fbpx

Syndrom spolubydlícího je v lásce častý. Buďte otevření, jinak o vztah přijdete 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Vidíte svého partnera spíše jen jako spolubydlícího než jako spřízněnou duši? Než začnete vyplňovat žádost o rozvod, vyzkoušejte napřed těchto pár tipů na znovuobjevení ztracené vášně

Zveřejněno: 30. 1. 2024

Co je takzvaný „syndrom spolubydlícího“? Sestěhovali jste se, zvykli si na sebe, zavládlo pohodlí a najednou je všechna sexy nejistota pryč. Nemusí to být nutně špatně. Je dobře, že je vám spolu příjemně, a vztah nemůže být non stop adrenalin, ale přílišná pohodlnost může způsobit, že jeden druhému zevšedníte a veškerá vášeň vyprchá. Se vztahem je to jako s pokojovou rostlinou – musíte se o ni starat, zalévat ji. Když o ni přestanete pečovat a jen ji necháte stát v rohu místnosti, zvadnou jí listy a časem úplně uschne.

Jde to tedy zařídit, aby vztah nezevšedněl, nebo pokud už se to stalo, ve vás opět začal probouzet pěkné pocity? Jistě. Nemusíte propadat beznaději, syndrom spolubydlícího není doživotním trestem! Vyzkoušejte následující tipy podle magazínu Bodyandsoul a znovu zažehněte jiskru.

1. Maximální otevřenost

Potlačovat své emoce, to je nejlepší cesta k rozchodu a k hledání nového spolubydlícího. Pokud máte pocit, že váš vztah už není to, co dřív, měli byste si o tom narovinu promluvit. Není potřeba se navzájem obviňovat a řešit, čí je to chyba. Buďte k sobě upřímní a zjistěte, zda jste ochotní s tím něco dělat.

Promluvte si také o tom, zda umíte řešit konflikty. Pokud má jeden z vás ve zvyku vybuchovat jak papiňák a druhý je jako želva, co při prvním náznaku problému zalézá do svého krunýře, je dobré o tom mluvit a společně si připravit plán na to, jak budete příště postupovat, až nastane nějaký problém. Naučte se rozpoznávat varovné signály přicházejícího konfliktu a nastavte si pravidla. Domluvte se například, že si dáte pauzu na uklidnění, než budete v debatě pokračovat, nebo že se nebudete bavit o citlivých tématech před spaním.

2. Každý den jeden krok

Začněte po malých krůčcích. Najděte si jednoduché malé rituály, jako je třeba ranní společná káva v posteli. I taková maličkost dokáže dělat zázraky a udržet syndrom spolubydlícího na uzdě. Nemusí jít o velká gesta, ale spíš o drobné ale pravidelné připomínky, které říkají: „Vnímám tě, vážím si tě a mám tě rád/a.“ Znáte koncept jazyků lásky? A víte, kterým jazykem mluvíte vy a váš partner? Znát jazyk lásky toho druhého je důležité pro to, aby vaše gesta byla trefou do černého.

Se vztahem je to jako s pokojovou rostlinou – musíte se o ni starat, zalévat ji. Když o ni přestanete pečovat a jen ji necháte stát v rohu místnosti, zvadnou jí listy a časem úplně uschne.

Pak udělejte další krok. Naplánujte si rande a udělejte si na sebe čas. Narušte vaši každodenní rutinu a vyrazte společně pryč z domu. Nejde jen o to společně trávit čas, ale také o to, aby byl něčím speciální.

Vaše propojení můžete znásobit ještě tím, že se v době společně tráveného času odpojíte od okolního světa. Vypnete telefony nebo alespoň mobilní data a budete nějakou dobu offline. Není nic horšího, než když sedíte proti sobě u stolu v restauraci a každý koukáte do displeje vlastního mobilu. To je pak, jako byste tam vlastně spolu ani nebyli. Můžete se domluvit, že offline chvilky zavedete pravidelně každý den v určitou hodinu. Nejde o to, abyste se vzájemně hlídali, jestli ten druhý není na telefonu, ale spíše o vědomé rozhodnutí soustředit se na váš vztah.

3. Přijetí své individuality

Pamatujete si na dobu, kdy jste se do svého partnera zamilovali? Nebylo to jenom kvůli hezkému úsměvu. Přitahovalo vás to, jaký je, jaké má záliby, zvláštnosti. Ve vztahu není jenom „my“, ale i „já“ a „ty“. Jistě, jste součástí páru, ale nesmíte zapomínat na to být sami sebou. Právě to dodá vašemu vztahu šmrnc. Nedovolte, aby vztah vytlačil vaše koníčky a zájmy. Osvojení si nových dovedností nebo čas strávený s kamarády vám může nabídnout nové perspektivy a příběhy, o které se můžete následně podělit se svým partnerem.

Povzbuďte svého partnera k tomu samému. Podporujte ho v jeho vlastní nezávislosti. Pamatujte, že váš vztah není jen o společných zážitcích, ale také o přijetí individuálních cest toho druhého. Jde o to, abyste se stali lepšími verzemi sebe sama, každý zvlášť i společně.

4. Intimita jako základ

Syndrom spolubydlícího většinou začíná v posteli. Postavte se tomu čelem a přidejte do vaší ložnicové rutiny špetku nepředvídatelnosti a překvapení. Klíčem k úspěchu je nestresovat se. Užívejte si to a buďte hraví. Možná je na čase vydat se do neprobádaných oblastí, jako je například BDSM či tantra. A když to nebude ono? Zasmějte se tomu. Konečně, společný smích je také formou intimity.

Jste součástí páru, ale nesmíte zapomínat na to být sami sebou. Právě to dodá vašemu vztahu šmrnc. Nedovolte, aby vztah vytlačil vaše koníčky a zájmy. Osvojení si nových dovedností nebo čas strávený s kamarády vám může nabídnout nové perspektivy a příběhy, o které se můžete následně podělit se svým partnerem.

A neomezujte se jenom na samotný sex. Na intimitě a blízkosti se dá pracovat i za zdmi ložnice. Vyjadřujte si lásku a dotýkejte se i během dne, udržíte tak nejen jiskru, ale i hlubší citové spojení.

5. Rozdělení práce

Nic nevypovídá víc o syndromu spolubydlícího tolik jako vaše frustrace z toho, že domácí práce děláte jenom vy. Pokud jste si ještě nepromluvili o spravedlivém rozdělení domácích povinností, neodkládejte to. Je to věc, která kompletně mění pravidla hry. Jde totiž o ukázku respektu a ocenění času a úsilí toho druhého. Nejlepší na tom je, že to není vůbec těžké.

Sepište si seznam všech úkolů, které je třeba v domácnosti splnit, pak si sedněte a rozhodněte, kdo co bude dělat. Rozdělte si úkoly spravedlivě, s ohledem na preference a časový rozvrh toho druhého.

Související…

Manželství má stvrdit velkou lásku. Někdy ale vztahy naopak zabije
Milada Kadeřábková

foto: Shutterstock, zdroj: Bodyandsoul.com

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...