fbpx

Problémy s nadváhou: Pozor na psychiku, varuje lékařka 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Hany Deákové

Pokud máte nadváhu, o pomoc volá nejen vaše tělo, ale hlavně duše. Co se vám snaží sdělit? A jak můžeme zhubnout pomocí psychiky? O tom jsme si povídali s lékařkou Hanou Deákovou.

Zveřejněno: 15. 11. 2024

Podle březnové zprávy Státního zdravotního ústavu postihuje nadváha a obezita 60 % dospělých a téměř jedno ze tří dětí v Evropě. V Česku pak má více než 60 % lidí nadváhu. Roste také počet obézních dětí. Ve věkovém rozmezí 13 až 17 let nadváhou trpí 25 % z nich. Stojí za tím nezdravý životní styl, ale ve velké míře také psychika. Co nám hlásí naše bolavá duše?

MUDr. Hana Deáková (z portálu Terapie.cz) je lékařka s celostním přístupem a psychoterapeutka s mnoha výcviky. Specializuje se na práci s traumatem pomocí metod Somatic Experiencing (SE) a EMDR, uznávaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Ve své práci propojuje hluboké znalosti medicíny a psychoterapie s těmito metodami, což klientům pomáhá nacházet souvislosti mezi psychickými problémy a fyzickými příznaky, které často nelze běžnými vyšetřeními objasnit. Tuto formu terapie aplikuje i na léčbu pacientů s nadváhou a obezitou.

Co nám říká naše nadváha?

Příčin muže být mnoho a nadváha nás může upozornit na spoustu věcí. Ačkoli si povídáme o nadváze a duši, jako lékařka čtenáře prosím, nikdy nepřehlédněme případná možná, i když vzácná, onemocnění. Je dobré poradit se s lékařem, věnovat pozornost naší štítné žláze, hormonům, lékům apod. I když tato příčina je důvodem jen v malém procentu, přesto je vhodné na počátku lékaře oslovit. Je třeba myslet na nevhodné stravovací návyky nebo na to, zda se dostatečně hýbeme nebo zda dostatečně spíme. Nejčastější příčinou nadváhy jsou ale příčiny psychologické.

Dítě s nadváhou velmi pravděpodobně volá o pozornost, porozumění, podporu. Může také potřebovat více klidu, protože hlásí přetížení. 

Co tedy prozrazuje o naší duši?

Nadváha, tedy obalení se tukem, bývá v psychosomatice chápána jako potřeba obrany, ochrany. Také jako pocity nenaplnění. Lidé si chybějící pocity lásky, bezpečí, radosti ze života nahrazují jídlem. Tukem se také "zaštiťují" v situacích nejistoty. V praxi jsem se setkala i s příběhem o nenaplnění v partnerské intimitě.

Mohla byste nám ho přiblížit?

Klientka si celý život udržovala štíhlou postavu. Ano, potřebovala pohyb i rozumné stravování, ale byla štíhlá a atraktivní. Za posledních několik let ale přibrala téměř třicet kilo. Věděla, že to souvisí s jejím aktuálním partnerstvím. Sjednala si termín s nutriční terapeutkou a byla rozhodnutá tuk začít shazovat, ale objevil se strach, co se bude dít, až zase bude atraktivní.

Proč? Co se v tom vztahu dělo?

Klientka byla zdravá žena se zdravou potřebou sexuality v partnerství. Partner ale měl z důvodů svých dřívějších traumat ze sexuality velký strach a k sexu mezi nimi nedocházelo. Manžel si své fyzické potřeby řešil autoerotikou stranou, bylo to pro něj bezpečnější. Na partnerku v tomto směru nereagoval. Ačkoliv z toho byl sám nešťastný a říkal, že se mu žena líbí, fyzicky to nemělo odezvu v sexu.

Partnerku to velmi trápilo, po sexu toužila, ale dlouhodobě nebyl možný. Proto podvědomě sama sebe zalila do tuku. Tím ztlumila svou potřebu sexuality. Chyběla jí i taková ta zpětná vazba, kterou by žena měla od muže cítit. Je krásně nastrojená, třeba i ve svůdném oblečení, ale muž na to nijak nereaguje – pohledem, erekcí, nijak. Začne se po čase cítit nepřitažlivá, pro muže nezajímavá a to vede k zajídání smutku. Vzdá to a už není motivovaná k tomu vypadat hezky. A celá situace se stále zhoršuje – jídlo, nadváha, pocit, že je to stejně jedno.

Má klientka po sexu toužila, ale dlouhodobě nebyl možný. Proto podvědomě sama sebe zalila do tuku. Tím svou potřebu sexuality ztlumila. 

 

Hlavou, svou myslí věděla, že jde o jeho vážný problém, tělo ale prožívalo nezájem. Přibývala kila, a aniž by si to uvědomila, neměla motivaci se líbit. Vědomě se snažila vypadat pěkně, ale tělo chtělo raději jíst... Tento příběh ještě nemá konec. Věřím ale, že pokud těmto pocitům porozuměla a začaly jsme je zpracovávat, spolupráce s nutriční terapeutkou bude úspěšná.

To mi připomíná, že žena třeba začne přibírat poté, co byla zneužita. Aby nebyla atraktivní...

Ano, samozřejmě taková extrémní situace, jako je zneužívání, zvlášť v případě dítěte, zákonitě vyvolá různé obranné mechanismy. Nadváha jako způsob ochrany je logická. V příběhu mojí klientky ale šlo o situaci opačnou. Nadváhou se podvědomě bránila svým vlastním přirozeným pocitům.

Když jste zmínila dětství. Může právě trauma z dětství, které člověk třeba i úplně vytěsní z mysli, pak být důvodem naší nadváhy v dospělosti?

Ano. Nervová soustava je právě v dětství nejvíce zranitelná, u dítěte není schopna se sama regulovat. Ve stresu a emocích totiž potřebuje podporu rodiče, který pomáhá nervový systém dítěte zklidnit, a zároveň ho tím učí, jak s emocemi vhodně nakládat. Součástí nervové soustavy je sympatikus, který způsobuje aktivaci, a parasympatikus, který zajišťuje relaxaci.

Pokud se dítě (ale i dospělý člověk) cítí v bezpečí, je aktivní parasympatikus, při kterém je zajištěno správné trávení. Jestliže se dítě ocitá ve stresu, může být pod tlakem, ale stejně tak pokud zažívá nevšímavost rodičů, aktivuje se sympatikus. Obrovskými spouštěči stresové reakce jsou především nedostatek porozumění, kritika a tlak. Dítě s nadváhou velmi pravděpodobně volá o pozornost, porozumění, podporu. Může také potřebovat více klidu, protože hlásí přetížení. 

Jak tedy můžeme naší duši pomoci? V první řadě asi odhalit a vyřešit zdroj problému…

Přesně tak. Nejčastěji bychom se měli zamyslet nad tím, kde mi v případě obezity chybí zdroje. Tedy zda mám naplňující vztahy, ve kterých cítím porozumění a podporu. Zda mám ve svém životě uspokojující naplnění ve svých koníčcích a práci. Uvolnění aktivuje kontakt s blízkými lidmi, doteky, masáže, kontakt s milým zvířetem.

Pokud máte nadváhu, nekritizujte se. Mějte pro sebe porozumění, že jde o strategii vaší duše, jak se vyrovnat s nějakou nepříznivou situací.

 

Je také vhodné učit se vhodnějším způsobům, jak řešit napětí a stres, než nadbytečným jídlem. Využít lze dech, zpívání, pobyt v přírodě, meditace a mindfulness, relaxační techniky, práci na zahradě nebo tvořivou činnost, která nám přináší radost. Je vhodné prozkoumat, jaký mám vztah ke svému tělu a zda umím své tělo přijmout takové, jaké je. Často je potřeba podpory odborníka, který pomůže uvědomit si některé zatěžující vzorce. Mnohdy si jich člověk není ani vědom.

Jak tedy potom vypadá taková terapie?

Pro léčbu nadváhy je často používán kognitivně behaviorální přístup. V případě traumatu ale přístup "Mysli a podle toho se chovej" nemívá dlouhodobý efekt. Tento přístup oslovuje naši mysl. Pokud je příčinou trauma, je vhodnější práce s traumatem (EMDR, Somatic Experiencing). Zde se totiž příčina řeší na podvědomé úrovni.

7 tipů MUDr. Deákové:

1. Budujte vztahy, které jsou opravdové a podporující.

2. Hledejte naplnění. Skvělá je tvořivá činnost, vše, co mi přináší radost. Pohled na květiny či kontakt se zvířaty.

3. Pokuste se najít rovnováhu mezi aktivitou a relaxací. Pokud jste dlouhodobě přetížení a ve stresu, je nezbytné ve svém životě tuto rovnováhu zajistit.

4. Prozkoumejte vztah ke svému tělu.

5. Nebojte se říci si o podporu. Blízkých i odborníka.

6. Dbejte na správný jídelníček a pohyb, který vás baví.

7. Pokud máte nadváhu, nekritizujte se. Mějte pro sebe porozumění, že jde o strategii vaší duše, jak se vyrovnat s nějakou nepříznivou situací. Nikdo není obézní záměrně! Ačkoli jsme často vychováni k tvrdosti na sebe, zkuste to tentokrát opačně. Mějte pro sebe pochopení a buďte k sobě laskaví.

Související…

V osmi letech vážil téměř 80 kilo. Svůj boj s obezitou nevzdal a dnes vypadá skvěle
Aneta Šťastná

foto: Se svolením Hany Deákové, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...