fbpx

Dětské trauma mění mozek i geny. Lze se vůbec úplně vyléčit? 2 fotografie
zdroj: Shutterstock

Dětství hraje významnou roli ve vývoji vašeho mozku – čím více osobních tragédií zažijete, tím více jste do budoucna znevýhodněni

Zveřejněno: 20. 9. 2023

Závažnost traumatu je subjektivní – tu samou událost někdo překoná, jiného zničí. Nemusí to být jen jednoznačně závažné věci, jako je třeba smrt rodiče nebo sexuální zneužívání, poškodit vás může i šikana, pocit opuštění, verbální útoky rodičů, manipulace, vydírání nebo třeba emoční incest.

Rčení „Co tě nezabije, to tě posílí“ většinou neplatí. Lidé se špatným dětstvím si odnáší trvalé následky na duševním zdraví, trpí různými chronickými onemocněními, častěji podléhají různým závislostem a mají zhoršené kognitivní funkce (což nutně neznamená sníženou inteligenci, ale třeba neschopnost se soustředit a mít ve věcech pořádek).

Přestože mnoho odborníků potvrdilo, že nepříznivé zážitky z dětství ovlivňují lidi i v dospělosti, veřejnost není dostatečně informovaná. Lidé, kteří tyto problémy mají, si často neuvědomují, s čím  jejich potíže souvisí. Nechápou, že zážitky z dětství změnily fungování jejich mozku a způsobují přetrvávající problémy s duševním a fyzickým zdravím. Vysvětlení často hledají v nějaké diagnóze, nebo si jednoduše řeknou, že jako lidé stojí za prd a všechno je jejich vina.

Otestujte se

Přestože je trauma jako takové těžko uchopitelné, vědci se ho pokusili kvantifikovat pomocí tzv. ACE skóre (Adverse Childhood Experiences, v překladu nepříznivé zážitky v dětství). To bylo poprvé definováno před téměř 30 lety v rozsáhlé studii na vzorku 17 337 dospělých Američanů. Výzkumníci se respondentů dotazovali, čím v dětství procházeli a jaký život žijí v současnosti. Zhruba čtvrtina účastníků byla silně traumatizovaná.

Studie odhalila také překvapivé souvislosti mezi ACE a chronickými nemocemi, které se u lidí projevují v dospělosti: patří do nich srdeční choroby, rakovina plic, cukrovka a mnoho autoimunitních onemocnění.

„Nemocní se ocitají v začarovaném kruhu. Je jim zle, protože se o sebe nejsou schopní starat, a nejsou se o sebe schopní starat, protože je jim zle.“

Test na ACE skóre zahrnuje dotazy na verbální, psychické a fyzické násilí, sexuální zneužívání, zanedbávání, nedostatek jídla a pocitu bezpečí, ztrátu rodiče, domácí násilí, závislosti u rodičů a úzký kontakt se členem rodiny, který trpí závažnou duševní poruchou nebo sebevražedným chováním. Zjišťuje se pomocí dotazníku. Dotazník se skládá z 10 otázek, na každou z nich se odpovídá ano nebo ne. Za odpověď „ano“ si přičtete jeden bod, za „ne“ žádný. Součet odpovědí ano je vaše skóre ACE. Obecně platí, že čím vyšší ACE, tím horší duševní i fyzické zdraví a kognitivní schopnosti. Test je jednoduchý a můžete si ho udělat hned teď. Odpovídejte na následující otázky ANO nebo NE  podle toho, jestli jste něco podobného zažili do 18 let věku.

  • Rodiče (nebo jiné dospělé osoby v domácnosti) vám často nadávali, nebo vás shazovali a ponižovali. Měl/a jste z nich strach.
  • Rodiče vás násilně chytali, fackovali, nebo po vás házeli věci. Někdy vás udeřili tak silně, že jste po tom měli viditelné stopy.
  • Dospělý, nebo jiná osoba starší minimálně o 5 let vás osahala, nebo po vás chtěli, abyste se dotýkal/a jeho těla. Mohli se s vámi pokoušet i o sex.
  • Jako dítě jste měl/a pocit, že vás nikdo ve vaší rodině neměl rád nebo vás nepovažoval za důležitého. V rodině vás nepodporovali a starali se pouze o to nejnutnější, nebo ani to ne.
  • Neměl/a jste dost jídla, nebo jste nosili nevhodné oblečení. Rodiče vás nevodili k lékaři.
  • Vaši rodiče se rozvedli nebo jinak odloučili.
  • Vaši matku její partner fyzicky napadal, strkal do ní, chytal ji, fackoval, něco po ní házel nebo rozbíjel schválně věci. 
  • Žil/a jste v domácnosti s člověkem, který byl alkoholik nebo problematicky užíval návykové látky.
  • Člen vaší rodiny měl deprese, byl jinak duševně nemocný nebo se pokusil o sebevraždu.
  • Člen vaší domácnosti se dostal do  vězení.

Existuje samozřejmě mnoho dalších typů traumat z dětství – to, že zažijete rasismus, šikanu, bezdomovectví, těžkou nehodu nebo nemoc, pobyt v dětském domově atd. Studie ACE zahrnula 10 nejčastějších typů traumat z dětství, která jsou také dobře zpracována ve výzkumné literatuře.

Trauma vás změní

Průměrné skóre se liší v rámci jednotlivých zemí i regionů. Jedna americká studie, které se účastnil průměrný vzorek lidí z několika amerických států, měla tyto výsledky: u 58 % lidí bylo ACE skóre alespoň jedna. Ženy měly o něco vyšší ACE než muži, černoši vyšší než běloši a  LGBT+  lidé vyšší než heterosexuálové. 

m shutterstock 1600451767

Trauma prožité v dětství může mimo jiné způsobit zhoršení kognitivních funkcí v dospělosti. (zdroj: Shutterstock)


Pochopit mechanismy, jak trauma dramaticky mění fungování mozku, je složité i pro člověka, který je ve třeťáku na medicíně, ale můžeme to zkusit: 

  • Mozek člověka s ACE vypadá na svých snímcích úplně jinak než mozek zdravý. Protože trauma vyvolává nadměrnou aktivitu neurologického systému, nemocný člověk reaguje na stejnou stresovou situaci jinak než ostatní. Má narušenou funkci neurotransmiterů, jako je serotonin, adrenalin nebo dopamin. Neurotransmitery jsou ovlivněny chronickým uvolňováním stresových hormonů (to je například kortizol).
  • Zní to divoce, ale prožitý a nezpracovaný stres může změnit geny mladého člověka, které se pak budou přenášet na další generace. To znamená, že není ovlivněn jen mozek dítěte, ale i mozek jeho dětí a vnuků. Mezigenerační trauma tak vzniká i na fyzické rovině a nejen tím, že lidé s příšernou výchovou mohou taky příšerně vychovávat svoje děti.
  • Trauma u lidí zpomaluje vývoj mozku. Nadměrné vystavování se stresu naruší růst jeho důležitých oblastí, ale největší průšvih je to u hipokampu – orgánu, který hraje klíčovou roli při vytváření paměti. Vzpomínky na trauma někdy bývají nelogické a protichůdné, zato ale extrémně dotěrné.
  • Určité oblasti mozku jsou nadměrně aktivované. Studie  ukazují, že zažité trauma je spojeno se zvýšenou aktivitou střední prefrontální kůry. Ta zvyšuje citlivost na vnější podněty a způsobuje, že jste neustále ve střehu, aby se nestalo něco špatného. Leknete se i při sebemenším nečekaném pohybu nebo zvuku. Odborně se tomu říká hypervigilance
  • Další oblasti mozku jsou zase aktivované nedostatečně. Na snímcích postižených lidí je vidět snížená aktivita ve spodních částech prefrontální kůry. Ta funguje jako „brzda“, aby lidé nedělali příliš ukvapená rozhodnutí a nechovali se rizikově. Pokud je u někoho prefrontální kůra nedostatečně aktivní, může mít  problém s impulzivitou a je větší pravděpodobnost, že se dostane do problémů ve vztazích, ve škole, v práci, nebo že spáchá trestný čin. Sklony k impulzivitě také znamenají zvýšené riziko rozvinutí závislostí. Lidé se středně těžkým ACE skóre (hodnota 4 až 6) mají pětkrát až desetkrát vyšší pravděpodobnost, že budou na něčem závislí.
  • Mozky traumatizovaných lidí fungují neustále v režimu tzv. Fight, flight nebo fawn (FFF response): záplava stresových hormonů způsobí, že se v dětství zaseknete ve stavu boje, útěku nebo na stresový podnět reagujete  submisivně a defenzivně,  jako kdyby si pes lehnul na záda a ukázal holé břicho. Tyto reakce se dají velmi špatně kontrolovat, což není úplně ideální vybavení do života. Chybí odolnost vůči stresu a schopnost regulovat svoje emoce tak, jak by to měl dospělý člověk umět. Přemíra stresových hormonů taky může způsobovat noční můry, takže si neodpočinete nikdy. Lidé s vysokým ACE proto mají často sklony k chronickému únavovému syndromu.

Jak se s dětským traumatem vyrovnat? 

Špatně, ale můžete se o to alespoň pokusit. Dlouholeté terapie a konzistentní dodržování zdravého životního stylu mohou mozek do jisté míry přeprogramovat. V současnosti se doporučuje například Terapie EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing). Je to terapie desenzitizace a přepracování pomocí očních pohybů. Je to sice prokazatelně účinná psychoterapeutická technika, ale poměrně málo odborníků ji provádí. V Čechách se jí věnuje Český Institut pro psychotraumatologii a EMDR.

Trauma „se usazuje v  těle“ a prací s tělem ho lze trochu rozpustit.

Pomůže samozřejmě psychoterapeut, který je o mechanismech traumatu informovaný. Pokud psychoterapeut pacientovi „sedne“ a ten k němu začne pravidelně chodit, pacient může čekat zlepšení během několika měsíců… nebo až let.

Sami uprostřed davu

Podobně jako pro lidi s depresí je pro člověka s traumatickou poruchou náročné zdravě jíst nebo si jít třeba zaběhat. Dodržování zásad zdravého životního stylu má ale na duševní zdraví stejný nebo i významnější vliv než užívání antidepresiv. Nemocní se ocitají v začarovaném kruhu. Je jim zle, protože se o sebe nejsou schopní starat, a nejsou se o sebe schopní starat, protože je jim zle.

„Jezte zeleninu, omezte cukr a junk food, hýbejte se“, je pro ně naprosto neužitečná rada. Nejlepší je proto začít postupně, drobnými změnami. Jako fyzická aktivita, která je pro lidi s ACE nejpřínosnější, se uvádí jóga. Trauma „se usazuje v  těle“, a prací s tělem ho totiž lze trochu rozpustit.

Pokud někdo trauma zažil, ať jako dítě nebo dospělý, mělo by pro něj duševní zdraví být prioritou. Je sice fajn doporučit vyhledání odborné pomoci a osvojení si zdravých návyků, ale ne všichni na to mají ty správné podmínky. Nemají kolem sebe žádnou podpůrnou síť, s rodinou, která je traumatizovala, přerušili kontakt a na přátele nemají dost energie. Většinu svého života pak tráví zaseknutí v minulosti.

Pomůže, když společnost bude o problematice traumat více informovaná a více investuje do výzkumu. Především bychom se ale měli snažit co nejméně traumatizovat svoje děti, a pokud se to už podaří, tak se za to dítěti omluvit, přiznat, že to má těžké, a navštívit psychologa. To, že jste v dětství trpěli a nějak jste to přežili, neznamená, že to vaše děti musí mít také tak.

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...