fbpx

Fenomén „tichého odchodu“: V práci už nechceme dělat víc, než je nutné 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Jsme demotivovaní a v práci odmítáme dělat cokoli navíc. Příčinou není ani tak naše lenost jako spíš změny hodnot, případně i nekvalitní vedení firmy

Zveřejněno: 21. 10. 2022

Quiet quitting, tedy takzvaná tichá výpověď či tichý odchod, je nyní v oblasti práce a zaměstnání často skloňovaným pojmem. Ačkoli se nejedná o nový koncept, v poslední době si získává na sociálních sítích čím dál větší popularitu. Ano, rostoucí počet zaměstnanců se bouří proti kultuře zaměřené jen na výkon a stanovují si v práci hranice. Mnoho z nich je pak natolik demotivovaných, že zkrátka nechápou, proč by měli vyvíjet nějakou energii navíc.

Quiet quitting vyvolává poměrně bouřlivé reakce. Pro někoho jde o odvážné prosazování hranic a obnovení rovnováhy ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel, který byl dříve výrazně nakloněn ve prospěch zaměstnavatele. Pro jiné je to jen záležitost „ufňukanců“, kteří si dostatečně neváží toho, že mají z čeho platit své výdaje. Toto téma si určitě diskuzi i hlubší zkoumání zaslouží, neboť o něm zatím příliš nevíme. Jak je tento trend rozšířený? Co ho způsobuje a kam až může zajít? Na to všechno se nyní snaží odborníci i média hledat odpovědi. Analytici však zatím mají poměrně jasno alespoň v jedné věci. Quiet quitting není ani tak o líných a neschopných zaměstnancích, jako spíše o změnách ve společnosti a také o nekvalitních manažerech.

Mám na víc?

Šíření fenoménu tiché výpovědi odstartovala podobně jako mnoho dalších velkých změn pandemie covidu-19. Právě díky ní mělo mnoho lidí více času přemýšlet o svém povolání a ptát se sebe sama, zda jim za to úsilí stojí. Podle globálního průzkumu společnosti Gallup z roku 2021 bylo do své práce „zapálených“ pouze 36 % dotázaných lidí. Proto není zase tak překvapivé, že od začátku roku 2021 zažíváme takzvanou velkou rezignaci, tedy ekonomický jev, kdy dochází po celém světě k masovému dobrovolnému opouštění zaměstnání. Podle amerického Úřadu pro statistiku práce dalo od začátku roku 2021 jen v USA výpověď v průměru 3,98 milionu pracovníků měsíčně. V červnu 2022 pak tento počet vzrostl na 4,2 milionu. Tomu všemu pochopitelně nepřidala ani vysoká meziroční míra inflace převyšující navyšování mezd.

Mnoho z těch, kteří své pracovní místo z různých důvodů neopustili, „přepnulo“ během poslední doby právě do již zmiňovaného módu tiché výpovědi. Co přesně to znamená? Zaměstnanec přestává brát přesčasy, nic neiniciuje, vyhýbá se mimopracovním aktivitám, meetingům. Často nemá problém odmítnout činnost navíc, která neodpovídá jeho pozici. Zkrátka dělá jen nezbytné minimum pro to, aby ho z práce nevyhodili.

Vědomá volba i nutnost

Když pomineme ekonomické faktory, z čeho tedy naše rostoucí tendence věnovat své práci čím dál méně úsilí pramení? Možných důvodů se naskýtá celá řada. Mezi ty, které bychom mohli označit za poměrně líbivé, může patřit třeba rostoucí uvědomění, že práce nemusí být středobodem našeho života. Uvědomění, že můžeme mít i jiné cíle než jen budování kariéry a že pro to, abychom si vydělali na nájem a zabezpečili rodinu, se nemusíme sedřít z kůže. Souvisí to s nastavováním vlastních hranic, schopností větší asertivity a říkání „ne“ tomu, co cítíme, že je jaksi za hranou. Právě to všechno může jistě vést k naší větší spokojenosti a také k vyváženějšímu poměru work-life balance.

Quiet quitting obvykle nesouvisí s ochotou zaměstnance pracovat usilovněji a kreativněji, jako spíše se schopností manažera vybudovat se svými podřízenými smysluplný vztah a vytvořit jim na pracovišti motivující podmínky.

Dalším, bohužel už mnohem méně „zdravým“ důvodem quiet quitting je syndrom vyhoření. Podle zprávy společnosti Asana z roku 2022 zažilo syndrom vyhoření v posledních 12 měsících sedm z deseti zaměstnanců. Ze zmíněné analýzy vyplynulo, že tito lidé se v práci celkově méně angažují, častěji ji opouštějí a jsou více ohroženi nízkou pracovní morálkou. V tomto případě tedy tichá výpověď nemusí být jen vědomou a možná i zdravou volbou, ale spíše způsobem, jak si pracovní pozici ponechat a zároveň se vypořádat s neúnosnou situací, která je s ní spojená.

Jaký šéf...

Jak známo, se syndromem vyhoření se často pojí pocity demotivace, nudy, přetížení a stresu. A právě zde se dost možná dostáváme k jednomu z klíčových faktorů, které může to, do jaké míry se člověk ve firmě angažuje, zásadně ovlivňovat. Tím faktorem je vedení firmy, jež má na pocity zaměstnanců obrovský dopad. Dokázala to ostatně i velká analýza dat, kterou provedla společnost Zenger a Folkman. Z ní vyplynulo, že quiet quitting obvykle nesouvisí ani tak s ochotou zaměstnance pracovat usilovněji a kreativněji, jako spíše se schopností manažera vybudovat se svými podřízenými smysluplný vztah a vytvořit jim na pracovišti motivující podmínky.

Výzkumníci konkrétně studovali data o 2 801 manažerech, které hodnotilo 13 048 jejich přímých podřízených. Pak porovnávali dva údaje: Hodnocení manažera v tom, jak dokáže „vyvažovat dosahování výsledků se zájmem o potřeby ostatních“, a poté hodnocení zaměstnanců, do jaké míry je jejich „pracovní prostředí místem, kde lidé chtějí udělat něco navíc“.

Z analýzy vyplynulo, že nejhůře hodnocení manažeři mají pod sebou třikrát až čtyřikrát více lidí, kteří spadají do kategorie „tiché výpovědi“, než ti nejlépe hodnocení. U nejhůře hodnocených manažerů bylo ve stádiu quiet quittingu konkrétně 14 % jejich přímých podřízených a pouze 20 % bylo ochotno vynaložit v práci jakékoli „úsilí navíc“. Naopak v týmech vedoucích pracovníků, kteří si v oblasti vyvažování výsledků a vztahů vedli nejlépe, bylo 62 % zaměstnanců ochotno vynaložit úsilí navíc. V módu tiché výpovědi byla jen 3 %.

Důvěra jako základ

Z výše uvedeného průzkumu vyplývá, že vedení společnosti má na to, jak moc jsou zaměstnanci motivováni, zásadní vliv. Přitom tím nejdůležitějším faktorem je oboustranná důvěra. „Když podřízení svému vedoucímu důvěřují, předpokládají také, že se o ně zajímá a že mu záleží na jejich blahu,“ píšou analytici společnosti Zenger a Folkman. Budování důvěry pak spojují s faktory, jako je například udržování dobrých vztahů, důslednost, upřímnost, plnění slibů a také odbornost vedení. Dále je dle psychologů důležitá také oboustranná komunikace a otevřenost případné stížnosti aktivně řešit. 

Jak už jsme zmiňovali, quiet quitting je rozsáhlé téma a těžko dělat nějaké závěry. Nicméně z předběžných průzkumů je vidět, že relativně mnoho lidí má stále zájem věnovat svou energii, kreativitu, čas a nadšení společnostem, které si to zaslouží. Svalovat vinu za tiché výpovědi na líné nebo nemotivované pracovníky asi tedy nebude při hledání případných řešení ta správná cesta.

Související…

Syndromu vyhoření zabrání work-life balance, říká Marie Skalská
Kateřina Hájková

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až přijmeme, že si realitu tvoříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi nastane, až přijmeme, že si realitu tvoříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

V Praze vyžebráte třeba dva tisíce za půl hodiny, říká bývalý bezdomovec

V Praze vyžebráte třeba dva tisíce za půl hodiny, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...