v krku, zvětšené uzliny), toto riziko výrazně zvyšuje. Právě těžší průběh v pozdějším věku dává imunitnímu systému příležitost „zbloudit“, ať už přes molekulární mimikry, nebo chronickou aktivaci B-lymfocytů. Čím později člověk EBV potká, tím větší šanci má virus „nastartovat“ autoimunitní proces.
Reklama
Pokud se hypotéza o EBV potvrdí, otevře to novou kapitolu medicíny. Možná nebude hlavním cílem léčit roztroušenou sklerózu. Ale zabránit jí. Profesorka Havrdová to shrnuje jasně: „Naším cílem je dostat se v poznání úplně na začátek nemoci – ideálně už do bodu, než se vůbec rozvine.“
Co může přijít dál
Pokud se role viru Epstein–Barrové potvrdí jako klíčová, může to změnit samotnou logiku prevence roztroušené sklerózy. Pozornost se už dnes obrací k vývoji vakcíny proti EBV, která je v prvních fázích klinického testování. Cílem není jen zabránit infekční mononukleóze, ale potenciálně i snížit riziko pozdějších autoimunitních komplikací. Paralelně se zkoumají cílené terapie zaměřené na B-lymfocyty infikované EBV, protože právě ty mohou hrát roli v „rozjezdu“ autoimunitního procesu.
Výzkum tak směřuje k myšlence, že by bylo možné zasáhnout ještě před tím, než se nemoc klinicky projeví – v době, kdy se imunitní systém teprve začíná vychylovat. Pokud by se podařilo identifikovat rizikové jedince a včas upravit imunitní odpověď, mohla by se roztroušená skleróza stát onemocněním, kterému dokážeme předcházet, nikoli jen zpomalovat jeho průběh.
