Když zjistíte, že vám dítě lže, je to k vzteku. Jakkoliv to ale může znít absurdně, psychologové ujišťují, že schopnost lhát znamená, že ratolest dospěla do významného milníku – rozvoje kognitivních schopností, demonstrujícího ohromný skok v jeho duševním rozvoji.
Schopnost chápat, že ostatní mají myšlenky, přesvědčení a perspektivy odlišné od našich vlastních, je podle psychologů základem tzv. teorie mysli. A právě dětské lhaní je důkazem, že do tohoto stádia dospěly.
Samozřejmě to neznamená, že bychom je měli za lež pochválit. Pochopení skutečnosti, že to prostě patří k jejich duševnímu vývoji, ale usnadňuje nahlédnout na celou situaci se soucitem a pochopením a odsunout stranou rodičovské naštvání a frustraci.
Děti lžou z mnoha důvodů
Děti mohou v rámci přirozeného kognitivního vývoje lež využívat jako prostředek k dosažení momentálních potřeb a cílů – lžou proto, aby se vyhnuly trestu; aby získaly něco, co chtějí; aby nezranily něčí city.
Lež může být dokonce způsobem, jímž se snaží obnovit spojení s rodičem nebo jinou blízkou osobou. Může být i výsledkem zmatení nebo špatné paměti: zejména malé děti mohou mít problém rozlišovat mezi realitou a fantazií, případně si prostě špatně pamatují, co se jim přihodilo, a tak si to přibarví. Může jít i o snahu převzít kontrolu nad situací, která se jim vymyká z rukou, a ony se kvůli tomu cítí bezmocně.
Chvalme děti za to, že v obtížných situacích řeknou pravdu, že jsou upřímné. Co podporujeme, to roste.
A konečně za lhaním bývá i zvědavost, kdy prostě testují hranice a chtějí jen vědět, co se stane, když zalžou. Zbaštíme to jako rodiče, nebo prohlédneme? Mávneme nad tím rukou, nebo co uděláme?
Pozitivní přístup buduje důvěru a podporuje upřímnost
Pochopení motivů, které děti vedou ke lži, pomáhá budovat pozitivní rodičovský přístup, založený na důvěře a podporující upřímnost. Zní to hezky, jak to ale provést v praxi?
Zásadní je zachovat klid – naše první reakce udává tón celému dalšímu průběhu interakce. Berme to jako příležitost k učení pro dítě, ne jako krizi. Zachováním klidu vytvoříme bezpečný prostor, v němž se může ratolest svěřit s pravdou. Takže: nádech, výdech, je to normální.
Dále se můžeme místo obviňování nebo ukvapených závěrů doptávat, abychom lépe pochopili, proč vlastně dítě lže. Dáváme tak možnost vysvětlit jeho pohled na věc.
Celé to významně zjednoduší, když si k dítěti dřepneme, abychom mu viděli do očí – budeme komunikovat na jeho úrovni, ukážeme dobrý úmysl a fakt, že jsme připravení naslouchat.
Chvalme děti za to, že v obtížných situacích řeknou pravdu, že jsou upřímné. Co podporujeme, to roste.
Budování vztahu založeného na důvěře
Děti nás sledují, učí se nápodobou. A nejde jim ani tak o to, co říkáme, ale jak se sami chováme, jak jednáme. Buďme upřímní ve svém každodenním životě i v malých věcech. Přiznejme chybu, omluvme se, buďme autentičtí.
Řešme základní potřeby. Lhaní bývá znamením, že nějaká potřeba dítěte není naplněna. Řešením těchto základních potřeb můžeme snížit motivaci lhát.
Pomáhejme budovat emoční inteligenci. Pomozme svému dítěti poznávat, pojmenovávat a vyjadřovat emoce. Když děti dokáží o svých pocitech mluvit, je méně pravděpodobné, že se uchýlí ke lhaní jako mechanismu zvládání toho, co se jim děje.
Naučte rozlišovat, vysvětlete rozdíl mezi pravdou, lží a omylem. Někdy to, co my dospělí vnímáme jako lež, nemusí být pro dítě jasné. Ví třeba, že včera měli ve školce rajskou a že mu chutnala. Dnes měli koprovku, ta nebyla nic moc, nezapsala se mu, takže když se ptáte, co bylo k obědu, vzpomene si na rajskou a řekne to. A nepovažuje to za lež.
Reklama
Děti, které lžou, potřebují více než kdy jindy vědět, že za námi rodiči mohou s pravdou přijít bez strachu z odsouzení. Připomínejme svému dítěti, že se na nás může s čímkoliv obrátit. A když to opravdu udělá, naslouchejme bez odsuzování. To neznamená, že za špatné chování nepřijdou důsledky, znamená to, že k situaci přistoupíme otevřeně, s pochopením a s láskou.
Nehodnoťte, popisujte
Místo „Lžeš“ popište skutečnost: „Tvrdíš, že jsi nesnídala, ale vidím prázdnou misku, ve které byla kaše. Jsem z toho zmatená.“
Když lže o domácím úkolu: „Slyším, že mi říkáš, že jsi úkol udělala. Ale učitel mi psal mail, že jsi ho neodevzdala. Jsem zmatená. Jak to bylo?“
Když lže o tom, že něco rozbil. „Všimla jsem si, že váza je rozbitá. Nezlobím se, ale mám strach, že se někdo poraní. Můžeš mi říct, co se stalo?“
Když lže o čištění zubů. „Vím, že ti normálně čištění zubů nevadí. Dnes je ale něco jinak. Trápí tě něco?“
Běh na dlouhou trať
Když se nacházíme v dané situaci, může se zdát tísnivá, k nevydržení, nesnesitelná. Co nám jako rodičům pomůže udržet nadhled? Opakovat si, že nejde o krizi, ale o učení se; že nejde o naschvály ze strany dítěte, ale o přirozený vývoj; že si to nesmíme brát osobně; že nám jde o dlouhodobý horizont.
Nejde o to vychovat dítě, které nikdy nelže. Jde o to vychovat dítě, které se jednou nebude bát říct pravdu.
