Česko je konečně svobodné. Ne, nemluvím o roce 1989, ale o 6. říjnu 2025, kdy streamovací platforma Prima+ uvedla mezinárodní formát původně britské seznamovací show Naked Attraction, u nás s dodatkem Česko & Slovensko.
Toho dne jsme jako národ udělali krok kupředu, rovnou z oblečení ven. Britové točili tohle „show“ od roku 2016, my jsme si na to počkali skoro dekádu. Ale dočkali jsme se. A pokud stále netušíte, o co přicházíte, pak vězte, že konečně máme pořad, kde si lidé vybírají partnera podle genitálií, tetování a hustoty ochlupení.
A navíc s pocitem, že jsou součástí „sociálního experimentu o těle a duši“. Zcela upřímně, dala jsem tři díly. Styděla jsem se tak moc, že víc to nešlo. Ale co mě udivilo nejvíc, byli soutěžící samotní.
Model soutěže vám prozrazovat nebudu, dejte si tu přehlídku trapnosti sami, ale radím se k tomu posilnit něčím silnějším (anebo to možná máte radši menší, slabší, holé, drsné?)… Protože tohle jste ještě neviděli. Já si to dala naštěstí přes den, když dítě nebylo doma, protože myslím, že i sedmiletý mozeček by byl v šoku z toho, že partnerka se dá vybírat podle toho, jak nafinguje vzdychání, muž zase podle toho, jestli je ochotný se v posteli převléknout za námořníka, policajta nebo Karla Gotta. Světe, div se!
Když se kabinky zvedají a důstojnost klesá
Každá, pro mě první epizoda (to jsem si ještě myslela, že je dám všechny), začíná skoro poeticky. Neonové světlo, šest barevných kabinek, v každé z nich nahé tělo. Hudba jak z reklamní znělky wellness centra, napětí jak v Prostřeno, když někdo použije vegetu. A pak to přijde: kabinky se pomalu zvedají a divák poprvé uvidí to, co většina lidí vidí až na třetím rande, a to ještě po víně.
My Češi jsme dlouho říkali, že nahota nám nevadí. Jen jsme tím mysleli nahotu zretušovanou, nalíčenou a se správným filtrem z instáče. Teď poprvé vidíme reálné tělo. Bez make-upu, bez filtrů, s jizvami, striemi, piercingy a břichy, která skutečně existují. A místo obdivu přichází kolektivní šok.
Moderátorka Monika Timková, která vypadá, že by dokázala moderovat i evakuaci letadla s klidem a úsměvem, říká: „A teď se podíváme na dolní partie.“ A národ ztuhne. Někdo přepíná, někdo se směje, někdo si šeptá: „Tohle vysílá Prima?“ Ano, miláčku, vysílá. A s takovou grácií, že by se Sigmund Freud v hrobě rozplakal.
V prvním díle si vybírá žena, korpulentní sympatická, takže nad muži tolik neslintá a chová se relativně normálně. Když si vybere muže podle „naked attraction“, s nímž stráví rande, zjistíme, že jsou spolu i po měsíci a vypadají šťastně. Vše skončí takovým francouzákem na obrazovce, že jsem opravdu byla ráda, že jsem předtím nejedla rybu, protože by mi zaskočila rybí kostička. Fuj, autenticita, kterou nechcete.
Nahota jako detox, nebo terapie studu národa?
Oficiálně jde o pořad, který prý „bourá předsudky o těle“. Jistě, najdete tam tlusté, tenké, ochlupené, vyholené, s piercingem, se silikony, se zadkem obřím i chlupatým, s celulitidou i bez. A zatímco dívky, které jsem viděla, byly skutečně až překvapivě hezké, pánové byli přinejmenším divní. Ano, připouštím, že to může být i mnou, ale vzorek populace, který se před celým národem vyprsí nebo ornitologicky odhalí, bych čekala trochu více vyvážený. Pracovnice s výbušninami se jen podle těla „kříží“ s řezníky, modelky a studentky s hochy z fabriky s dokonalým tělem – tedy podle jejich vlastního neskromného názoru.
V realitě jde o to, že my Češi jsme dlouho říkali, že nahota nám nevadí. Jen jsme tím mysleli nahotu zretušovanou, nalíčenou a se správným filtrem z instáče.
Teď poprvé vidíme reálné tělo. Bez make-upu, bez filtrů, s jizvami, striemi, piercingy a břichy, která skutečně existují. A místo obdivu přichází kolektivní šok. „Proč to dělají?“ ptají se lidé na Facebooku, stejně jako jsem se, když jsem popadla dech, ptala i já. Odpověď je prostá: protože můžou. A protože někdo musí obětovat své tělo ve jménu diváckého experimentu. A tihle to dělají rádi.
Způsob, jakým kamera klouže po tělech, je tak esteticky zvláštní, že by z toho i National Geographic dostal závrať. V jedné chvíli to vypadá jako oslava diverzity, v další jako přenos z veterinární kliniky. A ano, podíváte se i na to, jak moc jsou „žaludy obnažené“ a jak moc visí stydké pysky, nemluvím o pytlících, a ne těch na svačiny.
Hrdinové, exhibicionisté nebo lidé, kteří si spletli pořad?
Každý díl má jednoho hrdinu (říkejme mu „vybírající“) a šest lidí v kabinkách (říkejme jim „stateční“). Ti stateční stojí nazí a čekají, až je někdo vyřadí, protože „mají moc svalů“, „málo vousů“ nebo „divnou bradavku“ anebo moc či málo hýbou penisem.
Je to přesně ten typ pořadu, který musíš nenávidět, abys ho mohl sledovat.
Jeden z účastníků druhé epizody, Honza (30 let), se stal okamžitě legendou. O soutěžících mluvil s poetickou vášní, kterou by mu záviděl i Don Juan z Horní Dolní. Média mu přezdívala „lovec bez filtru“. Ačkoliv formát tvrdí, že jde o hledání lásky, tahle epizoda působila spíš jako konkurz na OnlyFans: Talent Edition. Honza byl tak mlsný, že vybíral, až přebral. Vybral si sice andělskou studentku, u které jsem moc nerozuměla, proč v soutěži je, ale po prvním rande ji už nikdy neviděl, ač moc chtěl. Proč? Byl na ni málo intelektuální a až moc rychlý. Ano, opravdu!
Moderátorka jako zenová mistryně trapnosti
Monika Timková by měla dostat medaili. Ne za odvahu, ale za schopnost tvářit se, že je všechno úplně normální, zatímco za ní stojí šest naháčů v modrém světle a ona říká: „Vidím tady krásnou energii.“
Ano, energii určitě – jen možná trochu jiného typu. Její klid by měl být součástí školení krizové komunikace. Kdyby se jednou potopil Titanic 2.0, chtěli bychom, aby právě ona s úsměvem hlásila: „A teď se podíváme, kdo má nejhezčí plovací kruh,“ stejně jako mluví o pipinkách a šulinech. Vy rudnete, ona se rozplývá nad nejtrapnějšími otázkami světa, které byste možná spolkli i v soukromí.
Láska ve věku instantního soudu
Naked Attraction je Tinder bez filtru, bez oblečení a bez slitování. Všechno je okamžité: vidíš tělo, cítíš emoci, děláš soud. Divák se stává soudcem.
Soutěžící, kteří by na Tinderu klikli vlevo, tady stojí v plné kráse a čekají, jestli je někdo vybere.
Je to zároveň kruté i osvobozující: konečně někdo ukázal, jak povrchní je náš hon za dokonalostí.
Jenže tahle upřímnost pálí – protože co když tělo, které se nelíbí ostatním, je právě to, které by tě opravdu milovalo? A co když celý formát ukazuje, že nejvíc nazí jsme, když si myslíme, že se skrýváme za anonymitou obrazovky?
Když experiment začne být jen exhibicí
Původní britská verze měla ve své době skoro filozofický přesah: „odtabuizovat tělo“. Ta česko-slovenská se po druhém dílu změnila v body shock kabaret, kde jeden z účastníků říká: „Já hledám duši. Ale ideálně v těle s pevným zadkem.“ Nebo: „Já hledám životního partnera, ale s malým kašpárkem se moc velké divadlo hrát nedá.“ Tady se i Freud otáčí v urně a Jung by si otevřel Profil na Tinderu.
Mediálně to funguje dokonale. Každý to řeší, každý to komentuje, každý se rozčiluje. Protože to je přesně ten typ pořadu, který musíš nenávidět, abys ho mohl sledovat.
Proč to vlastně funguje
Protože jsme voyeuři. Protože nás baví dívat se na lidi, kteří dělají něco, co my nikdy neuděláme. Protože za tělem hledáme příběh, ale nacházíme jen zrcadlo. Naked Attraction není o nahotě. Je to o nás. A já jen doufám, že všichni, kteří chtěli, se přihlásili, a víc už nikdo není. I tak je to poměrně masový vzorek slepě statečných. Tahle show je i o tom, že chceme být viděni, milováni, potvrzeni a že televize nám nabídla scénu, kde to můžeme aspoň na chvíli předstírat.
Reklama
Jo, věřím, že někteří se opravdu nemohou od obrazovky odtrhnout, možná jim to i připomíná vztahy s jejich ex, nebo si začnou vážit toho, co mají doma. Opravdu nerozumím, a jsem za to ráda. Ne, puritán nejsem, nemám ani silikony, zadek mám takový, že by kabinky vyplnil. Ale opravdu bych šla někam, kde obličej, hlas a myšlení přijdou na řadu až úplně naposled? Pokud tedy o myšlení vůbec můžeme mluvit.
Národ nahý, duše obnažená
Naked Attraction není reality show. Je to zrcadlo. Zrcadlo, do kterého se díváme, jen když máme jistotu, že nás nikdo nevidí. Televize ukázala, že tělo už dávno není tabu. Ale že možná tabu je pořád duše. A když se v kabince číslo šest zvedla opona a stála tam „ta pravá“, všichni jsme na chvíli uvěřili, že láska může přežít i UV filtr z neonového světla.
Nakonec možná zjistíme, že čím víc jsme nazí, tím víc si hrajeme na to, že máme co skrývat. No, podívejte se sami. Anebo raději ne.
