Španělská zpěvačka Rigoberta Bandiniová si během vystoupení na festivalu Canarias People odhalila poprsí a její křoví taky. Hlavním motivem písně Ay Mamá jsou ženská prsa a umělkyně tak podle svých slov vzdala hold matkám a všem ženám. Je to osvobozující čin, nebo laciný exhibicionismus
Jak už to na internetu bývá, hned vznikla kulturní válka, kdy jedni tleskají odvaze a projevu svobody s poselstvím, že ženská ňadra nejsou jen objektem touhy, ale symbolem výživy, péče a mateřství. Jiní kroutí hlavou, vždyť to je jen prvoplánový šok, laciná provokace, která přehluší samotnou hudbu. Navíc, kolikrát jsme už něco podobného viděli?
A přesto, tahle scéna na pódiu není tak banální, jak by se zdálo. Nahota ve veřejném prostoru má totiž v evropské kultuře dlouhou a překvapivě úctyhodnou historii. V Evropě odhalená prsa rezonují s historií od antických bohyní přes revoluční Marianne až po dnešní feminismus.
Prsa jako symbol svobody
Udělejme si odbočku od současné pop kultury směrem do historie. Francie si svou „hrdinku odhalených ňader“ hýčká už od konce 18. století. Všichni nejspíš znají obraz Svoboda vede lid na barikády, který namaloval Eugène Delacroix.
Když nemůžeme říkat, co si myslíme, můžeme se aspoň svléknout,“ byl hlavní motiv vzdoru proti ostnatým drátům a rudým papalášům.
Francouzi jsou svobodomyslný národ a pár odhalených prsou je nijak nerozhodí. Marianne zosobňuje republiku, svobodu a rovnost. Umělci ji tradičně zobrazovali s odhaleným poprsím nikoli proto, aby šokovali, ale aby kromě svobody symbolizovali i život a mateřství. Tedy podobný rozměr, jakým se reprezentuje španělská zpěvačka, jen v té době bylo snáz uvěřitelné, že nahota ženy může skutečně nést nějaké poselství a za vznosnými ideály se neskrývá touha dobýt sociální sítě. Zkrátka tam, kde my dnes řešíme, zda se zpěvačka na pódiu jen nepředvádí, Francouzi už před dvěma sty lety viděli výhradně alegorii svobody.
Francouzský lid před dvěma sty lety viděl v ženském poprsí symbol svobody, ne skandál. A právě tato tradice se v Evropě překvapivě udržela dodnes. Odhalená prsa už dávno nepatří jen na barikády nebo do malířských ateliérů, ale i na pláže a koupaliště. Kdo pamatuje normalizaci, tak ví, že se nudismus stal projevem rebelie. „Když nemůžeme říkat, co si myslíme, můžeme se aspoň svléknout,“ byl hlavní motiv vzdoru proti ostnatým drátům a rudým papalášům. „To byly časy. Policajti nás honili po plážích jak nadmuté kozy. Dostávali jsme pokuty, třeba i 50 korun československých, což tehdy tedy nebylo málo. Samozřejmě jsme to měli i v posudku. Kádrováci vyhazovali z práce i ze škol. Bylo to prostě nepřípustné,“ vzpomíná jeden z průkopníků nudismu u nás Miloš Smutný.
Tanga jsou protizákonná
V následujícím příběhu, který se stal autorce textu, už nejsme v období komunismu, ale v současnosti a geograficky více na západ, konkrétně v Kalifornii. Amerika, země svobody! Možná kdysi, dneska se možnost volně nadechnout kamsi vytratila.
„Dopouštíte se protizákonného jednání, okamžitě se oblečte a projednáme pokutu,“ zvednu oči a nade mnou stojí dva policisté. Neznalá místních zákonů a poučená českou praxí nahoře bez na každém koupališti jsem se rozložila s knihou na dece a spokojeně se opalovala. Stačilo pár minut a můj letní zen se změnil v lehký horor. Vyskočila jsem jako bodnutá vosou a napůl svlečená hledala pas. Pokuta 200 dolarů, začala jsem brečet, protože to znamená můj rozpočet na celý týden. „Jsem z Evropy… tam je topless normální, nevěděla jsem, omlouvám se,“ vzlykám. Uniformovaní strážci zákona, budiž jim čest, mi celou dobu statečně hledí jen do očí a nakonec velkoryse pokutu odpustí. „To je fakt pokrytecká země,“ nadávám si pak sama pro sebe. „Nahota je trestná, ale koupit si zbraň je snazší než si dojít pro rajčata.“
A to jsem ještě dopadla dobře. V Jižní Karolíně jsou policisté o poznání přísnější a na pláži rovnou zatkli akrobatku Sam Pandovou. A teď pozor. Dokonce měla i plavky, jen se strážcům zákona zdály jaksi malé. Na místní pláži jsou totiž zakázaná tanga. Ano, bavíme se o době, kdy na nás i naše děti vyskakuje porno mezi reklamou na kečup a panenkou Labubu. Ale tanga jsou zakázaná.
Svobodná Evropa
Evropa je v tomto ohledu naštěstí stále o notný kus svobodnější. Na francouzských a španělských plážích nikoho nenapadne zvedat obočí, když si žena sundá horní díl plavek – ať už jde o Azurové pobřeží, Costa Bravu nebo Mallorcu. V Itálii dokonce Nejvyšší soud už v roce 2000 rozhodl, že koupání nahoře bez je „normální společenský jev, a tudíž nepředstavuje žádný přestupek“. V Německu je zase naturismus tak zakořeněný, že se stal téměř národní institucí.
Reklama
V severských zemích by naopak zákaz toplessu působil spíš jako špatný vtip. Ve Švédsku a Dánsku se dlouhodobě vede debata o tom, že pokud muži mohou být u vody nazí do pasu, ženy musí mít stejné právo – a opačný přístup je vnímán jako diskriminace.
A tak se okruh uzavírá. Ženská prsa jsou sice objektem touhy, ale také symbolem, kam si každá doba promítá svoje ideály i strachy. Rigoberta Bandiniová ve svém songu zpívá: „Nevím, proč odhalená prsa lidi tolik děsí“ a na svých koncertech připomíná paradox, že společnost se bojí nahoty více než násilí.
Historie ukazuje, že nahota – a zvlášť ženská prsa – v Evropě vždy představovala víc než jen část těla. Antické bohyně je nesly jako symbol plodnosti a životní síly, revoluční Marianne na barikádách zosobňovala svobodu, rovnost i mateřství a čeští nudisté během normalizace v nich našli způsob, jak na chvíli setřást dusivý dohled režimu. Šlo vždycky o víc než o tělo samotné, o možnost volby a o kousek svobody.
Ale abychom to nebrali jen jako vážný manifest: ne každý hledá ideály. Sundat si podprsenku může být prostě praktické, žádné bílé pruhy na ramenou. A některé ženy se jednoduše rády ukážou. To není boj proti patriarchátu, spíš obyčejná radost nebo chuť provokovat. Podstatné je něco jiného: mít tu možnost. Dělat si se svým tělem, co samy chceme, ať už je důvodem svoboda, pohodlí, vzdor nebo jen chuť užít si věci po svém.
