Výsledek vás nepřekvapí. Ne, přírodní pach není afrodisiakum a věda má pro smrduté muže špatnou zprávu.
Rande v mlze, sympatický kluk dorazil s aroma třetího dne
Ondřej vypadal na fotkách skvěle. Štíhlý třicátník, dobře padnoucí košile, úsměv sympatického IT analytika. Když ale otevřel dveře kavárny na pražských Vinohradech a přisedl si ke stolu, veškerá romantická očekávání vyprchala během jediného nadechnutí.
Zásah do čichových buněk byl tak intenzivní, že mi automaticky vyhrkly slzy do očí. Nebyl to běžný odér po hodině ve fitku, ale hutný, zralý a velmi průrazný zápach těla, které se s mýdlem rozešlo už někdy uprostřed týdne. Ostatně, podobný pach si pamatuji ze života v tropech a to jsme se sprchovali i několikrát denně.
Když jsem bezděčně posunula židli o půl metru zpět k otevřenému oknu, Ondřej se nenechal vyvést z míry. Naopak. Spokojeně se usmál a polohlasem mi sdělil své tajemství: „To, co cítíš, je moje přirozená esence. Četl jsem, že když se před schůzkou neosprchuješ, uvolní se feromony. Ženy na to reagují na podvědomé, evoluční úrovni.“ No, pamatujete si tenhle song Sweat, baby, sweat?
Ondřej nebyl blázen ani bezdomovec. Byl obětí nového mýtu zvaného pheromone maxxing. Myšlenka je přímočará: vyhodit antiperspirant, vynechat sprchu a nechat promyšleně rozvinout tělesný pach. Tisíce mladých mužů dnes věří, že právě tento chemický podpis z nich udělá neodolatelné alfa samce.
To, co cítíš, je moje přirozená esence. Četl jsem, že když se před schůzkou neosprchuješ, uvolní se feromony
V té chvíli jsem nevěděla, zda se mám začít smát, nebo rovnou utéct. Místo útěku jsem se ale rozhodla pro třetí možnost – prozkoumat tento podivuhodný fenomén. Jak se totiž ukázalo, můj společník nebyl sám. Na sociálních sítích se zrodila nová sekta mladých mužů, kteří věří, že cesta k srdci a k posteli ženy vede přes vynechání sprchy. Má tenhle smrdutý experiment vůbec nějakou oporu ve vědě?
Příběh bource morušového a nepochopených prasat
Jenže zastánci ignorování hygieny si pletou pojmy. Slovo feromon zní vědecky a mysticky, jenže v biologii označuje velmi konkrétní věc. Je to chemický posel vytvořený v těle jednoho tvora, který po uvolnění do okolí vyvolá u druhého jedince stejného druhu zcela automatickou, předem naprogramovanou reakci.
První takovou látku poprvé izolovali vědci v roce 1959 u bource morušového a nazvali ji bombykol. Když samička můry tuto látku vypustí, sameček nepotřebuje žádnou konverzaci ani šarm. Okamžitě začne zběsile mávat křídly a leze bezohledně za zdrojem signálu. Nemá na výběr, je to čistá biologie.
Podobně fungují chemické signály u koček, myší nebo prasat, kde slouží ke značkování teritoria nebo přípravě k páření. Jenže je tu zásadní detail, který nadšení zastánci přirozeného pachu přehlížejí: feromon vůbec nemusí vonět. Zvířecí feromony často nemají žádnou vůni a mnohé z nich zachytávají orgány, které s běžným čichem nemají nic společného.
Lidský nos nemá na feromony správný hardware
Tady Ondřejova teorie dostává první fatální trhlinu. Abychom mohli na feromony reagovat jako bourec nebo kočka, museli bychom k tomu mít odpovídající biologické vybavení. Zvířata k zachycení těchto signálů používají takzvaný vomeronazální (neboli Jacobsonův) orgán, umístěný v nosní dutině, který posílá zprávy přímo do specializované části mozku.
A jak jsme na tom my lidé? Anatomické výzkumy ukazují neúprosnou realitu. Někteří lidé sice v nose drobounký pozůstatek po tomto orgánu mají, jenže je úplně nefunkční. Od narození v něm chybí nervová spojení do mozku a lidský mozek postrádá i samotný lalok, který by tyto signály dokázal zpracovat.
Představa, že vynecháním hygieny získá superschopnost k ovládnutí ženské mysli, byla až příliš lákavá.
Biologové navíc dodnes nenalezli u člověka ani jedinou chemickou sloučeninu, která by splňovala definici feromonu. Hardware pro příjem zpráv chybí a vysílač jaksi nevysílá.
Bakteriální mejdan v podpaží aneb Čerstvý pot nezapáchá
„A co ten pot? Vždyť v něm přece musí něco být!“ argumentoval Ondřej, když jsem mu u druhé kávy zkusila jemně naznačit, že jeho strategie má trhliny.
Reality check je přitom neúprosný: čerstvý lidský pot je z 99 % jen čistá voda, doplněná o trochu soli, močoviny a amoniaku. Čerstvý pot prakticky vůbec nezapáchá. To, co u Ondřeje po třech dnech bez sprchy vytvářelo nepropustnou aromatickou stěnu, nebyly žádné elixíry lásky, ale odpadní produkty kožních bakterií.
Když necháte pot na kůži zaschnout, vytvoříte ideální vlhké prostředí. Mikrobi na vaší pokožce pořádají velkolepý mejdan, při kterém rozkládají bílkoviny a tuky na mastné kyseliny. Výsledný odér je čistě reakcí na přemnožené bakterie. A jak potvrzují dermatologové, vylučované látky bakterií ještě nikdy nikoho sexuálně nepřitáhly.
Legenda o smradlavých tričkách z roku 1995
Ondřej však vytáhl svůj poslední trumf. Slyšel totiž o slavném experimentu s propocenými tričky. Myslel tím legendární studii s propocenými tričky z roku 1995, kterou vedl švýcarský zoolog Claus Wedekind.
V této studii museli muži nosit dva dny stejné bavlněné tričko bez použití mýdla či deodorantu. Ženy pak k tričkům čichaly a hodnotily jejich přitažlivost. Výzkumníci zjišťovali jejich genetickou výbavu v oblasti imunitního systému (tzv. MHC geny). Výsledek vzbudil senzaci: ženám nejvíce voněli muži s odlišnými MHC geny. Evoluční logika velela: Příroda nás nutí vybírat si partnery s jinou imunitou, aby naše děti byly odolnější vůči nemocem.
Příběh o tom, jak si ženský nos dokáže vyčichat ideálního genetického partnera, zněl fantasticky. Stal se základem pro nespočet populárních mýtů. Má to ale háček, o kterém se v internetových poradnách už nemluví.
Senzační mýtus nestojí za nic
Věda totiž funguje tak, že výzkumy se musí opakovat. A tady narazila kosa na kámen. Jiným vědeckým týmům po celém světě se výsledky slavné studie z roku 1995 nedařilo znovu naměřit.
Reklama
Rozuzlení přinesla až rozsáhlá metaanalýza z roku 2020, která shromáždila data ze všech dostupných studií za více než čtvrt století. Výsledek byl nekompromisní: mezi genetickou výbavou MHC a tím, jak nám někdo páchne či voní, neexistuje v celkovém součtu žádný reálný vztah. Ukázalo se navíc, že původní slavný výzkum trpěl silným publikačním zkreslením – odborné časopisy rády tiskly senzační objevy, zatímco desítky studií, které žádný vliv nenaměřily, skončily v propadlišti dějin.
Mýdlo vyhrává na celé čáře
Když jsme se po hodině loučili, naposledy, Ondřej vypadal trošku zklamaně. Představa, že vynecháním hygieny získá superschopnost k ovládnutí ženské mysli, byla až příliš lákavá.
Když jsem ho viděla odcházet, bylo mi ho vlastně líto. Stal se jen další obětí lákavých zkratek, které slibují zázraky na počkání.
Závěr pro všechny, kteří chtějí zapůsobit na opačné pohlaví, je prostý. Zapomeňte na internetové stinkfluencery. Pravda je prostá a prověřená staletími: žádný tajemný biologický trik pro přitažlivost neexistuje. Pokud chcete na protějšek zapůsobit, tou nejlepší evoluční strategií zůstává teplá voda, čerstvý sprchový gel, antiperspirant a čistá košile. Vaše okolí i vaše rande vám za to vřele poděkují.
