Když se přestanete snažit... Tichá rezignace může pomalu, ale jistě zničit vztah

Když moje kamarádka začala chodit se svým přítelem, byli takový ten přeslazený až otravný pár. Neustále ho všude s sebou brala, smála se všemu, co řekl, a pořád vymýšlela, čím mu udělá radost. Pak se ale něco změnilo. Postupně o něm přestala mluvit a čím dál častěji mě lákala na drinky nebo výlety – jen my dvě. Ptala jsem se jí, jestli je doma všechno v pořádku – prý ano. Přesto jsem z ní měla pocit, že už svůj vztah někde v hloubi duše opustila. Což mi později přiznala – asi po roce, kdy se po tomto vztahovém nevztahovém období s přítelem rozešli.

Pravděpodobně už jste slyšeli o pojmu „quiet quitting“, který lze volně přeložit jako tichá rezignace. V pracovním prostředí popisuje praxi, kdy zaměstnanec dělá holé minimum – práci si tím udrží, ale nic nad rámec neudělá. Podle profesorky a vedoucí katedry poradenství a vysokoškolského vzdělávání na Northern Illinois University Suzanne Degges-Whiteové se ale tato tichá rezignace objevuje i v manželství nebo dlouhodobých vztazích. „Pokud do vztahu investujete, může být znepokojující vidět, jak se vaše polovička postupem času jakoby vypařuje. Možná jste s ní fyzicky, ale z hlediska obsahu, který do vztahu přináší, máte pocit, že je pomíjivá jako duch,“ popisuje Degges-Whiteová ve svém textu pro Psychology Today.

Tiše rezignující mají často pocit, že naděje na obnovení vztahu je malá, a tento pocit marnosti jim brání vyjádřit své názory nebo potřeby.

„Tichá rezignace vztahu znamená, že přestanete vynakládat energii, emoce nebo investice do budoucnosti, které jste do vztahu dříve vkládali,“ vysvětluje pro web Oprah Daily psychiatrička a terapeutka z New Yorku Lynn Saladino vá. „Technicky vzato jste druhému stále oddáni, ale přestali jste se snažit,“ dodává. Proč v takovém případě nezvolit rozchod? Podle Saladinové existuje řada důvodů, proč lidé raději tiše rezignují. „Mohou existovat závazné důvody, jako mít spolu děti. Nebo to mohou být emocionální důvody, jako je tlak rodiny nebo strach ze samoty,“ nastiňuje. Na vině může být také tendence vyhýbat se konfliktům nebo obtížným rozhovorům o problémech. „Nebo můžete mít pocit, že jste se pokusili problém řešit, a pak jste to vzdali, protože nedošlo k žádnému pokroku,“ dodává Saladinová.

První příznaky

Jak ale poznat, že váš partner tiše rezignuje – nebo že jste to vy sami, kdo se pomalu ze vztahu vytrácí? Degges-Whiteová předkládá některé znaky, u kterých je potřeba zpozornět:

1) Nezbytné minimum: Už jsme zmínili, že tichá rezignace je obecně o tom vynaložit co nejméně energie a dělat co nejméně, aby vám to prošlo. Tiše rezignující partner tak bude chtít s tím druhým trávit co nejméně času a dělat jen věci z „povinného“ seznamu. Rád si věci plánuje sám a netrápí ho, že nebude s druhým. Tiše rezignující mají často pocit, že naděje na obnovení vztahu je malá, a tento pocit marnosti jim brání vyjádřit své názory nebo potřeby.

2) Stovky kilometrů daleko: Když jste zamilovaní, máte partnera plnou hlavu i srdce. Když ale člověk tiše rezignuje, ve chvíli, kdy myslí na partnera, jeho srdce nereaguje – vztah mu zkrátka připadá jako nějaká povinnost. Partnerovi se vzdaluje nejen srdcem, ale i tělem. Může hledat výmluvy, aby se vyhnul intimitě a milování. Najde si důvody, proč se vyhnout každodennímu polibku na rozloučenou před prací.

Výzkumy naznačují, že důvody, proč zaměstnanci tiše rezignují, jsou vyhoření, nedostatek příležitostí k růstu a rozvoji, špatné vedení a nedostatečné uznání. A stejné je to pravděpodobně i ve vztahu.

3) Sny o novém životě: Vaše manželství či vztah se postupně mění ze „šťastně až do smrti“ na něco, co se více podobá obchodnímu vztahu – se smlouvou, kterou je těžké porušit. Tiše rezignující partner si však může začít představovat, jaké by mohlo být tento svazek opustit. Může přemýšlet o tom, jaké by to bylo žít single – fantazírovat o novém životě, který nezahrnuje partnera.

4) Apatie nebo nedostatek zájmu: Opakem lásky není nenávist, ale apatie. Paradoxně se tedy může stát, že se budete hádat méně než dříve – konflikt totiž stojí energii a rezignující partner nemá pocit, že za její investici vztah stojí. Tiše rezignující partner se může začít starat jen o vlastní potřeby, může pro druhého přestat dělat ty drobnosti, které dělal dříve, nebo ztratit zájem o vášnivé diskuse.

Jak vztah zachránit?

Výzkumy naznačují, že důvody, proč zaměstnanci tiše rezignují, jsou vyhoření, nedostatek příležitostí k růstu a rozvoji, špatné vedení a nedostatečné uznání. A stejné je to podle Degges-Whiteové pravděpodobně i ve vztahu. „Pokud zjistíte, že vy nebo váš partner tiše rezignujete, je čas vaše obavy řešit. Má-li vztah vydržet, je pochopení potřeb partnera stejně důležité jako pochopení vlastních potřeb,“ zdůrazňuje. Jaké kroky tedy můžete podniknout?

Realistická a flexibilní očekávání jsou spojena s větší spokojeností ve vztahu. Takže co když bylo nutkání tiše rezignovat vyvoláno tím, že partner nesplnil očekávání, o kterých ale nevěděl?

1) Dejte najevo, že si druhého vážíte

Pokud tiše rezignují zaměstnanci, ve světě podnikání se vedoucím pracovníkům doporučuje, aby změnili firemní kulturu způsobem, který ukáže jejich závazek vůči zaměstnancům. Jsou vybízeni, aby našli způsoby, jak dát zaměstnancům najevo, jakou hodnotu pro úspěch organizace mají, a ukázat, jak je role každého z nich důležitá. Důležité je také respektování hranic. Degges-Whiteová věří, že uplatnění těchto principů ve vztahu může pozitivně ovlivnit jeho životaschopnost.

„Partnerům doporučujeme najít si čas na to, aby dali najevo, jak moc si toho druhého váží. Ocenění a vyjádření vděčnosti za to, že je ve vašem životě, může pomoci zacelit trhliny ve vztahu a také pomoci udržet aktuálně zdravý vztah,“ radí Degges-Whiteová. Podle ní je dobré zdůrazňovat partnerovu důležitost ve vašem životě. „Dejte jim najevo, jak vám usnadňují nebo zlepšují život. Pochvalte jejich silné stránky, nabídněte jim podporu, když čelí výzvám, a chovejte se k nim jako k důležité osobě, kterou ve vašem životě jsou,“ nastiňuje.

2) Jsou vaše očekávání realistická?

Zamyslete se také, jestli vaše očekávání od vztahu a od partnera nejsou nerealistická, nepřiměřená a nespravedlivě jednostranná. Americký psycholog Mark Travers ve svém článku pro Forbes upozorňuje na studii publikovanou v časopise Journal of Personality and Social Psychology, která zjistila, že realistická a flexibilní očekávání jsou spojena s větší spokojeností ve vztahu. Takže co když bylo nutkání tiše rezignovat vyvoláno tím, že partner nesplnil očekávání, o kterých ale nevěděl? „Pokud například očekáváte romantiku a rande každý týden, dejte to partnerovi najevo,“ radí Travers. Podle něj je také důležité se zamyslet nad tím, zda ve vztahu existuje prostor pro kompromis a růst. „Je důležité, aby vaše očekávání byla realistická a abyste s partnerem aktivně pracovali na dosažení společných cílů,“ dodává.

3) Nezapomínejte na seberozvoj

Jiná studie publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology zdůrazňuje, že je důležité se s dlouhodobým partnerem věnovat aktivitám zaměřeným na seberozvoj, které slouží jako katalyzátor pro opětovné zažehnutí vášně. Travers zmiňuje například objevování nových koníčků. Doporučuje zároveň aktivně vyhledávat příležitosti ke společenskému a kulturnímu zapojení, ale také péči o vlastní emocionální pohodu – například prostřednictvím procvičování všímavosti, meditace, psaní deníku nebo terapie. „Pokud všechny vaše pokusy vedou do slepé uličky a je pro vás náročné orientovat se ve svých emocích a efektivně komunikovat, může být nesmírně prospěšné vyhledat odbornou podporu,“ dodává.