„Budíš se uprostřed noci s bušením srdce nebo leknutím? Vyvoláváš bezdůvodné hádky, nebo se chytáš cizích dramat, která se tě ani netýkají? Nemůžeš si pomoct a stejně se podíváš na zprávy, i když víš, že tě jen vystresují? Pak jsi pravděpodobně i ty závislý na kortizolu…“
Když na mě na Instagramu vyskočil příspěvek koučky Venduly Kociánové, došlo mi, že na stresu je závislá spousta lidí kolem mě, a ani já sama nejsem výjimkou… Co ta moje supervýkonnost, kdy se často zaberu do činnosti tak, že nevnímám okolní svět, neschopnost jen tak sedět a nic nedělat a tendence neustále se zahlcovat informacemi? Není právě to příznakem stresového závisláka?
Jdeme stresu naproti
Autorka a odbornice na zvládání stresu Debbie Mandelová ve své knize Addicted to Stress: A Woman's 7-Step Program to Reclaim Joy and Spontaneity in Life popisuje, že problémem současnosti není ani tak stresové prostředí jako takové, ale to, že si stres vlastně sami vytváříme.
„Když se přistihnete, že přebíháte z jedné aktivity do druhé a nemáte čas sami na sebe, nejde o to, že by vás okolní svět zahlcoval,“ vysvětluje Mandelová. „Ve skutečnosti vy sami pořád znovu otevíráte stresu dveře. S největší pravděpodobností jste totiž na stresu závislí... A kdyby byl váš život klidnější, se spoustou volného času, dost možná byste nevěděli, co si počít.“
Závislost na kortizolu není oficiální lékařskou diagnózou, ale jedná se o klinicky pozorovaný vzorec, kdy je jedinec psychicky i fyzicky závislý na vnitřní stimulaci vyvolané kortizolem – hlavním stresovým hormonem těla.
„Když je váš stres v chronickém stádiu, klid začne působit zvláštně. Vysoká hladina kortizolu vám dává pocit bezpečí, protože na ni jste zvyklí,“ píše na svém blogu koučka a odbornice na syndrom vyhoření Jennifer Costanza. Co se děje v těle?
Když jsme vystaveni stresu, mozek spustí poplach. Aktivuje se sympatický nervový systém a nadledviny vyplaví kortizol. Krátkodobě to tělu pomáhá – zvýší se nám energie a soustředění. Dlouhodobě je to ale cesta do pekel.
- Hladina kortizolu je vysoká během dne i noci.
- Ztrácíme přirozený rytmus a nakonec kortizol začne fungovat přesně opačně, než by měl – ráno jsme vyčerpaní a večer nervózní. Tomuto stavu se někdy také říká „tired, but wired“, tedy unavený a zároveň napjatý.
- Posledním stádiem je pak vyčerpání nadledvin, kdy je kortizol trvale nízký. To může vést k syndromu vyhoření, hormonální nerovnováze a případně i zdravotním problémům, jako je únava a nespavost, nárůst hmotnosti, špatné trávení, nízké libido, úzkost a podrážděnost. V dlouhodobém horizontu se pak může přidat i inzulinová rezistence nebo cukrovka 2. typu, autoimunitní onemocnění a vysoký tlak a cholesterol.
- Chronický stres je z dlouhodobého hlediska extrémně škodlivý.
Tělo nedokáže dlouhodobě fungovat v režimu nouze. Kortizol časem klesne, energie se vyčerpá – a vy budete muset chtě nechtě zpomalit.
Náročné období, nebo závislost?
U závislosti na stresu je problém, že se často vytváří dlouhé roky – velmi pomalu a nenápadně. Vím to ostatně z vlastní zkušenosti. Proto je o to náročnější ji rozpoznat.
Stresový závislák se snaží otupit své emoce skrze neustálé rozptýlení – aby nemusel čelit zdrojům své bolesti, smutku nebo ztrátě kontroly. Je jednodušší být přetížený, než se postavit nahromaděnému zármutku, který se sbírá během života.
Zde jsou příznaky, na které byste si měli dát pozor:
- Potřeba být zaneprázdněný – Máte potřebu neustále něco dělat, každý volný okamžik vyplňujete činností. Klid nebo ticho na vás působí nepříjemně – vyvolává ve vás pocit prázdnoty, viny nebo nudy a mozek vás podvědomě žene zpátky do situací, které vám hladinku kortizolu doplní.
- Problémy se spánkem, podrážděnost, únava – Dlouhodobě zvýšený kortizol narušuje spánkový cyklus i emoční stabilitu. Pokud jste tedy vyčerpaní, ale zároveň napnutí jako špagát, snadno vás něco vytočí a v noci špatně spíte, pak máte pravděpodobně problém.
- Bez tlaku to nejde – Neustále jste v pracovním nasazení, milujete rychlé tempo a rychlé výsledky. Přestože si stěžujete na zahlcení, vlastně vám vyhovuje. Dovolenou bez laptopu, nedej bože i bez mobilu, si nedokážete představit.
- Říkáte „ano“, i když jste přetížení – Váš kalendář praská ve švech. Pracujete, organizujete, pomáháte. Stále někde chodíte pozdě. Pokud vás ale někdo o něco požádá, nedokážete odmítnout.
- Cvičení? Čím náročnější, tím lepší – HIIT, CrossFit, silové tréninky. Pokud se nezapotíte a nebolí to, nemá to pro vás smysl. Mě samotnou pomalé cvičení, jako například jóga či pilates, vždycky frustrovalo. Neuvěřitelně jsem se během něj nudila a měla jsem pocit, že je to ztráta času.
- Extrémismus – Při změně jídelníčku nejdete postupně, ale na 100 %. Detoxy, šťávy, hladovky. A když se vám nedaří, začnete se obviňovat. Podobný přístup pak máte i ke všemu ostatnímu.
- Dramatické vztahy – Toxický partner, pomlouvačné kamarádky, konfliktní rodinné vazby. Vaše vztahy jsou plné větších či menších dramat a chaos je váš dobrý známý.
- Nedokážete být offline – V posteli sjíždíte Instagram, při čekání na semaforech kontrolujete e-mail. Potřeba být stále online a k dispozici je až úzkostná. A když jste sami se svými myšlenkami, cítíte se nepříjemně.
Proč si to děláme?
Pokud se v některých z výše uvedených bodů poznáváte, možná si kladete otázku: Jak jsem se sem dostal/a? Nebo: Proč jsem takový/á? Podle expertů jde často o útěk sama před sebou.
Podle Mandelové funguje stresová závislost stejně jako každá jiná: „Závislost dává člověku falešný pocit kontroly. Ve skutečnosti ale ztrácí vnitřní rovnováhu i sílu,“ vysvětluje. „Stresový závislák se snaží otupit své emoce skrze neustálé rozptýlení – aby nemusel čelit zdrojům své bolesti, smutku nebo ztráty kontroly. Je jednodušší být přetížený, než se postavit nahromaděnému zármutku, který se sbírá během života.“
Reklama
„To, co nás trápí, se NEvyplavuje ve chvílích, kdy ,valíme jako turbomyš‘ úkol za úkolem. Ale to, co máme uložené v těle a nezpracované emocionálně, se začne vyplavovat ve chvílích, kdy se zastavíme a uvolníme,“ navazuje terapeutka Silvie Šabacká, terapeutka a praktikantka přístupu Somatic Experiencing®. „Proto máme celospolečenský problém vypnout výkon a jenom být.“
„Hluboká a smutná pravda je, že jsme neustále na útěku. Sami před sebou a před tím, co se všechno vynoří, když bychom se opravdu zastavili. Vydržet tu chvilku uvolnění a s ním spojeného nekomfortu, abychom tím svému nervovému systému dali aspoň trošku příležitost použít své mocné seberegulační mechanismy, to chce velkou odvahu,“ doplňuje Šabacká. „Proto někdy používám slovo závislost, aby si moji klienti uvědomili, jak silný naučený výkonnostní vzorec mají.“
Kroky k uzdravení
Klub anonymních stresařů zatím ještě neexistuje, stejně tak ani žádná zázračná pilulka. Jedinou cestou, jak se z tohoto krysího závodu vymanit, je změna životního stylu. A i když to zní jednoduše, pro chronické závisláky to může být velká výzva.
První kroky k uzdravení, které pomohly i mně
- Zpomaluj. Doslova. Udělej si z pomalosti novou výzvu.
- Cvič jemně. Vyzkoušej chůzi, tai-chi, jemnou jógu.
- Během dne dělej vědomé přestávky. Třeba chvíli jen pozoruj své okolí, nebo koukej do zdi.
- Stanov hranice. Uč se říkat „ne“.
- Dbej na spánek.
- Když máš tendenci sahat po telefonu, jdi se raději projít, nebo manuálně pracuj.
- Choď na slunce. Přirozené světlo pomáhá regulovat hormonální rovnováhu.
Závislost na stresu není slabost. Je to naučený vzorec, který se ale dá přepsat. Váš nervový systém si může zvyknout i na klid, pomalost a regeneraci. Potřebujete se naučit být v pohodě s tím, že děláte méně. A to bude vyžadovat čas a trpělivost. „Tohle vybalancovat a převést zpět do zdravého zacházení se sebou je opravdu proces a člověk k sobě potřebuje být laskavý, když to hned všechno nebude zvládat tak, jak by si přál,“ uzavírá Šabacká.
