„Na to, že mě podvádí, jsem přišla asi před šesti měsíci. Byl to šok. Myslela jsem si, že mě miluje, protože mi to říká každý den. Máme spolu tři nádherné děti, krásný domov, prázdninový dům. Jsme blízko oběma našim rodinám a všechno je jinak perfektní.
Ona je kolegyně mého manžela, kterou velmi dobře znám. Utěšovala jsem ji, když ji její manžel podvedl a odešel za jinou. Nevím, co na ní můj muž vidí, není vůbec krásná. Ve skutečnosti je odporná a on je ubohý a hloupý. Ztratila jsem k němu veškerý respekt.
Nakonec jsem se ale rozhodla předstírat, že o tom nevím. Miluji svůj život a ani náhodou se nechci dělit o své děti a nemít je každý den u sebe. Ani on, ani ona si nezaslouží, abych se odloučila od svého domova, rodiny, pohodlného života a pocitu bezpečí,“ svěřuje se na Redditu 40letá žena.
Poly vs. toly
Její příběh je typickým příkladem takzvané tolyamorie. O té se mluví jako o trendu poslední doby, ve skutečnosti je ale stará jako lidstvo samo. Spojení slov „tolerovat“ a „polyamorie“ poměrně jasně naznačuje, o co se v praxi jedná: Víš, že ti partner není věrný, ale ty se rozhodneš mlčet a tolerovat to.
Děti budou šťastnější se dvěma oddělenými, spokojenými rodiči než se dvěma nešťastnými rodiči spolu.
A teď pozor. Tohle není otevřený vztah, kde si lidé spolu sednou, nastaví pravidla a souhlasí s tím, že jejich vztah není exkluzivní. Transparentně, férově. U tolyamorie žádná férová dohoda není. Zároveň to ale ani není klasická nevěra „za zády“. Ona či on vědí, co se děje, velmi dobře. Jen se rozhodl/a, že s tím nic neudělá.
Slepá láska i strach
Důvodů, proč člověk v takovém martyriu setrvává, může být víc. Někdy v tom hraje roli obyčejná zamilovanost. Nebo spíš její naivnější, slepější verze. Člověk vidí problém, ale uhýbá před ním. Nebo se snaží celou situaci racionalizovat. „Možná za to můžu já.“ „Možná mu/jí nedávám dost.“ „Možná to vlastně nic neznamená.“ Nebo je partner tak přitažlivý, že mu odpustíme víceméně všechno.
Ne vždy jsou ale důvody tak romantické. Někdy vyhraje čistý pragmatismus, protože co si budeme, vztah často znamená peníze, podporu i materiální jistotu. Výzkumy z Česka ostatně dlouhodobě ukazují, že ekonomická situace patří mezi hlavní důvody, proč ženy zůstávají v nefunkčních nebo násilných vztazích. Nedostatek vlastních příjmů, nejistota bydlení nebo obava, že finančně nezvládnou samostatný život, jim často rozhodnutí odejít výrazně ztěžují.
Když se do toho přidá strach ze samoty, z nejistoty, z reakcí okolí, najednou může člověk získat pocit, že ani nemá na výběr a musí danou situaci zkrátka přijmout. Tak to vidí i zmiňovaná diskutující: „Teď, po šesti měsících, už jsem s tím z většiny smířená. Pořád je tam hodně výkyvů, ale těch horších ubývá a jsou čím dál vzácnější. Ty části svého srdce a myšlenek, které dříve patřily manželovi, dokážu docela dobře zaplnit jinými věcmi, novými koníčky a kvalitním časem s dětmi a blízkými. Všechno je v pořádku,“ ujišťuje ostatní (a hlavně možná sebe).
Trest i pro děti
Stejně jako ona, i ostatní podvádění mohou sklouznout k představám, že zůstat je zkrátka nejlepší možné řešení. „Zůstala jsem ve vztahu mnohem déle, než bylo rozumné, protože jsem si myslela, že svým dětem tím dávám stabilní domov,“ sype si popel na hlavu jedna žena. „Pak si mě jako mladí dospělí posadili a řekli mi, že to bylo všechno, jen ne stabilní, že si napětí a neštěstí uvědomovali dlouhé roky a že už nemůžou snášet, že nejsem šťastná, a že je čas odejít. Je pravda, co se říká: děti budou šťastnější se dvěma oddělenými, spokojenými rodiči než se dvěma nešťastnými rodiči spolu.“
Reklama
A podobně to vidí i samotné děti. „Moje máma tohle udělala před nějakými dvaceti lety. A jako dítě, a teď i jako dospělý, který má tuto zkušenost, říkám, že nejlepší je prostě odejít. Ta zášť, kterou v sobě moje máma doteď nosí, je skoro až odporná a kvůli tomu vůbec nevím, jak mít zdravý vztah,“ píše jiný diskutující.
Časovaná bomba
Trpět navíc nebudou pouze děti, ale i ten, kdo nevěru přehlíží. A je spíš otázkou času, kdy časovaná bomba v podobě potlačované bolesti a frustrace vybuchne a smete všechno kolem. „Bolest z nevěry je velmi reálná a má tendenci se periodicky vracet; zejména když je vše čerstvé, ale vracet se může měsíce a někdy i roky poté. V souvislosti s nevěrou totiž také můžeme mluvit o tzv. posttraumatické poruše, kdy podvedený partner mívá silné emoce, úzkosti a neklid, který se mu nedaří vůlí regulovat,“ potvrzuje i lektorka partnerských vztahů Denisa Říha Palečková.
Podle odborníků nevěra samozřejmě nemusí vždy znamenat okamžitý rozchod. Dokonce existují i vztahy, které posílila. To ale předpokládá ochotu na obou stranách, otevřenost, komunikaci a otevřenost ke změnám. Pokud máte dojem, nebo dokonce jistotu, že taková varianta není ve vašem případě možná, pak dává smysl přestat hrát hru „nic se neděje“. Tolyamorie totiž není dlouhodobé řešení. Ano, možná vám krátkodobě zachová komfort, rodinný obraz i každodenní jistoty, ale často za cenu dlouhodobého vnitřního napětí, ztráty sebeúcty a hlubokého smutku, který se postupně propíše úplně do všeho.
