fbpx

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Z Londýna či Los Angeles lidé utíkají na venkov. Nezvládají neustálé davy a stres. Co dělat jinak, abyste ve městě přežili?

Zveřejněno: 27. 1. 2024

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až dívčina jakási v šedé elfí říze pousmála se na mne. Přistoupil jsem k ní, v zoufání svém pravím: ‚Jsem v pekle...‘ Zavrtěla hlavou. ‚Jestli toto není peklo, kde tedy jsem?‘ táži se vyjeven – člověk je slabé zvíře. ‚V Praze, předci,‘ odvětila...“ Úryvek z dopisu Karla Hynka Máchy, který byl jako literární fikce určený jeho příteli Eduardovi, v nás probouzí otázku, zda by současné město působilo na člověka z 19. století opravdu tak děsivě. Asi ano, ale co by mu vadilo nejvíc?

V současnosti žije ve městech už více než polovina světové populace a do roku 2050 se má podíl zvýšit až na 68 %. Praha ostatně není výjimkou, počet obyvatel tu konstantně roste už od 16. století. Přesto však některé zahraniční metropole, například Los Angeles či Londýn za poslední roky naopak zaznamenaly odliv obyvatel.

Město často neplní potřeby obyvatel tak, jak by mělo, a spíš se orientuje na generování zisků a násobení ekonomických aktivit.

Mnoho lidí samozřejmě od žití ve velkoměstech odrazují především finanční důvody, zejména stále se zvyšující nájmy. Ti ostatní ale metropole opouští jednoduše proto, že se v nich necítí dobře. I česká socioložka Terezie Lokšová ve svém článku pro časopis Respekt upozorňuje, že město často neplní potřeby obyvatel tak, jak by mělo, a spíš se orientuje na generování zisků a násobení ekonomických aktivit.

Úzkosti z davů

„Už delší dobu jsme plánovali přestěhovat se z Londýna. Žili jsme tam pět let a chtěli mít pro sebe víc místa. Ale nejhlavnějším důvodem našeho odchodu byly definitivně moje úzkosti,“ říká pro časopis Vice osmadvacetiletá Sarah Grahamová, která se v roce 2017 odstěhovala z hlavní britské metropole do mnohem vesničtějšího Hertfordshiru. „Čím dál víc mě stresovalo jezdění metrem, špatně se mi spalo a ve velkých davech jsem cítila paniku.“

Život ve městě sám o sobě náš mozek neničí, pouze ovlivňuje způsob, jakým se vyrovnáváme se stresem.

Poté, co se Sarah odstěhovala, nastala téměř okamžitě změna. „V noci je tu tma a ticho, takže spím čím dál lépe,“ popisuje. „Když se procházím venku sama, jsem úplně v pohodě, a to dokonce i v noci, což se mi v Londýně nestávalo. Je to prostě mnohem příjemnější a pohodovější prostředí, hodně zeleně a opravdová komunita, což jsem myslela, že pro mě není tak důležité, ale teď si toho opravdu vážím.“

Odtrženi od přírody

I odborné výzkumy dokazují, že to, kde žijeme, má velký vliv na naše duševní zdraví. Například už v roce 2010 holandští vědci zjistili, že lidé žijící ve městech mají o 21 % vyšší pravděpodobnost vzniku úzkostí a o 39 % vyšší riziko vzniku poruch nálad. Proč nám města tak neprospívají?

Jsme nastaveni na žití v malých skupinách, které čítají asi 100 až 150 lidí.

„Život ve městě sám o sobě náš mozek neničí, pouze ovlivňuje způsob, jakým se vyrovnáváme se stresem,“ vysvětlil britskému magazínu The Guardian doktor Mazda Adli, výzkumník z univerzitní nemocnice Charité v Berlíně. „To však může být společně s dalšími rizikovými faktory doslova toxická směs,“ upozornil.

Sami v davu

Podle kanadského neurologa Colina Ellarda navíc není městský život pro lidi přirozený. „Jsme nastaveni na žití v malých skupinách, které čítají asi 100 až 150 lidí,“ upozorňuje vědec, který studuje vliv místa pobytu na mozek a tělo. „Život ve velkých městech se na nás z psychologického úhlu pohledu podepisuje zejména dvěma způsoby. Tím prvním je vyvolání stresu ze stísněnosti, neustálého hluku a davů. Je například dokázáno, že lidé cestující veřejnou dopravou mají vyšší hladiny stresového hormonu kortizol.“

Faktem je, že lidé ve městech bojují s pocity samoty velmi často, někde už dokonce vznikají aktivity, které mají těmto lidem pomáhat.

Podobně mohou i jasná světla města přinášet více špatného než dobrého. Lidé ve velkých městech jsou v noci vystaveni třikrát až šestkrát intenzivnějšímu svitu než ti, kteří žijí na venkově, což může způsobovat poruchy spánku i nálad.

„Druhý způsob, jak město ovlivňuje naši psychiku, je, že nás neustále vystavuje kontaktu s cizími lidmi. Tento stav může vést k pocitům sociální izolace i osamělosti,“ upozorňuje Ellard. Faktem je, že lidé ve městech bojují s pocity samoty velmi často, někde už dokonce vznikají aktivity, které mají těmto lidem pomáhat. Jednou z nich je i projekt s názvem Lonelineslab v britském hlavním městě, které je považováno za jedno z nejosamělejších na světě.

Šťastná města

Když tohle všechno víme, měli bychom se tedy v zájmu ochrany vlastní duševní pohody odstěhovat na venkov, nebo alespoň do menších měst? „Není to tak jednoduché,“ říká profesor Andreas Mechelli z Královské koleje v Londýně. „Věk, pohlaví, naše minulost, zájmy, ale také třeba prostředí, ve kterém člověk vyrůstal – to všechno má vliv na to, jak lidé reagují na městské prostředí. Některým z nás město dodává energii, zatímco pro ostatní je prostě ‚příliš‘.“

Kodaň nebo Oslo patří mezi nejšťastnější metropole Evropy a existuje nespočet důvodů, proč tomu tak je.

To, jak se cítíme, také záleží na místě samotném. Například Kodaň nebo Oslo patří mezi nejšťastnější metropole Evropy a existuje nespočet důvodů, proč tomu tak je. Kodaň je například přizpůsobena pohybu na kole, je plná zeleně a její občany dokonce podporují i skupiny určené pro sdílení problémů a trénování mindfulness.

Jak stres snížit?

Ne každý je také schopen nebo ochoten opustit město a odstěhovat se na klidnější venkov, například kvůli kariéře či přátelům. Mechelli také dodává, že pro některé jedince může být městské prostředí vyloženě výhodné. „Pokud jste součástí nějaké minoritní skupiny, třeba etnické nebo LGBTQ, tak ve městě snáze potkáte lidi, kteří jsou stejně naladění jako vy a sdílejí stejné hodnoty a zájmy,“ říká. V anonymitě velkoměsta budete případně také méně vystaveni typickým „vesnickým drbům“.

Ať už vám pobyt ve městě vyhovuje či nikoli, vzhledem k výše uvedeným informacím je určitě vhodné o své duševní zdraví dbát se zvýšenou opatrností. Zde jsou čtyři tipy, jak na to.

  1. Řekněte „óm“: Je všeobecně známo, že meditace pomáhá snížit stres. Takže kdykoli vás začnou iritovat přeplněné ulice a nevábně „vonící“ lidé v MHD, zaměřte pozornost na svůj dech a zůstaňte v zenovém klidu.
  2. Orientujte se na zelenou: Pokud je nejbližší travnatá plocha pokryta psími exkrementy, možná vám pomůže, když si přírodu vezmete domů. Výzkumy ukazují, že pracovníci, kteří mají kolem sebe květiny, jsou produktivnější a méně často onemocní.
  3. Vyběhejte to: Jak už bylo zmíněno, kromě znečištění a hluku může být i samotné dojíždění velkým zdrojem stresu. Pokud je to tedy možné, vyhněte se metru, tramvaji nebo autobusu a raději dojděte do práce pěšky, nebo na kole.
  4. Navštivte odborníka: Pokud ani jeden z výše uvedených tipů nezabírá, nezbývá než navštívit odborníka, který vám poradí, jak nejlépe stres z žití ve městě pokořit.

Související…

V tichu už žít neumíme, říká ekopsycholog Jan Krajhanzl
Milada Kadeřábková

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...