fbpx

Feminismus na steroidech: Nerandit, nevdávat se, nerodit a hlavně žádná romantika 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Jedním z mnoha negativních dopadů otevřených sociálních sítí je fakt, že umožňují bezbřehé šíření nenávisti. A žádní moderátoři ani boti s tím nic nezmůžou.

Zveřejněno: 4. 7. 2024

Lidé z generace Z (narozeni okolo přelomu tisíciletí) mají problém: jsou osamělí. Nestydí se o tom mluvit, ale mají málo blízkých přátel a se sexem a milostnými vztahy začínají pozdě anebo vůbec. Vzniklou frustraci si často kompenzují závislostí na sociálních sítích, počítačových hrách nebo pornu. Kromě epidemie samoty se začínají prohlubovat genderové příkopy – ženy a muži se od sebe politicky vzdalují, nerozumí si, distancují se od sebe anebo se úplně nesnášejí.

A nebavíme se o tom, že se nemají rádi. Mluvíme o animální čistokrevné nenávisti a neskrývaném odporu. A protože je člověk přes to všechno kolektivní tvor, lidé s podobnými názory se sdružují.

Stávky žen a hnutí 4B

V druhé polovině devatenáctého století začala americkým ženám docházet trpělivost s jejich mužskými protějšky. Společenským standardem v té době bylo konzumovat alkohol takřka nonstop, což mělo mimo jiné za důsledek také to, že ženy začaly „stávkovat“ a programově zanedbávat své „manželské povinnosti“, dokud se jejich manželé, bratři a synové nepřestanou upíjet k smrti. Hnutí „Temperance Movement“ stálo spolu se sufražetkami u počátků moderního hnutí za ženská práva a někdy se označuje také jako „feminismus první vlny“.

Hnutí 4B je také kolektivní vzpourou, ale mnohem temnější. Členky si nedávají jenom pauzu, ale rozhodly muže ze svého života vymazat úplně. Hnutí hlásá ne mužům hned na čtyřech frontách: výraz 4B je odvozen od korejských slov bihon (heterosexuální manželství), bichulsan (porod), biyeonae (randění) a abisekseu (heterosexuální romantický vztah). Na všechny tyto instituce členky 4B rezignovaly a rozhodly se nevdávat, nerandit, nemít romantické vztahy s muži a nerodit děti. 

V Jižní Koreji jsou přitom pro vznik takového hnutí přímo ideální podmínky. Afghánistán nebo Saúdská Arábie to není, ale ve společnosti panuje silně zakořeněné vnímání tradičních genderových rolí, což v kombinaci s dostupnými informacemi z liberálního západu tvoří výrazně třaskavé podmínky. Gender pay gap je v Koreji jeden z nejvyšších na světě – 31%. Jsou tam zakázané interrupce a je tam jedna z nejnižších porodností (0,8 dítěte na ženu), šikanují i fyzicky napadají ženy za to, že mají krátké vlasy, nenosit makeup se považuje za nezdvořilost. Víc než polovina obětí vražd jsou ženy (obvykle to bývá „jen“ 20 až 30 procent). Násilí na ženách je denní chleba, tak jako do určité míry všude ve světě. 

Prezident a spoluzakladatel nezávislé mediální společnosti Asian Boss Stephen Park diskutuje hnutí 4B s novinářkou Bokyoung Kim

Celé hnutí 4B odstartovala událost v roce 2016, kdy muž ubodal náhodnou ženu v metru jenom proto, že ho prý „celý život ženy ponižovaly“. Přesto všechno byli do vysoké politiky mladými muži zvoleni reakcionářští konzervativci, kteří svoji kampaň přímo na antifeministické rétorice staví – prezident Yoon-Suk-yeol například viní feminismus za vymírání národa. K hnutí 4B se ovšem přidávají i ženy z liberálních zemí, hlavně Američanky, Kanaďanky a ženy z Evropy. Celibát deklarují třeba na tiktoku, nebo se se svými sestrami v celibátu podporují na redditových fórech. Stejně jako jejich korejské sestry se rozhodly odstranit ze svého života muže proto, že už mají dost sexuálního násilí, diskriminace a patriarchátu. Rozhodly se, že dokud se něco nezmění, bude jim bez mužů líp – už nechtějí proti sexismu bojovat, chtějí ho (a muže celkem) prostě ignorovat. 

Stížnosti žen z 4B sice popisují reálné problémy, nabízené řešení ovšem opakuje vcelku běžnou chybu všech radikálů: s vaničkou vylévají i dítě. Aplikace kolektivní viny stojí za těmi nejhoršími zvěrstvy v historii lidstva – navíc radikální feministky zapomínají na to, že nejsou jedinou trpící skupinou na světě (příklady mladých mužů v Rusku a na Ukrajině se samozřejmě nabízejí). To ovšem neznamená, že je všechno v pořádku – domácí a sexualizované násilí, dvojitý standard v péči o děti, gender pay gap jsou velmi reálné hrozby. Navíc v období, kdy oslabuje nejsilnější vlna Me Too, se vynořil vůči ženám nepřátelský veřejný diskurz – vyrojili se různí incelové a postavičky typu Andrew Tate jsou na světě v menší nebo větší míře všude. A přesně to je jeden z důvodů, proč se 4B Movement tak rozšiřuje za hranice.

Co si z toho odnést?

V každém hnutí za lidská práva specifických skupin se najdou extrémisté. Většina obyčejných feministek však dobrovolný celibát praktikovat nechce. 

Většina oslovených žen na otázku, zda by si samotné v lese přály potkat muže nebo medvěda, odpovídala, že by to radši riskla s medvědem. „Pokud vás napadne medvěd, nebudou se vás ptát, co jste měly na sobě, a lidé vám to budou věřit,“ argumentovaly.

Osobní motivace žen z 4B Movement, které dobrovolný celibát vyhlásily, mohou být různé. Trauma z násilných zkušeností, povědomí o mužích zničené toxickými expartnery natolik, že už nejsou o mužích schopny normálně uvažovat. A některé z nich se prostě jen chtějí mstít a deklarace členství ve 4B je jejich pomyslný prostředníček, který vůči mužům chtějí vztyčit. Jak mi řekla jedna česká radikální feministka: „Dokud chlapi kolektivně neochutnají vlastní polívčičku, nezmění se vůbec nic.“

K 4B existuje paralela z mužského světa, která je ještě o dost brutálnější. Jistě jste slyšeli o incelech, kteří si myslí, že mají na sex nárok a jsou oběti ženského pokolení, pick-up artistů, kteří o ženách uvažují jako o předmětu k potěšení, o aktivistech MRA (Men´s Rights Activists), kteří násilí na ženách popírají, a MGTOW (Men Going Their Own Way – Muži jdoucí si svou vlastní cestou) – ti se stejně jako 4B rozhodli, že budou žít bez žen, ale v podstatě nedělají nic jiného, než se na internetu baví o tom, jak jsou ženy strašné. Možná by se tak dala vymyslet nová reality show: zavřeme muže z MGTOW a ženu z 4B na pustém ostrově. Jak by to asi dopadlo?

Medvěd, nebo muž?

Na internetu se šířil mem, kde ženy na otázku, zda by si samotné v lese přály potkat muže nebo medvěda, většinou odpovídala, že by to radši riskla s medvědem. „Pokud vás napadne medvěd, nebudou se vás ptát, co jste měly na sobě, a lidé vám to budou věřit,“ argumentovaly. Je sice fakt, že černí medvědi jsou celkem neškodní, ale lední medvěd nebo grizzly jsou nebezpečné šelmy. O praktickou stránku věci však nejde – ženy chtějí mužům ukázat, že se jich bojí, protože se mezi nimi pohybují násilníci. Je jasné, že mem mnoho mužů pobouřil a vzali si ho osobně. 

Nevím, jak dlouho bude válka mezi pohlavími pokračovat, jedno je ale jasné. Odsoudit celou skupinu lidí na základě činů části z nich je nenávistné a kontraproduktivní. 

Související…

Passport bros: Je libo Filipínku, Rumunku nebo někoho z Kambodži?
Olivie Doleželová

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...