Impedanční terapie se opírá o terapii suchou jehlou, v kombinaci se svalovou stimulací. Je určena především lidem s bolestmi zad a pacientům trpícím vyhřezlými ploténkami. Jediná medicínská metoda, která umožňuje dorůstání meziobratlových plotének, je postavena na kombinaci terapie suchou jehlou a svalové stimulace. Tím pozitivně působí na nervová vlákna a pojivové buňky, což hraje významnou roli při léčbě degenerativních změn páteře.
„Aplikací terapie suchou jehlou se mění odpor kůže, čímž jsou ovlivněny procesy v analytických částech mozku a následně podpořeny regenerační mechanismy v těle. Kombinací této metody se svalovou stimulací aktivujeme přirozenou schopnost těla regenerovat,“ vysvětluje Pavol Kostka, vedoucí lékař Kliniky impedanční terapie.
Růst a regenerace plotének jako měřitelný fenomén
U 76 % pacientů se daří dosáhnout nárůstu objemu meziobratlových plotének o více než 10 %, u zbývajících 24 % se degenerace zastaví. Většinou záleží na tom, s jak pokročilým stavem poškození pacient na kliniku přichází. Existují totiž tři fáze poškození meziobratlových plotének.
První je metabolická, kdy v těle dochází k biochemickým reakcím, aniž by však zatím docházelo ke změně ve struktuře a uspořádání tkání. Druhá fáze se nazývá nestabilní a právě během ní je viditelná největší a nejrychlejší degenerace páteře. Třetí a poslední je fáze stabilizační, při níž probíhá proces sklerotizace a dochází k celkové přestavbě tkáně.
„V první fázi vykazujeme vysoké procento uzdravení, které se blíží 100 procentům v závislosti na dalších onemocněních pacienta. Pokud degeneraci zastavíme ve druhé fázi, šance na vyléčení je 76 procent. Je-li tempo dosavadní degenerace příliš rychlé, podaří se nám ji pouze zastavit, i to je ale velký úspěch. V poslední fázi je šance na vyléčení zhruba poloviční,“ vysvětluje Kostka.
Pavol Kostka. (foto: se svolením)
Metoda impedanční terapie je výsledkem více než desetiletého výzkumu, na nějž Pavol Kostka navázal klinickou praxí. Základem impedanční terapie je důkladná diagnostika, která zahrnuje magnetickou rezonanci, EMG vyšetření, měření vodivosti nervových vláken i sledování hladiny krevního laktátu. „Samotná regenerace plotének probíhá na principu harmonizace transepiteliálního potenciálu, zlepšení metabolismu tkání a odplavení krevního laktátu. Ten se při degenerativních onemocněních hromadí ve vazivové tkáni a brání přirozené obnově,“ vysvětluje Kostka.
Součástí léčby je i fyzická aktivita
Terapie probíhá ve dvou blocích. Jejím základem v prvním bloku je kombinace terapie suchou jehlou, světloterapie, aplikace svalové stimulace a termoterapie, přičemž je pacientovi doporučeno snížit své vlastní sportovní aktivity na minimum. Na základě dalších vyšetření a testování poté ve druhém bloku následuje impedanční terapie doplněná o intenzivní fyzickou aktivitu, která pomáhá regulovat metabolismus krevního laktátu. „Změna jeho hladiny je pro pacienta pocitově podobná únavě po náročném tréninku. Cílem je vyplavení přebytečného laktátu z vaziv a zlepšení výživy plotének,“ popisuje Kostka. Fyzický program kombinuje vytrvalostní, intervalový a anaerobní trénink, který je nastaven individuálně podle věku a potřeb pacienta.
Nejčastější věkovou skupinu pacientů kliniky tvoří lidé mezi 45 a 54 lety, poměr mužů a žen je 59 ku 41 procentům. Po ukončení diagnostiky pacienti obdrží medicínskou zprávu s detailním rehabilitačním plánem, obsahujícím nejen doporučené terapeutické dávky, ale i doporučené cviky, jídelníček a režimová opatření. „Do terapie nepatří jen to, co uděláme my na klinice. Pacient musí být aktivním partnerem a pokračovat v doporučených návycích. Jen tak lze výsledky udržet a podpořit další regeneraci,“ uzavírá lékař.
